Druhá nejlepší zmrzlina v Evropě. Úspěch chce čas, říká rodina cukrářů z Ňam Ňam
Vše dobré chvíli trvá. Tato filozofie provází rodinu Březinových nejen ve výrobě nových dobrot a postupném růstu, ale také při zapojování další generace do čtvrté dekády fungujícího rodinného byznysu. Takového, který nabízí zmrzlinu oceněnou stříbrem od italských cukrářských mistrů.
Když přijedete do středočeské Velké Dobré, hned poznáte, komu obec „patří“. Dvě prodejny Ňam Ňam doslova obklopují kruhový objezd v centru obce a o několik metrů dál stojí i velkovýrobna, která dodává jejich sladké téměř třem stovkám odběratelů.
Na obec, ve které nebydlí ani dva tisíce lidí, to není nikterak špatný výsledek. Dostat se až k třicetimilionovým obratům ale nebylo okamžité – obzvlášť, když si jako rodina Březinů chcete podnikání užívat, ne se jen snažit o co největší čísla.
Jejich podnikatelský příběh tak začal o třicet let dříve a více než tři kilometry daleko na Kladně. Odejít ze zaměstnání v železárnách Poldi a začít podnikat Radka Březinu napadlo, když se po revoluci uvolnily prostory cukrárny, kterou měl jako dítě rád.
Vadilo mu navíc, že se v Poldi takřka nepracovalo. „Stále jsem chtěl něco dělat, jenže mi ostatní vždy řekli: sedni si a nekaž to,“ vzpomíná podnikatel. Proto v létě roku 1993 otevřel svou první cukrárnu u školy, do které dříve chodil. Společně se svou ženou Martinou se následně vyučili jako cukráři a začali dodávat i do dalších podniků.
Na místě, kde před ním po revoluci zkrachovali hned čtyři cukrárny, se mu společně s rodinou podařilo vybudovat dodnes funkční podnik. Ale přestože rozváželi po Česku, v domácí Velké Dobré měli jen výrobnu bez pobočky. Ta přišla až v roce 2006, když koupili bývalou čekárnu na autobus.
Tu přitom nikdo jiný nechtěl. „Navíc nám to prodali s tím, že tam je voda, ale byl tam jen kohoutek,“ líčí Březina. I s tím si ale poradili a podobně malé pobočky pak rozšířili i do větších měst.
Jenže mít širokou síť poboček a usilovat všude o stejnou úroveň kvality není jednoduché. „Byly doby, kdy jsem objížděl třeba tři za den, ale pak už jsem si řekl, že to takhle nejde,“ vysvětluje Březina. Ostatních poboček se proto zbavili a zaměřili se právě na Velkou Dobrou.
Pravě odtamtud vyslali v roce 2019 zmrzlinu Letní hruška do českého kola světové zmrzlinářské soutěže Gelato Festival. A ta z něj bez problému postoupila na evropskou úroveň. „Vybrali jsme přitom zmrzlinu z naší běžné nabídky a nevymýšleli nic soutěžního,“ vysvětluje Martina Březinová, která za recepturou stojí.
Hlavní podle ní je, aby člověk chuť nehledal, ale ihned měl pocit, že díky jejímu vysokému podílu jí samotné ovoce. A ukázalo se, že vsadit na čistou a nekombinovanou hrušku byl dobrý krok i podle odborné poroty, která počin Březinové v roce 2021 označila za druhou nejlepší zmrzlinu z evropských soutěžících.
Dodnes se přitom Martina drží na počet bodů mezi světovou padesátkou nejlepších zmrzlinářů a mezi zejména italskými mistry je jedinou takto vysoce umístěnou Češkou.
Taková pochvala pro ně byla během pandemie příjemná nejen z hlediska ocenění jejich práce, ale také kvůli zvýšenému zájmu o jejich zmrzlinu. „Lidé na ocenění slyší. Jakmile ho hruška dostala, vyletěla v prodejích z popelky na královnu,“ dodává šéfzmrzlinářka Ňam Ňam.
To bylo v době uzavírek důležité. Dnes už sice společnost překonala čísla z doby před pandemií, během covidu však v jednu chvíli spadla na šest procent tržeb. Právě v době, kdy rodina koupila a začala rekonstruovat dům naproti „zastávce“, aby v něm vybudovala Velkou Dobrou kavárnu.
Ještě důležitější než přímý prodej je pro ně však distribuce do dalších cukráren, kaváren a restaurací. „Celou dobu jsme si říkali, že i když bude slabší tržba u nás na pobočkách, tak stále budeme mít velkoobchod, který to podrží, protože každý z našich zákazníků má jiný typ provozu v jiné lokalitě,“ vysvětluje syn Michal.
Kvůli chaotické komunikaci opatření ze strany státu však mnoho z těchto podniků nevědělo, zda a jak mohou fungovat. Když si pak Březinovi sami otevřeli výdejní okénko v Kladně, do čtvrt hodiny se u nich na udání stavila policie.
Krize ale podniky semkla a Michal vzpomíná, jak si s odběrateli vyměňoval rady. To ostatně dělá Ňam Ňam dodnes – snaží se distribucí pokrýt nejen Středočeský kraj, ale expanduje i dále, přičemž klientům nabízí tipy, které rodina sama za tři dekády podnikání zjistila.
I díky tomu s nimi prý firmy spolupracují dlouhodobě. „Za covidu však někteří dlouholetí zákazníci museli skončit. Přesto s námi řada firem spolupracuje třeba deset či patnáct let,“ dodává Michal.
