Žárlivý manžel, nebo neznámý lupič? Vražda není vyřešená ani po půlstoletí
Dvě oběti, dvě vraždy ve stadiu pokusu a jedna neúspěšná objednávka. Ropný magnát je navzdory prokázané násilnické minulosti dodnes na svobodě.
Matka tří dětí Priscilla Davis přišla jeden pondělní večer v roce 1976 domů pozdě. Když vešla do svého luxusního domu s vysokými stropy a krytým bazénem, našla v kuchyni stát muže. „Ahoj,“ pozdravil ji a střelil ji do hrudi.
Priscillin křik přivolal jejího milence Stana Farra, který byl tou dobou v ložnici. Když doběhl do kuchyně, muž dvakrát postřelil i jeho. Spadl na podlahu a podíval se na Priscillu. Po dalších dvou výstřelech byl mrtvý.
Priscilla v domnění, že vrahem je její manžel, s nímž už nežila, prosila o svůj život. „Cullene, miluji tě. Nikdy jsem nemilovala nikoho jiného. Proč to děláš?“
S Cullenem, ropným magnátem s majetkem v hodnotě 250 milionů dolarů, se právě rozváděli. Priscilla bydlela v jejich sídle za čtyři miliony dolarů ve Fort Worth v Texasu.
Zakrvácená Priscilla se vypotácela na nádvoří a pokusila se utéct. Muž ji následoval. Když spadla, pokusil se ji zvednout, něco ho ale vyrušilo. Na příjezdové cestě zaparkovalo auto. Vystoupila z něj Priscillina kamarádka Bev Bass a její přítel Bubba Gavrel.
Priscilla využila vrahovy nepozornosti a schovala se do křoví. Vrah mezitím postřelil Gavrela do zad a Priscilla přes pole utekla k sousedům, aby jí zavolali záchranku. Myslela si, že už je po všem.
Zapomněla však, že v domě se stále nachází její dvanáctiletá dcera z předchozího manželství Andrea. Tu našli později v suterénu mrtvou, po výstřelu do trupu.
Cullen Davis nebyl za vraždu nikdy odsouzen a i po dekádách tvrdil redakci amerického Forbesu, že je nevinný. O skutečném vrahovi prý nic neví.
Dnes jednadevadesátiletý Cullen žije nedaleko Fort Worthu v menším domě, protože o většinu majetku přišel během ropné krize v osmdesátých letech. Mladší generaci Texasanů jeho příběh už nezajímá.
Cullen se s Priscillou seznámil v roce 1967 na tenisových kurtech v Ridglea Country Clubu ve Fort Worthu, když byli oba ještě v předchozích manželstvích. Navzdory rozdílné výchově si dobře rozuměli.
Cullen pocházel z rodiny byznysmenů. Jeho otec Kenneth „Stinky“ Davis zbohatl na obchodu s ropou a rodinnou společnost Kendavis Industries rozdělil mezi své tři syny – předtím, než v roce 1985 zkrachovala. Priscilla svého otce nikdy nepoznala.
Nebezpečný románek
Cullen a Priscilla se začali tajně setkávat v hotelu Green Oaks. Příchod nového roku 1968 se rozhodli oslavit spolu v Mexiku. Tehdy začal Priscillin manžel něco tušit. Najal si soukromého detektiva, který je po návratu z Mexika objevil právě v hotelu Green Oaks. „Přišel a vykopl dveře,“ říká Cullen. Krátce poté Priscilla i Cullen podali žádost o rozvod.
Priscilla se za Cullena vdala v srpnu 1968. Bylo jí sedmadvacet let, z prvního manželství měla jedno dítě a z druhého dvě, včetně Andrey. Cullen byl o sedm let starší.
Spolu začali stavět luxusní sídlo o rozloze osmnáct set metrů čtverečních na staré farmě ve Fort Worthu. „Dům jsem plánoval pět let, sbíral jsem si obrázky z časopisů, které se mi líbily,“ řekl Cullen.
Interiér si manželé navrhli sami. Priscilla si potrpěla na luxus, koupelnu obložila růžovou lakovanou kůží a nad vanu nainstalovala křišťálový lustr. Do svého nového domu se s Cullenem přestěhovali v roce 1971.
Idylka jim dlouho nevydržela. Cullen byl temperamentní. Když mu jednou Priscillina dcera z předchozího manželství Dee vynadala, vzal její koťátko a opakovaně jím třískal o zem, čímž ho zabil. K činu se přiznal a vysvětloval ho tím, že mu Dee odmlouvala.
