Green Deal je pod palbou ze všech stran. Ustojí vlnu změn v Evropě i ve světě?
Evropský průmysl už nějakou dobu varoval před poklesem své konkurenceschopnosti. Mezitím plně pocítili dopady Green Dealu i běžní Evropané na svých peněženkách. Pak usedl v Bílém domě prezident, jehož názor na klimatickou změnu lze shrnout slovy „drill, baby, drill“. A evropští politici se najednou začali předhánět, kdo dá ambiciózním zeleným cílům vale dřív. Je ale ve hře i kompletní zrušení Zelené dohody pro Evropu, které někteří z nich prosazují?
Na konci ledna zvedl téma „dočasného pozastavení“ Green Dealu Jordan Bardella. Protégé francouzské pravicové populistky Marine Le Pen a současný šéf její partaje Národní sdružení navrhl vytvořit pro tyto účely na půdě Evropského parlamentu širokou koalici konzervativních frakcí.
Bardellova strana hájí v Bruselu barvy Patriotů pro Evropu (PfE). Mladý politik nedávno dopisem oslovil šéfy třech dalších uskupení, zda se po jeho boku nevydají do boje za dvouletou stopku pro Green Deal, během které se přehodnotí cíle bez „zničení vyhlídek na prosperity“.
Bardella oslovil evropské lidovce (EPP), konzervativce a reformisty (ECR) i krajně pravicovou frakci ESN. V EPP ho odmítli, hozenou rukavici naopak přijalo vedení ECR.
Optikou aktuálního složení Evropského parlamentu to vypadá, že hlavní zastánci Green Dealu – EPP, socialisté z S&D, liberálové z Renew a Zelení – mají stále pohodlnou většinu. Jenže časy se mění. Stejně jako se od přelomu let 2019 a 2020, kdy byl „evropský ekvivalent přistání na Měsíci“ schválen, změnil svět.
Srovnáním s misí Apolla 11 popsala před šesti lety Green Deal šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen. Ambiciózní legislativní balík se měl stát globálním vzorem. Jenže pak přišla pandemie, vysoká inflace, válka, energetická krize a návrat Donalda Trumpa.
Dnes se evropská podpora zelených cílů drolí. A to nejen ve východním unijním křídle, které momentálně místo klimatické úzkosti řeší spíš úzkost z agresivního Ruska u svých hranic.
| České strany se zastoupením v EP | Zařazení do frakcí |
| ANO | Patrioti pro Evropu (PfE) |
| ODS | Evropští konzervativci a reformisté (ECR) |
| TOP 09 | Evropská lidová strana (EPP) |
| STAN | Evropská lidová strana (EPP) |
| KDU-ČSL | Evropská lidová strana (EPP) |
| KSČM (Stačilo!) | Nezařazení |
| Motoristé | Patrioti pro Evropu (PfE) |
| Piráti | Zelení / Evropská svobodná aliance (Greens/EFA) |
| Přísaha | Patrioti pro Evropu (PfE) |
| SPD | Evropa suverénních národů (ESN) |
Vidět je to například na postupné změně názorů v EPP, která patřila ke skalním zastáncům Green Dealu. Zástupci nejsilnější frakce Evropského parlamentu v posledních letech bojují za úlevy ze zelených regulací pro podnikatele.
Loni tlačili na rozvolnění emisních limitů pro evropské automobilky, rok předtím se pokusili zabránit přijetí klíčového zákona o obnově přírody. Letos v lednu začali prosazovat „minimálně dvouletou“ stopku pro nová nařízení ohledně udržitelnosti. O týden dřív, než s podobným plánem přišel Jordan Bardella.
Hlavními kritiky v Evropském parlamentu jsou však nové frakce PfE a ECR, u kterých jde o dlouhodobý postoj. Uskupení krajně levicových stran The Left má pak v agendě vlastní verzi Green Dealu, která jde v mnoha ohledech ještě dál než jeho současná podoba.
Kromě toho je Green Deal pod palbou hned několika evropských hlav států, kritizuje ho italská premiérka Giorgia Meloni, francouzský prezident Emmanuel Macron, polský premiér Donald Tusk a jeho zásadní revizi považuje za nutnou také český premiér Petr Fiala.