A změny nastaly i mezi zaměstnanci. „Když viděli, jak na tom jsme, tak nám někteří řekli, že teď ještě peníze mají a zaplaceno dostat nepotřebují. Ale několik lidí samozřejmě odešlo,“ míní Radek.
Právě domluva se zaměstnanci je podle něj tou úplně nejsložitější částí celého podnikání. Zvláště s příchodem nové generace, která podle rodiny nechce čekat a budovat kariéru. Kvůli vysoké zaměstnanosti a sociálním jistotám si prý mnoho mladých lidí práci jde prostě jen vyzkoušet, ale neváží si jí.
„Hledáme posilu do kavárny a trend je, že ročníky 2000 a výše často mají v životopisu něco vyučeného a několik praxí, ale nikde dlouho nevydrží. Nejsou ochotni získávat zkušenosti a vytrvat,“ soudí Martina. A nepolevit je podle Březinů dobré nejen jako zaměstnanec, ale i jako podnikatel.
„Když něco děláte dobře, opravdově a poctivě, peníze přijdou,“ říká Radek a Martina s ním souhlasí. „Chce to čas a musíte být trpěliví. Vezměte si Kladno, kam i po čtyřech letech přicházeli lidé z jiné části města, kteří o nás nikdy neslyšeli. Trvá to, ale lidé přijdou,“ dodává cukrářka.
Dbát na kvalitu a prodávat dražší výrobky než konkurence už totiž není pro českou cukrárnu rozsudkem smrti. Podle rodiny se postupně zvyšuje počet lidí, kteří jsou ochotni si za kvalitu připlatit – nebo za ní dokonce dojet. Většina zákazníků, kteří se tak na dobrotu ve Velké Dobré staví, v obci nebydlí.
Nespěchat je podle podnikatelů vhodné i v otázce výchovy další generace k fungování ve firmě. Za důležité považují netlačit děti do práce a neodrazovat je od podnikání v mladém věku například nadáváním na to, co se ve firmě nedaří.
Soukromý a firemní život navíc kvůli dětem nijak extrémně neoddělovali – když někam jako rodina jeli, zastavili se po cestě třeba i u odběratele. „Byznys a rodina, to je život dohromady,“ věří Martina.
Vhodné je potomkům představit součásti fungování podniku už v dětství, jako to měl Michal ve dvanácti letech při brigádě na firemní akci. Šel pak sice po dostudování dělat k autům, což pro něj tenkrát byla jeho vysněná kariéra, pak se ale k rodinnému podnikání vrátil.
„Viděl jsem rozdíl mezi zápalem táty a v té firmě, kam jsem nastoupil. To si do té doby člověk nemůže uvědomit, protože nemá to srovnání. Proto pro mě bylo skvělé vidět to jinde a najednou pochopit spoustu věcí, které jsme s tátou kdysi řešili,“ vzpomíná Michal. Mnoho ze zkušeností, které v jiném zaměstnání nabral, mu pak prý pomohlo i na pozici obchodního zástupce.
Přesto se Březinovi snaží udržet určité oddělení mezi prací a soukromým životem. „Máme rodinné rady, kde se spousta věcí řekne nahlas. Takže dostanete zpětnou vazbu, po které vám třeba není úplně dobře, ale je to pravda a člověk to musí zpracovat,“ vysvětluje Radek.
Občas se tak podle něj někdo chechtá, když například řekne, že něco s manželkou probere ve středu na poradě, ale není podle něj možné jet čtyřiadvacet hodin denně. Přesto si myslí, že si člověk musí nastavit život tak, aby si neuvědomoval, jestli je zrovna v práci. „Když se vám to povede po většinu dne, tak potom můžete být klidně unavený, ale nejste utrápený,“ dodává Radek.
I díky tomuto přístupu se mu podařilo dokončit náročnou stavbu Velké Dobré kavárny, do které zasáhla pandemie. Kromě mizerných čísel, problémů se zaměstnanci i nepřehlednými nařízeními tak museli ještě organizovat rekonstrukci, během níž se dělníkům nechtělo pracovat, protože se báli nákazy.
Pro koupi objektu se původně rozhodli, protože na protější zastávce nebyly toalety pro zaměstnance, i po otevření kavárny se ale rozhodli původní provozovnu zachovat. „Malinko se samozřejmě kanibalizujeme, ale vyplatí se nám mít obě. Zastávka je to-go a lidé se tam na chvíli zastaví a zase letí dál,“ vysvětluje Radek.
Kavárna pak nabízí možnost delšího posezení, které má podle Radka lidem nabídnout něco jako druhý domov. To je také jeden z důvodů, proč se při rekonstrukci rozhodli pro velké změny, například odstranění středového nosného sloupu. V kavárně ale mají i jiný unikát – hydraulický výtah na občerstvení. Jelikož má podnik i terasu v patře, museli by bez něj zaměstnanci běhat s nádobím po schodech.
Původně se proto Březinovi sháněli po klasickém výtahu, ten by však byl nejen drahý a hlučný, ale i příliš velký. Rozhodli se proto navrhnout vlastní a nejdříve ručně poháněný. Dnes funguje i na elektřinu a Michal ho označuje za nejsložitější část celé přestavby.
The post Druhá nejlepší zmrzlina v Evropě. Úspěch chce čas, říká rodina cukrářů z Ňam Ňam appeared first on Forbes.