Babička Valley. S fondem za 1,5 miliardy chceme změnit zemědělství, říká Harant

Zemědělství se otevírá i startupům. A to i díky rodinné firmě Agro CS, která z vlastních prostředků rozjíždí venture kapitálový fond za 1,5 miliardy korun. Ambice má nemalé – být vůdcem technologických změn v českém i evropském zemědělství. Proč si ředitel firmy Jan Harant myslí, že jeho vize takzvaného Babička Valley může uspět?

Jeden z nejslavnějších příběhů české literatury se tu už odehrál. Teď se možná na východě Čech, v Babiččině údolí u České Skalice, začíná psát další. Byznysový. Česká rodinná firma Agro CS, číslo třicet ve Forbes žebříčku rodinných firem, má se svými pozemky u hranic s Polskem velké plány. Slavné Silicon Valley by mělo dostat svůj český zemědělský klon.

„Měli jsme pocit, že přešlapujeme na místě,“ říká generální ředitel Agro CS Jan Harant k myšlence založení venture kapitálového fondu AgriBoom Ventures, zaměřeného na technologie v zemědělství.

Covidové roky české firmě pomohly. Její největší divize, zaměřená na zahrádkaření, zažila růst, v pandemické izolaci se do domácího pěstování pustila i mladá generace a zůstala u něj. Teď už ale na východě Čech cítili, že je potřeba udělat další krok.

Nápady na oživení a modernizaci si chtějí půjčovat mimo vlastní firmu, od studentů, týmů i startupů. Vzhledem k segmentu je zajímavá i částka, kterou s fondem spojili. Zainvestují totiž celkem 1,5 miliardy korun, navíc vše z vlastních kapes.

Cílem je budovat ve východočeské České Skalici inovační hub pro české zemědělství. Babička Boženy Němcové, která v Babiččině údolí u České Skalice žila, propůjčila projektu i vzletný název – Babička Valley.

„Máme na to všechny předpoklady: budovy, pozemky a peníze. Božena Němcová byla svým způsobem také průkopnice. Rádi bychom na její způsob myšlení navázali. Je to symbol našeho kraje i českého venkova,“ doplňuje Harant.

Nadějným nápadů dá fond k dispozici nejen peníze. Dostanou přístup do reálného provozu zemědělské výroby, kde si své produkty a metody ozkoušejí v praxi a nasbírají cenná data. K dispozici by inovátorům mělo být brzy i ubytování.

Pro firmu s konsolidovanými ročními tržbami kolem 3,5 miliardy korun a se zisky kolem půl miliardy to není malý finanční závazek. Financování fondu má rozplánované na pět let, průměrně tak do něj vloží 300 milionů korun ročně.

Podle Haranta jsou ale připraveni i na variantu shánění dalších prostředků v případě, že fond natrefí na přelomovou technologii či nápad. „Stojíme před velkou změnou zemědělství. Chceme být u toho,“ nastiňuje pro Forbes své ambice Jan Harant.

Kde se zrodil nápad založit technologický agrofond za 1,5 miliardy korun?

Samotné nás to nenapadlo. Před pár lety jsme podpořili startup Plantee Innovations, který vyvíjí inteligentní domácí skleníky, stáli za ním Ondřej Zbytek a Daniel Satke. Bavili jsme se s nimi o tom, co nás trápí a kde bychom se mohli posunout. Měli jsme totiž pocit, že v některých částech našeho byznysu přešlapujeme na místě.

Ondra s Danem si nás poslechli a navrhli, abychom využili nápadů, které nevznikají jen u nás, ale i někde jinde. Že bychom mohli založit fond. Ostatně název AgriBoom Ventures je z jejich hlavy. A během letošního roku se to upeklo.

Jak vám fond má pomoci s konkurenceschopností?

V kontextu evropského zemědělství se na nás valí velké množství změn. Já jsem si vymyslel pojem – možná ale nejsem první – efektivní zemědělství. Dnes se stále dokola mluví o precizním zemědělství, ale to je pro mě jen malá výseč toho, čemu bychom se chtěli věnovat. Všechno by mělo směřovat na efekt, na ušetření lidské práce, času, peněz nebo použití menšího množství pesticidů a hnojiv. To vše je efektivita. Preciznost s tím ale jde ruku v ruce.