Green Deal je těžké zrušit
Žádná unijní země však zatím nevolá po kompletním ústupu od Green Dealu. Alespoň zatím. Horký kandidát na příštího českého premiéra Andrej Babiš ovšem nedávno označil Green Deal za mrtvý a po vzoru francouzského kolegy z PfE vyzývá k jeho zrušení.
To ale podle politologů není zrovna realistický scénář, minimálně pro následující roky. Green Deal totiž není jeden kompaktní celek, ale soubor zhruba dvou set různých opatření z posledních let rozprostřených napříč unijními nařízeními, směrnicemi a koncepcemi. Ty mají vliv na evropský průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku…
Tvrzení, že ovlivňují úplně všechny aspekty našeho každodenního života, nebude daleko od pravdy. Společný je pouze cíl – Evropa má díky nim dosáhnout v roce 2050 klimatické neutrality.
„Zpochybňování Green Dealu je nepochopením celé dynamiky v mezinárodních vztazích. Představa, že to změníme tady z našeho malého písečku, je úplně scestná,“ myslí si politolog Tomáš Weiss z Univerzity Karlovy.
Argumentuje tím, že na potřebě snižovat emise skleníkových plynů stále panuje široká mezinárodní shoda. Tedy s otazníkem u USA, které jejich nový prezident nedávno (opět) vyvázal z Pařížské klimatické dohody.
Weiss připomíná také nesmírnou složitost potenciálního boření evropského Green Dealu. Evropská komise by v takovém případě musela navrhnout desítky nových verzí zákonů, na kterých by se pak musely shodnout Evropská rada a Evropský parlament.
„Ke změnám jednotlivých zákonů teoreticky dojít může, ale v tuto chvíli na tom žádná shoda na evropské úrovni není. Představa, že by se měnil ten základní cíl, je podle mě úplně scestná. Už jen proto, že valná většina členských států je se současným nastavením spokojená,“ míní Weiss.
Minimálně část evropských firem však příliš spokojena s Green Dealem není. Zejména automobilky, oceláři, chemičky a další zástupci energeticky náročného průmyslu, kteří v posledních letech válčí s vyššími cenami energií, než má konkurence z Ameriky či Asie.
Mimořádnou nespokojenost loni projevili někteří evropští zemědělci, kteří na jaře zablokovali svými traktory hned několik evropských metropolí. U těchto protestů zazníval i požadavek na úplné zrušení Green Dealu.
Byznys je rozpolcen
Ten je však jinak ze soukromé sféry slyšet jen velice výjimečně. Jen do modernizace evropského průmyslu směrem k udržitelnosti se totiž nalily stovky miliard eur. Jedním z posledních příkladů z Česka je nedávná investice Třineckých železáren, která za zhruba miliardu eur vybuduje v příštích letech elektrickou obloukovou pec na ekologickou výrobu oceli.
„Jestli se v této fázi něčeho bojíme, tak jsou to náhlé dramatické obraty v přístupu k dekarbonizaci. Prohlášení některých politiků, že se Green Deal zruší a podpora dekarbonizace se úplně zastaví, zvyšují nejistotu mezi investory a brání jakémukoli posunu,“ sdělil Seznam Zprávám manažer Orlenu Unipetrol Martin Růžička.
„Proti Green Dealu nejčastěji lobbují malé a střední podniky sdružené v různých asociacích, pro které je často nesmyslně nákladné se těmto opatřením přizpůsobit. Mezi velkými průmyslovými firmami už odpůrci partnery nenacházejí, protože velcí se na budoucnost připravují a mají zainvestováno,“ říká Filip Drnec, výkonný ředitel společnosti Access EU, která poskytuje poradenství v oblasti evropské legislativy.
Dodržování unijních regulací obecně stojí zdejší firmy enormní zdroje a řada z nich by mnohem víc než radikální změny legislativy ocenila dlouhodobou stabilitu a úlevu od byrokracie všeho druhu.
„Často vůbec nerozumím, proč přicházející regulace vznikají, kam nás mají dotlačit a před čím nás mají ochránit. Za rok 2024 budeme poprvé sestavovat ESG report. Práce asi na 150 stran, jsou na to u nás zaměstnáni čtyři, pět lidí. Já to nikdy číst nebudu, možná někdo z představenstva to prolétne přes ChatGPT, nevím,“ prohlásil nedávno CEO J&T Banky Štěpán Ašer.
