Rumový deník. Český finančník stvořil na Mauriciu za osm milionů vlastní destilát
Jemností, jak dobře vědí svůdníci, lze překonat mnohé zábrany snadněji než silou. Stejným způsobem chce zdolat zábrany i rum vyráběný Čechem Jiřím Raganem na Mauriciu. Jemností hodlá překonat despekt těch, kteří tento druh nápoje běžně nepijí, včetně žen. Nejen proto je Raganův „rumový deník“ zajímavý.
Naučit se jemnosti vyžaduje trpělivost. Co se týká rumu Ragan, platí tohle tvrzení beze zbytku. Recepturu, s níž nyní postupně proniká na český trh, vyvíjel Jiří Ragan deset let a celkové vstupní náklady na tvorbu produktu se vyšplhaly téměř na osm milionů korun.
Raganův rum už stihl získat stříbrnou medaili v soutěži The Rum & Cachaça Masters 2024, pořádané magazínem The Spirits Business. Zato nestihl obsazení loňského vánočního trhu, to nevyšlo kvůli nečekaným komplikacím s logistikou. Jeho ambice do budoucna to však nesnížilo.
Rum je již v nabídce podniků, jako jsou například restaurace U Matěje, Červený Jelen, Public Interest, L’Fleur, a za cenu okolo dvou tisíc korun za lahev je k mání i na Rohlíku, na Alkohol.cz či v e-shopu Makra.
„Plán pro letošní rok je pět tisíc prodaných kusů v Česku a budeme vstupovat na polský, slovenský a německý trh, kde jsme připraveni prodat od pěti do deseti tisíc lahví. Z dlouhodobého hlediska a vzhledem k dosavadní odezvě zákazníků jsme přesvědčeni, že do dvou let dosáhneme prodeje čtyřiceti tisíc lahví ročně,“ říká Vojtěch Hlaváček, obchodní partner Jiřího Ragana.
Hlaváček se stará o marketing a budování brandu destilátu, který nese jméno po svém tvůrci. Na Mauriciu se přitom Jiří Ragan ocitl víceméně náhodou v roce 2008 jako muž ze světa financí. Nikoli tedy coby „master blender“, za kterého se ostatně nepovažuje ani nyní.
„Jeden z mých klientů tehdy potřeboval private equity a nebyl schopen sehnat úvěr v Česku. Tato možnost se rýsovala na Mauriciu a my tam pak jezdili víceméně pravidelně, potřebovali jsme mít věci pod kontrolou,“ popisuje Ragan.
Po jednáních nastaly volné chvíle, a jelikož je pro ostrovní stát v Indickém oceánu výroba rumu tradičním řemeslem, bylo záhodno jej ochutnat. Když si z něj ale Ragan nechal připravit koktejl nebo si dal rovnou skleničku, bylo to prý utrpení.
„Pozor, teď vůbec nemluvím o kvalitě, ale čistě o chuti a stylu, který samozřejmě každý vnímá individuálně,“ vypravuje někdejší finančník.
Kvalitu rumů africké země nelze zpochybňovat, Raganovi na nich však podle jeho vlastních slov vadil třtinovo-rumový „ocas“. „Ten mi jako bývalému studentovi medicíny připomíná dezinfekci. Chtěl jsem udělat jiný rum, takhle jsem ve zkratce přišel k jeho výrobě, takhle celá má rumová anabáze začala,“ vzpomíná.
Výsledek anabáze lze ochutnat. Podle Samera Selbaka ze společnosti Fenixdrinks, která v Česku Ragan distribuuje, činí rum originálním právě nezvyklá jemnost, takže chutná i ženám, které se jinak rumu prakticky nedotknou.
Ne náhodou se teď – když nevyšly Vánoce – majitelé značky soustřeďují na svátek svatého Valentýna.
Jiří Ragan společně s Vojtěchem Hlaváčkem přiznávají, že pravověrní znalci rumu jejich produkt s vysokou pravděpodobností neocení. A oni se na takové konzumenty ani nesoustřeďují – cílí spíš na ty běžné, bez speciálně „vytrénovaných“ chuťových buněk.
Chuť Rhum Haute Couture De Ragan byla obroušena a zbavena ostrých hran. Byla zakulacena, a tedy pohladí. Málo podstatné je – a Jiří Ragan nad tím také krčí rameny –, že z hlediska evropské legislativy nejde přímo o rum, nýbrž o destilát z cukrové třtiny.
Podstatná je naopak receptura. V pronajaté destilerce na Mauriciu začali Ragan a jeho přátelé experimentovat se surovinami a ingrediencemi. Přišli se základní strukturou vlastního destilátu a tu následně vyšperkovávali.
„Podle mě jsme z rumové industrie vybrali to nejlepší, co existuje. Ať už ingredience, nebo maceráty, vše naturální,“ popisuje Ragan. „Alfou a omegou je úprava vody, jež se specifickým způsobem filtruje týden.“
Speciální disciplínou bylo též přesvědčit místní z výroby, kteří rum vyráběli dlouhá léta tradičním způsobem, že český investor to chce dělat jinak. Jiří Ragan se usmívá vzpomínce, jak na něj i provozní ředitel palírny hleděl jako na blázna: „Takhle bychom asi v Česku hleděli na někoho, kdo by chtěl do svíčkové nakrájet mango.“
Česká urputnost zvítězila nad starými pořádky, tím ale boj neskončil – další byl sveden o podobu lahve. „Když jsem měl pátou schůzku ohledně podoby lahve a pořád to k ničemu nevedlo, říkám grafikovi, který dopil kafe, že ho alespoň hodím na autobus,“ líčí Ragan.
Cestou ti dva míjeli parfumerii, kde byl ve výloze flakon parfému Yves Saint Laurent. „Tohle chci!“ ukázal Ragan v náhlém osvícení. „Aha!“ pochopil najednou s úlevou grafik. „Takže chceš, aby vypadala jako parfém?“
„Lépe bych to neřekl!“ ulevilo se i Raganovi.
Další bitva proběhla na sklonku loňského roku ohledně přepravy Raganova produktu do Evropy. Tahle bitva zanechala jisté šrámy, ale už je také minulostí. Nejtěžší boj ovšem nastává nyní – o místo na trhu.
The post Rumový deník. Český finančník stvořil na Mauriciu za osm milionů vlastní destilát appeared first on Forbes.