Jsou tu jistě firmy, které jsou z hlediska technologií dále než my. Ale pro nás může být výhoda, že budeme stavět na zelené louce. U technologií se často vyplatí být nezatížen předchozím řešením. 

Která technologie je podle vás pro zemědělství potenciální gamechanger?

Možná vás to překvapí, ale zemědělství je pokrokovější než spousta jiných oblastí. Například využívání GPS a autonomních strojů je už v našem segmentu běžné. Autonomní auta ještě nejezdí, traktory a kombajny už ano.

Osobně si myslím, že velkou změnu přinese používání dronů. Legislativa na to zatím v Česku ale připravená není.

V čem drony pomohou?

Už se používají i na výsev a na postřiky je používají ovocnáři i vinaři. Z hlediska životního prostředí mají drony obrovskou výhodu v tom, že mohou létat v noci. Člověk je jednak nevidí a jednak tím stroje neohrožují včely a další užitečný hmyz, který v noci spí. A navíc nestlačují půdu, což by jinak dělal traktor. Drony jsou pak navíc pochopitelně o hodně rychlejší, dnes už také ty větší zvládnou unést i sedmdesát kilogramů.

Zaslechl jsem u vás ambiciózní projekt s názvem Babička Valley. To je vize spojená s vaším novým fondem?

Ano, ale je to zatím skutečně jen interní vize. Máme na to všechny předpoklady: budovy, pozemky a peníze. Ambiciózní verze pro budoucnost je vytvořit kolem České Skalice nové Silicon Valley českého zemědělství.

Proč Babička Valley?

Božena Němcová, která žila u nás v Babiččině údolí, byla svým způsobem také průkopnice. Rádi bychom na její způsob myšlení navázali. Je to symbol našeho kraje i českého venkova. Když jsem Babička Valley slyšel poprvé, říkal jsem si, že je to spatlanina češtiny a angličtiny. Ale postupně jsem tomu přišel na chuť, je to zkrátka chytlavé.

Jak chcete zemědělce přesvědčit, že nápady z Babička Valley za to budou stát?

Musíme to nejdříve sami vidět v praxi. V tom je síla našich pozemků, které máme k dispozici. Nás nikdo přesvědčovat nemusí, my jsme tu proto, abychom nové technologie, metody či přípravky zkoušeli. Zkusíme si vedle toho metodu postaru a můžeme porovnávat.

Takže vizí Babička Valley jsou pole plná robotů, autonomních traktorů a létajících dronů se zemědělci sedícími za monitory?

Tak daleko se, myslím, nedostaneme. Ale částečně to tak může fungovat. Nedávno jsem viděl traktor, který byl vyhlášen traktorem roku 2025, a ten už neměl ani kabinu pro řidiče. Byl plně autonomní. 

K tomu všemu je ale potřeba mít k dispozici data. Často se používá snímkování ze satelitů, není ale zdaleka tak přesné, jako když můžete přímo nad polem létat s dronem v podobě helikoptéry nebo i letadélka. Na snímcích vidíte plevel i barvy plodin, jako byste tam stál a díval se sobě pod nohy. Dvacet let nazpět to bylo nepředstavitelné sci-fi.

Jaký je ideální scénář vývoje fondu?

Podpora zemědělství. Chceme oslovit jednotlivce, týmy, instituce a firmy, které chtějí zemědělství posunout dál a pomoci zemědělcům se všemi změnami, jež se na ně valí. Ať už jde o změny technické, nebo legislativní. Nápad může přijít třeba od studentů, kteří nemají jinou možnost, jak si myšlenku otestovat. Může jít o firmu, jež má vymyšlený slibný stroj, který nemá kde zkoušet v provozu.

A z pohledu Agro CS? Určitě v tom nechcete nemalé prostředky utopit…

Rozhodně nejsme neziskový výzkumný ústav, na finanční stránku věci se budeme dívat. Když už budeme do něčeho vkládat peníze, chceme, aby se nám vrátily zpět. Ideálně i s nějakým výnosem navíc. Nečekáme ale žádnou nesmyslnou výnosnost. 