„Polovina věcí z ESG je dobrá a dělali bychom je i bez té zkratky. Druhá polovina je nesmyslná a děláme ji zištně kvůli tomu, že mezinárodní banky nám díky tomu dají levnější financování,“ přiznal spolumajitel finanční skupiny Penta Marek Dospiva.
- „Mohou nastat dílčí úpravy, například v posunutí harmonogramu emisních cílů, nicméně počítáme se stabilitou, protože rámec opatření a jejich dlouhodobý cíl zůstávají jasně dané. Je naší odpovědností zanechat dalším generacím zdravé životní prostředí.“ (Kamil Jeřábek, Wienerberger)
- „Nedomníváme se, že by v dohledné době došlo ke zrušení nebo zásadnímu odklonu od hlavních cílů Green Dealu. Nedivili bychom se prodloužení termínů nebo zmírnění kritérií kvůli ekonomickým dopadům a zhoršující se konkurenceschopnosti Evropy.“ (Kateřina Kratochvílová, Icom)
- „V dnešním světě si kompletní zrušení Green Dealu nedovedu představit. Zejména výrobní společnosti investovaly ohromné množství peněz do modernizace a nastavily k tomu své strategie rozvoje. Tyto investice se musejí nějakým způsobem kapitalizovat, jinak se to odepíše jako ztráty.“ (Lukáš Zedník, Metrostav DIZ)
- „Cíle Green Dealu jsou správné, celosvětově budou státy přecházet k jeho principům. Nicméně o nastavení a tempu jednotlivých kroků lze polemizovat.“ (Ivo Tichý, ZAT)
- „Úprava Green Dealu je nevyhnutelná. Poptávka po ní roste napříč politickým spektrem, v byznysu i mezi občany EU. Během tohoto volebního období Evropského parlamentu k nějakým změnám určitě dojde.“ (Ondřej Křivanec, Fidurock)
Souhlas se základním cílem Green Dealu ovšem neznamená, že by český, potažmo evropský byznys nebojoval za zmírnění celé řady konkrétních kroků, kterými se chce Unie ke klimatické neutralitě dostat.
„Ukazuje se, že v roce 2025 není dosažení emisních kvót moc realistické,“ komentoval situaci v automobilovém průmyslu Martin Jahn z představenstva Škody Auto. „Mohl bych uměle snížit prodeje aut se spalovacími motory, abych limity dodržel. Na druhou stranu si tím výrazně snížíme profitabilitu a zklameme zákazníky, kteří chtěli spalovací auto. Plus budeme mít nevytížené závody, nepokryté fixní náklady, nevytížené zaměstnance… Z ekonomického hlediska je to šílenost,“ dodal.
O nereálnosti aktuálně nastavených cílů Green Dealu českou veřejnost také dlouhodobě přesvědčují podnikatelské svazy, jako je Hospodářská komora nebo Svaz průmyslu a dopravy ČR. Proti současnému nastavení se staví už většina českých europoslanců i většina stran aktuálně zastoupených ve Sněmovně.
„Změny v Zelené dohodě pro Evropu se dají očekávat. Ostatně s tím od začátku počítá i nová Evropská komise a nový Evropský parlament,“ připomíná mluvčí ekologického Hnutí Duha Eva Pernicová.
Green Deal byl středobodem funkčního období předchozí Evropské komise. V nové unijní exekutivě se to mění a současná komise se chce zaměřit na snížení regulací a podporu ekonomiky, inovací a růstu. První konkrétní návrhy pro jednotlivá odvětví se očekávají na konci února, kdy by komise měla představit například Dohodu o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal) a rovněž Akční plán pro dostupnou energii (Affordable Energy Action Plan).
Obhájci Green Dealu však argumentují tím, že čím pomalejší budeme v přijímání opatření k větší udržitelnosti, tím dražší účet bude Evropa muset ve výsledku zaplatit. A to nejen po finanční stránce, ale i po té bezpečnostní.
„Extrémní projevy počasí a jejich následky budou stát mnohem víc, než kolik nás dnes stojí přechod na čisté technologie. Klimatická politika je klíčem k energetické i ekonomické bezpečnosti,“ řekla například Miriam Macurová z Greenpeace ČR.
The post Green Deal je pod palbou ze všech stran. Ustojí vlnu změn v Evropě i ve světě? appeared first on Forbes.