Cullen byl tedy jednoznačně násilník, jak Priscilla později popsala Gregovi Brownovi, který o jejich temperamentním vztahu napsal knihu. Cullen byl navíc majetnický a obviňoval manželku z toho, že na sebe přitahuje mužskou pozornost. „Místo toho, aby se postavil druhému muži, bil doma manželku,“ tvrdí Brown.
Násilí popírá
Cullen popírá, že by byl násilný, i když připouští, že Priscillu jednou udeřil. „V něčem mi lhala a já jsem jí dal facku… To se stalo jen jednou,“ říká. „Nepamatuji si, že bych žárlil. Obvykle se ke mně chovala slušně.“
V roce 1974 se ho Priscilla rozhodla opustit. Žádost o rozvod podala v den svých třiatřicátých narozenin.
Soudní proces v případě vražd začal 20. srpna 1977. Prokurátoři se rozhodli začít Andreou. „Špatným aspektem rozhodnutí soudců začít Andreou bylo to, že šlo o případ založený na nepřímých důkazech. Dobrým aspektem bylo, že šlo o dítě,“ řekl okresní prokurátor Jack Strickland.
Stát obvinil z vraždy Cullena a ten se podle deníku Fort Worth Star-Telegram stal nejbohatším Američanem obžalovaným z vraždy. Hrozil mu trest smrti.
Cullen si najal advokáta Richarda „Racehorsea“ Haynese, slavného právníka s kovbojským kloboukem. Podle zprávy v časopise American Bar Association Journal Haynes jednou na soudu píchnul sám sebe bodákem na dobytek, aby porotě ukázal, že i když to bolí, není to smrtelné.
Haynes soudu předložil prohlášení o nevinně a najal si tým vyšetřovatelů, aby prozkoumali Priscillin soukromý život. Prohlásil o ní, že je zvrhlá, protože u sebe doma pořádala večírky. „Mluvil o drogách, sexu, nadměrném utrácení, její pověsti ve Fort Worthu. Známou se stala fotka, na které byla skromně oblečená na výročním golfovém turnaji Colonial,“ vzpomíná Strickland. „To mělo velký ohlas.“
Nálada veřejnosti se pomalu otáčela v Cullenův prospěch. Před soudem si od něj lidé žádali autogramy a na Priscillu syčeli. Cullenův tým měsíčně platil pět tisíc dolarů členovi kanceláře okresního prokurátora, aby působil jako špión a informoval o strategii obžaloby.
„To byla tehdy velká suma. Myslím, že jako mladý prokurátor jsem v té době vydělával méně než tisíc dolarů měsíčně,“ říká Strickland.
Cullen nepopírá, že měl na prokuratuře špióna. Bagatelizuje však dohodu, která vyšla na veřejnost až desetiletí po skončení procesu. „Vše, co jsme z toho měli, byla jména předvolaných svědků.“
Joe Shannon, hlavní prokurátor v tomto případu, říká, že informace byly rozsáhlejší.
Prokurátoři cítili, že se jim případ rozpadá. Porota podle Stricklanda nedokázala pochopit, že by něco podobného mohl udělat tak bohatý člověk. Po tříměsíčním procesu se porota radila méně než pět hodin. Verdikt? Nevinný. Cullen se sice vyhnul vězení, ale stále měl na krku rozvod. Priscilla od něj požadovala padesát milionů dolarů.
Další „vražda“
Devět měsíců po osvobození měl Cullen opět problémy se zákonem. Jeho přítel David McCrory se obrátil na FBI s tvrzením, že Cullen ho požádal, aby našel nájemného vraha, který zabije patnáct lidí, včetně Priscilly a soudce, který rozhodoval o jeho rozvodu, Joea Eidsona.
Federální agenti tedy vraždu soudce zinscenovali. Zavřeli ho do kufru auta, natřeli ho kečupem a vyfotografovali. McCrory se s Cullenem setkal na parkovišti, aby mu oznámil úspěšný výsledek akce a požádal ho o vyplacení odměny ve výši pětadvacet tisíc dolarů. Jejich rozhovor zachytilo zvukové monitorovací zařízení.
„Mám pro vás mrtvého soudce Eidsona,“ řekl McCrory.
„Dobře,“ odpověděl Cullen.
