Nemáte ani floka či vindru? Proč říkáme penězům prachy a pětikoruně búr

Idiomů, které se vztahují k penězům či bohatství, je čeština plná. Některé si půjčila od sousedů, jiné pocházejí z podsvětí. Nebo třeba od veverek.

Možná ani top desítka žebříčku miliardářů Forbesu není tak bohatá, jak bohatý je český jazyk. A právě bohatství má v našem mateřském jazyce pestrou paletu s ním spojených výrazů, které sice asi dobře znáte, ale víte také, proč se používají a jak vznikly?

Vezměte si už jen samotné slovo peníze. Podobně jako hodně z české slovní zásoby jde nejspíše o vypůjčený termín od našich sousedů z Německa. Konkrétně k penězům jsme se nejspíše dostali ze starohornoněmeckého pfennig, česky fenik, stará jednotka hmotnosti.

Peníze ale původně nebyly vůbec velké – právě naopak. Slovo peníz totiž původně označovalo jen některé mince, především ty malé či zlomky grošů.

Často to navíc nejsou peníze, pro řadu lidí jsou to prachy. U těch je vysvětlení původu poměrně nasnadě, představují totiž původní metaforu pro opravdu hodně malé mince – drobné jako prach.

Od peněz je to jen kousek k placení. U slovesa platit je ale příběh trochu pragmatičtější a poctivě (staro)český. Placení je totiž odvozené od slova plat, které neoznačovalo výplatu, ale kus látky, které se používaly k placení. Tkané bankovky, chcete-li. Obvykle vypadaly jako dnešní šátky či šlo prostě o čtvercové kusy látek. Ačkoli se tedy dříve jako platidlo využíval dobytek, kožešiny či plodiny, v jazyce se souhrnně uchytila jako standard až výměna pláten.

Skutečně kreativní je čeština v případě, že peníze nemáte. Co je to například ta vindra, kterou nemáte? Nemít ani vindru vzniklo z vídeňské drobné měny Wiener. Stejně tak se dříve používalo přirovnání nemít ani findu, přičemž finda byla pro změnu maďarský halíř fillér.

Trochu větší záhadou je pro jazykovědce mystický flok. Fráze nemít ani floka tak svůj rodný list nemá, ale odborníci se domnívají, že jde podobně jako v předchozích dvou případech o drobnou zahraniční minci, tentokráte z Německa. Z německého termínu pro černou – schwarz – pak pochází i české být švorc.

Do české slovní zásoby mimochodem promluvily i kůže z veverek. Rčení, že něco stojí za starou belu, znamená, že to něco nemá žádnou hodnotu. Nejspíše jde o převzatý termín ze staroruštiny, kde slovo bela označovalo tehdejší platidlo – a tím byly kůže veverek.

Podobně se v češtině barvitě říká, že něco stojí za zlámanou grešli. Ona grešle je německá zdrobnělina groše, platidla u nás zavedeného kolem roku 1300 během vlády Václava II.

Když už je řeč o měnách, tak třeba americký dolar je přímo inspirován staročeským tolarem, který se jako měna začal používat v šestnáctém století a ražen byl v Jáchymově. Ten mu nakonec dal i jméno. Jáchymov byl od svého založení německým městem a tolar se tak původně jmenoval taler z původního německého pojmenování Jáchymova Joachimstaler.

Mimochodem – zeptal se vás někdy někdo, jestli byste neměli búra? Pokud se vám vybaví dějepis a Búrské války z konce devatenáctého století, jste bohužel vedle. Búr vznikl z německého argotu podsvětí, konkrétně z termínu bor, který měl označovat hotovost a vznikl odvozením od slova bargeld, složeniny označující německá slova pro holý a peníze.

Většina těchto barvitých výrazů spojených s penězi či bohatstvím pochází buď z hantýrky, nebo argotu, mluvy podsvětí, jejímž úkolem bylo utajit obsah konverzace před cizíma nezasvěcenýma ušima. A právě proto je složité se pídit po původu některých slov pocházejících právě z argotu, který vznikl se záměrem být nesrozumitelný. Přesto se mnoho z těchto výrazů dostalo do běžné češtiny.

S laskavým přispěním PhDr. Markéty Pravdové, Ph.D., MBA, z Ústavu pro jazyk český AV ČR

The post Nemáte ani floka či vindru? Proč říkáme penězům prachy a pětikoruně búr appeared first on Forbes.