Táta je jako Caesar. Cesta Jana Vodrážky od hlídače do čela rodinného holdingu
První firmu, která nabízela ostrahu luxusních hotelů, založili Vodrážkovi těsně po sametové revoluci. Po pětatřiceti letech je z SSI holding o pětadvaceti společnostech a čtyřech tisících lidech ve čtyřech zemích, rozkročený od bezpečnosti až k energetice.
Devadesátky byly dobou ohromných možností, začíná vyprávění podnikatel Jan Vodrážka. Spolu se svým otcem Václavem budují rodinný byznys už víc než tři desetiletí. Když spolu sedíme v kavárně pražského pětihvězdičkového Hiltonu, vzpomíná, že i toto byl jeden z hotelů, v němž s podnikáním začínali.
Už před revolucí v roce 1989 se Václav Vodrážka pohyboval v pražském hotelovém prostředí a své kontakty si přenesl do první firmy, kterou založil hned, jakmile to šlo. Tedy na podzim roku 1990.
Tehdy ji pojmenoval Special Service, což mělo hned dva důvody, jak vypráví jeho syn Jan. „Táta tím chtěl dát najevo dvě věci. Zaprvé tehdy intenzivně studoval angličtinu a bylo pro něj důležité, aby název byl mezinárodní. A za druhé měl název vyjadřovat, že jsme v hotelových službách jedineční,“ usmívá se.
Začínali jako bezpečnostní agentura pro luxusní hotely, a to v době, kdy se ještě jmenovaly Atrium, Forum, Intercontinental, International nebo Ambassador. „Vlastní know-how jsme si těžce vydřeli. Musíte dokonale znát prostředí, umět předvídat, znát řeč těla lidí, kteří se v něm pohybují,“ popisuje Jan Vodrážka dobu, kdy se museli obejít bez mobilů i dalších technologií a chytrých kamer. „Dnes umíme jakoukoli budovu kontrolovat po zónách, po patrech, přesně víme, komu kam umožníme vstup.“
Devadesátá léta má spojená s až neuvěřitelnými příběhy, například když s otcem několik dnů hlídkovali v pokojích, aby dopadli hotelového zloděje, který se do nich vkrádal bez poškození dveří. „Nakonec jsme ho opravdu dopadli. Dnes to už jsou situace, kterým se smějeme, ale taková byla tehdejší doba.“
Když Janu Vodrážkovi zemřela maminka, vyrazil ještě coby středoškolák sbírat zkušenosti do Německa. „Chtěl jsem se postavit na vlastní nohy, vydělávat, tak jsem dělal všechno, co šlo. Uklízeče, zásobovače v restauraci, barmana.“ Ale už v roce 1993 se vrátil zpět, do rodinné firmy, a v ní už zůstal. „První práci jsem získal v hotelu Diplomat jako člen ostrahy,“ vzpomíná na první brigádu.
První velké krizi čelila SSI na přelomu tisíciletí. V oblasti bezpečnosti na trh vstoupilo značné množství konkurence a firmy se přetahovaly o každou zakázku. Tehdy se Vodrážkovi rozhodli, že – aby firma přežila –, musejí nabídku služeb rozšířit.
„Zaměřili jsme se na bezpečnost v nejširším slova smyslu, a to nás tehdy zachránilo,“ přiznává teď s odstupem Jan Vodrážka. „Začali jsme spolupracovat s obchodními centry, která tehdy teprve vznikala, dohodli jsme se s logistickými areály, byznys centry, začali dělat sportovní akce. Dnes zaštiťujeme akce v O2 areně, naši lidé létají po světě jako doprovod byznysmenů, testujeme bezpečnost ve firmách.“
Na otázku, kdy se stal výkonným šéfem SSI, odpovídá, že to bylo poměrně brzo. „Můj táta rozhodně nikdy nebyl unavený, ale já jsem si na sebe vzal dobrovolně řízení těch každodenních rozhodnutí.“
V holdingu teď pracuje pět členů širší rodiny a zakladatel Václav Vodrážka je i ve svých sedmasedmdesáti letech stále aktivní. „Táta je součástí všech klíčových rozhodnutí, investic a velkých věcí. Pro mě je dodneška na konci každého rozhodnutí a dává tomu palec nahoru jako Caesar.“
Mezi ta nejdůležitější rozhodnutí v historii svého byznysu řadí Vodrážkovi další rozšiřování služeb, k ostraze a bezpečnosti přidali facility management, tedy technickou správu a údržbu budov v nejširším slova smyslu, úklidové služby a nejnovější oblastí, do níž se pustili, je energetika. Navrhují projekty pro osvětlení, chlazení a vytápění budov a instalují měřicí systémy.
„Energetika není tak nízkomaržový byznys jako ostraha nebo facility, chtěli jsme věci s vyšší přidanou hodnotou,“ vysvětluje Jan Vodrážka důvody pro novou větev rodinného podnikání. Podle všeho vsadili na dobrého koně, protože podle aktuálních čísel vytvářejí energetická řešení už zhruba třetinu obratu celého holdingu.
Celkem je v SSI Group pětadvacet společností a kromě Česka působí na Slovensku, v Maďarsku a v Německu. Právě v posledně jmenované zemi mají teď velké plány. Kromě personálního leasingu, s nímž začínali, se chtějí více zaměřit na facility management.
Loňský obrat dosáhl na 2,6 miliardy korun, letošní vizi pak mají o miliardu vyšší. Vyjednávají také o dvou větších akvizicích. „O jaké firmy jde, nemohu v tuto chvíli říct. Snad jen, že obě by dobře doplnily spektrum toho, co už teď děláme,“ uzavírá Jan Vodrážka.
The post Táta je jako Caesar. Cesta Jana Vodrážky od hlídače do čela rodinného holdingu appeared first on Forbes.