Konečně dobré Star Wars. Bludná banda sází na dětské hrdiny a osmdesátkové retro

Značka Star Wars v poslední době trochu ztratila svůj lesk, když zdobila řadu průměrných až podprůměrných seriálů. Bludná banda vedená Judem Lawem ale zase začala předalekou galaxii rozvíjet, ne jen kopírovat, a svědčí jí to. Dle tří dílů, které jsme mohli vidět, se tahle série povedla.

Co jsou vlastně Star Wars? Pro řadu diváků –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a bohužel i tvůrců –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to zřejmě jsou světelné meče, Darth Vader, Palpatine, Tatooine. Tak silný byl zásah ikonických filmů a motivů, až se k nim nová díla donekonečna vztahují, půjčují si z nich nebo je přímo vykrádají.

Přitom jako nejzdravější se ukázal přístup, kdy se jde v první řadě vyprávět poutavý příběh, ne „dělat další Star Wars“. Skvělou ukázkou toho je opakovaně vyzdvihovaný Andor, který by fungoval, i kdyby v něm neexistovali Rebelové a Impérium, tedy vesmír, k němuž má jeho tvůrce Tony Gilroy stejně spíše chladný vztah.

Jon Watts a Christopher Ford, tvůrci Bludné bandy, naopak Star Wars milují, ale naštěstí v sobě našli dost kreativity na to, aby se jen nepodbízeli fanouškům. Když si čtete, jak chtěli potěšit hardcore příznivce i přilákat nové, spíše to přitom děsí, ale, světe, div se, povedlo se.

V Bludné bandě vyprávějí příběh čtyř dětských hrdinů, které svede dohromady osud a společně objeví v lese tajemný poklop. Zvědavost a série náhod je vyšlou na dobrodružství daleko od domova, kde narazí na tajemnou postavu jménem Jod Na Nawood, uživatele mystické Síly, který se stane otcovskou figurou skupiny při jejím pokusu dostat se zpět.

Jak ale poznamenal jeho představitel Jude Law, ve své roli tradičně suverénní, není to typ člověka, kterého by si rodiče na konkurzu vybrali jako mentora svých dětí. Je to trochu rošťák, trochu prospěchář s nejasnou agendou, zároveň ale člověk zvyklý na nástrahy a temné kouty vesmíru.

Tady konkrétně především piráty, kolem nichž se děj točí, koneckonců příběhem provází i droid, který má jedno oko funkční a z důlku druhého leze myš. Časově se Bludná banda odehrává v období Nové republiky, tedy paralelně s Mandalorianem, ale nabízí originální pohled na známý svět: nové lodě, rasy, planety i pořádky.

Co se skrývá za tajemným poklopem? Kde se vzala planeta At Attin a co přesně její obyvatelé dělají? Kdo je ve skutečnosti Jod Na Nawood? Seriál vrství otázky a drží vás v příjemném napětí, kdy chcete vědět více a přijít na kloub místním záhadám.

Zkrátka: konečně jste zase jednou coby divák zvědavý, co se na obrazovce odehraje překvapivého, ne kdy přicupitá první postava s příjmením Skywalker. Tím se v novodobé éře Bludná banda vyjímá, jelikož dokázala vrátit Star Wars k podstatě, k fascinaci novými světy, k objevování, k dobrodružství. 

V propagačních materiálech se dočtete, že jde o první Star Wars s dětskými hrdiny, což je skutečnost, která seriál charakterizuje, nikoli definuje. Definuje ho svižné tempo, výpravnost, dobře napsané dialogy, hravost.

Pak se stačí znovu podívat na jména tvůrců a zjistíte, že není třeba se divit: režisér Watts a jeho dvorní scenárista Ford stojí i za moderní spidermanovskou trilogií, kterou definují podobné ctnosti, ač jsou její hrdinové o pár let starší.

Význam kvalitního tvůrce už se u Star Wars přitom v minulosti prokázal, a to oběma směry. Na seriál Obi-Wan Kenobi si dnes takřka nikdo nevzpomene, ač vrátil na scénu zbožňované postavy i herce. Zato Andor fanoušci vzývají, přestože spoléhal na neokoukanou bandu postav. Rozdíl mezi oběma seriály? Mimo jiné bezpochyby zručnost autora. 

Obi-Wana se zhostila takřka neznámá Deborah Chow, zatímco Andora si vypiplal mazák Gilroy, známý třeba jako scenárista akčních hitů o Jasonu Bourneovi. Watts a Ford jen potvrzují, že mají formu a společně jim to klape, v zádech navíc měli jako výkonné producenty Jona Favreaua a Davea Filoniho, kteří stáli mimo jiné za Mandalorianem.

Díky dětským hrdinům má Bludná banda ambici zaujmout mladší publikum, ale to starší se u ní rozhodně nudit nebude – a znalci vesmíru ocení narážky na všechna možná díla ze Star Wars včetně nechvalně proslulého vánočního speciálu. Ale nejen na ty, seriál nezapře inspiraci třeba rodinnou klasikou Rošťáci i osmdesátkovou estetikou vůbec.

Skoro by se chtělo zakřičet, že i Star Wars už mají svoje Stranger Things, což může vypadat jako světy vzdálené více než dvanáct parseků, ale ve finále to není nic jiného než kompliment, neboť Stranger Things až na svoji roztahanost patří k tomu nejlepšímu z televizní produkce poslední dekády.

Mimo jiné proto, že vypadají zatraceně cool, a to o Bludné bandě platí rovněž. Tohle je jeden z mála seriálů, které by se neztratily ani na plátně kina. Barvitě vykresluje nové světy a neutápí se v dokola vídané estetice původní filmové trilogie. Díky tomu působí planety uvěřitelně a vesmír zase o něco bohatším dojmem.

Perfektní audiovizuální zážitek doplňuje i hudba Micka Giacchina, syna slavného skladatele Michaela, který skládal mimo jiné (povedenou) hudbu k filmu Rogue One: Star Wars Story. Mick tady zvládl něco podobného, kreativně rozvinout klasické motivy Johna Williamse, které ke Star Wars neodmyslitelně patří.

Celkově je tak Bludná banda potěšením a příjemným uklidněním pro ty, kteří už ve značku ztráceli důvěru. Nevyjde jí to pokaždé, ale pořád je schopná servírovat podívanou, která je hodná jejího jména.