Vízek slaví sedmdesátiny. Fujtajxl! Jsem dědek. V nadsázce si říkám: Umři včas

Občas mu zvlhnou oči. Občas se rozčílí, až mu naskočí žíla na krku. Jindy spustí takovou salvu neuspořádaných myšlenek, že zapomene, kde vůbec začal. „Tělo mi chřadne, kolena bolí, kyčlím se nechce, v zádech loupe, prášky polykám. Já jsem vlastně poseroutka a ta sedmička mě prostě straší. Přitom já celý život hrál se sedmičkou na zádech. Asi karma,“ vykládá fotbalový romantik Ladislav Vízek.