Cítím se pořád stejně praštěná a naivní jako kdysi, směje se Naďa Konvalinková

Seděly jsme s Naďou Konvalinkovou v tichu jejího pražského bytu a z čajové konvice se příjemně kouřilo. Na konci starého a prahu nového roku jsme měly bilancovat. Ale moc nám to nešlo. Zato jsme probraly nejen pracovní novinky, ale s trochou nostalgie vzpomínaly i na role více či méně zapomenuté. A pak mi se svým nezaměnitelným úsměvem vyprávěla jeden skoro až pohádkový příběh o starém domě a své pratetě.