„Zajistím vám i další mrtvé. Chcete, aby zemřelo víc lidí, že?“
„Dobře,“ řekl Cullen a McCrorymu podal pětadvacet tisíc dolarů v hotovosti. Když odcházel, zatkli ho a obvinili z nabádání k vraždě.
Podle prokurátora Jacka Stricklanda Cullen původně nenabídl žádnou obhajobu svého chování. Za svého právníka si opět najal Haynese. Ten vymyslel důmyslnou obhajobu, kterou podrobně popsal časopis Texas Monthly z roku 1979.
Tvrdil, že před zásahem Cullenovi zavolal muž jménem James Acree, který údajně pracoval pro FBI, a řekl, že McCrory, Priscilla a další se snaží Cullena vydírat a agentura potřebuje jeho pomoc, aby to dokázala.
Pokud jde o pětadvacetitisícový úplatek, Cullen řekl, že peníze byly McCroryho, on je prý měl v opatření jako laskavost. „Je to směšné už na první pohled,“ říká Strickland.
V čase soudního procesu FBI pro New York Times uvedla, že žádného agenta jménem James Acree nezaměstnávají. Když je Forbes kontaktoval, uvedli, že nemohou poskytnout další informace s odvoláním se na stáří případu.
Bez ohledu na to, před čtyřiceti lety stačila i směšná obhajoba na znejistění poroty. Po šesti dnech rokování porotci hlasovali v poměru osm ku čtyřem v prospěch odsouzení, čímž se měl případ znova přezkoumat.
Jedna z porotkyň, která hlasovala za nevinu, Helen Farmer, později pro Texas Monthly popsala Hayneseovy přesvědčovací schopnosti. „Má nádherné oči,“ řekla. „Víte, kolik má let? Během závěrečných řečí plakal. Téměř jsem mu podala kapesník. Je to mazaný lišák, opravdu vynikající právník.“
Prokurátoři svolali nové soudní jednání a Haynes porotu okouzlil i potřetí. Tehdy už podle Stricklanda průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že více než sedmdesát procent obyvatel má pocit, že prokurátoři se chtějí Cullenovi Davisovi pomstít.
Když proces skončil, porota se radila necelý den, než soudci oznámila své rozhodnutí. Když si ho soudce vyslechl, podle Stricklanda si zanadával.
Po opakovaných prohrách stát Cullena nikdy nestíhal za vraždu Stana Farra ani za postřelení Priscilly Davis a Bubbua Gavrela.
Priscille Davis nový soudce v rozvodovém řízení přiznal tři a půl milionu dolarů. Krátce poté začala vztah s prokurátorem Jackem Stricklandem.
„Většina lidí nechápala, čím Priscilla prošla,“ říká Strickland. Pár se plánoval vzít, ale potom, co zpráva pronikla na veřejnost a vyvolala mediální bouři, svatbu odvolali.
Rychlý pád
Priscilla se přestěhovala do Dallasu, kde strávila následujících deset let kolotočem společenských událostí a utrácením peněz z rozvodu. V roce 1982 měla v obchodě Neiman Marcus nesplacený dluh ve výši 1,1 milionu dolarů, vzpomíná její důvěrník Greg Brown, který v obchodě pracoval.
„Chodila ven a užívala si,“ říká o Priscille její dlouholetá přítelkyně Barbara Wisbey. „Jednoho rána se probudila a neměla žádné peníze.“ Priscilla trpěla alkoholismem a v roce 1991 se přestěhovala do jednoho pokoje v Dallasu. Zemřela na rakovinu prsu v únoru 2001 ve věku devětapadesáti let.
Cullen zase v roce 1987 vyhlásil bankrot a svůj majetek už nikdy neobnovil. „Ropný průmysl se roztavil a cena ropy klesla z padesáti dolarů za barel na osm dolarů za barel, což všechny zabilo,“ říká.
Teď je Cullen v důchodu a věnuje se politice, zejména pravicově-konzervativním think tankům, jako je Heritage Foundation, a dohlíží také na rodinnou nadaci.
Jeho životní hnací silou je náboženství. Ve věku šestačtyřiceti let, krátce po soudních procesech, se Cullen setkal s kazatelem, který ho přesvědčil, aby se zasvětil bohu. Nyní Cullen víru i vyučuje a říká, že Bibli přečetl od začátku do konce 106krát.
The post Žárlivý manžel, nebo neznámý lupič? Vražda není vyřešená ani po půlstoletí appeared first on Forbes.