Čumím, čumíš, čumíme. Kde se nás události přestávají dotýkat a stávají se předmětem čumění?

Tak vám u nás hořelo. Tedy, chvála Bohu, ne přímo u nás, ale o dvě ulice dál, což je tak akorát, aby jeden mohl tragédii ještě pokládat za svou, a přitom si mohl dovolit luxus odstupu, protože na něj nijak nedopadla. Za mých dívčích let se užíval výraz „vzrůšo“ a znamenal právě tu směsici zděšení, úžasu a vzrušujícího vytržení z každodennosti, jakou je stejně tak nový supl na matiku jako několikametrové plameny šlehající z proraženého potrubí.