Zemědělství není dělané na vysoké krátkodobé výnosy, musíte plánovat ve střednědobém, spíše dlouhodobém horizontu. Když chcete vyzkoušet něco nového, uteče v zemědělství minimálně rok, než si můžete udělat vyhodnocení. Naším cílem je přijít s něčím, co dnes zemědělci nemají, a může jim to pomoci. 

To znamená, že zisk nechcete generovat jako klasický venture kapitálový fond, tedy rozvojem firem a pak prodejem podílů?

To určitě není náš cíl. Něco vybudovat a pak prodat není model, na který jsme stavění. Samozřejmě nechci prodej něčeho z fondu kategoricky vyloučit. Priorita je ale budování něčeho, co bude mít dlouhodobé trvání a udržitelnost.

Co má být pro startupy velké lákadlo pro vstup do fondu? Tedy kromě nabízených prostředků…

Že mohou své nápady testovat v reálném zemědělském provozu a sbírat cenná data. I proto budujeme zázemí pro fond v České Skalici, na venkově, a ne někde v kancelářích ve městě. Chceme využít toho, že jsme ekonomicky silný partner s vlastními zemědělskými podniky. Sami na sobě uvidíme výsledky, to se nám dobře osvědčilo v jiných sektorech.

Financování máte rozplánované na pět let, tedy 300 milionů korun ročně. Co to znamená pro vaše cashflow?

Hranice 300 milionů korun je nastavená tak, že si ji ročně můžeme z vlastních prostředků dovolit. Samozřejmě to neznamená, že přestaneme s investicemi do vlastních aktivit. Pokud by fond přesáhl možnosti našeho financování, oslovíme banky a další firmy z našeho segmentu. Může se stát, že se nám povede skutečně bombová investice. A pro takový případ už máme připravené scénáře toho, kdo by se s námi na financování podílel.

Co by taková bomba mohla být?

Co to bude, to vám teď neřeknu. Kdybychom to věděli, nebudeme zakládat fond. Pokud by ale taková přišla, bylo by to dobře. Pro nás jsou 1,5 miliardy korun obrovské peníze, ale v kontextu celého zemědělství jsou to drobné. Abychom si šli pro prostředky nad 1,5 miliardy korun, to by muselo být něco skutečně přelomového.

Který segment zemědělství takový potenciál jednorožce má?

Myslím, že by mohlo jít o nějaký druh softwaru na způsob načíst si, co se na poli či třeba v lese skutečně děje, a úměrně na to reagovat. To by byl gamechanger. Pro zemědělce to nakonec musí znamenat jednu ze dvou věcí, abychom to zvládli převést do praxe – ušetření nákladů, nebo vyšší výnos.

Potenciál vidím třeba v biotechnologiích. Už dnes vznikají organismy, které se aplikují na rostlinu a umějí poutat ze vzduchu dusík a ten rostlině předávat. Ta pak potřebuje nižší dávku hnojiva. Totéž platí pro postřiky.

Vznikají s technologickým pokrokem nové obory na něj navázané?

Jeden z těch nejnovějších se jmenuje entomofagie. Vychováte si nějaký malý hmyz, třeba druh malé vosičky, který bude napadat škůdce vašich plodin. Jsou to takové biopatrony, které vypouštějí drony nad polem. Během čtrnácti dnů z kapsle vylétne dravec, který začne škůdce likvidovat. Zůstáváme tak zcela bez pesticidů.

Ale zase se vracím k tomu, co jsem říkal, že nakonec jde buď o nižší náklady, nebo vyšší výnos. Pokud nejmodernější postupy toto nepřinášejí, v praxi se neuchytí.

Nabízí se to, ale promítá se vám klimatická změna do byznysu?

Jednoznačně. Oteplování nám prodlužuje sezonu. Zrovna nedávno jsme vzpomínali, jak jsme měli před patnácti až dvaceti lety jako jednu z top položek posypovou sůl. Tím už bychom se neuživili. Museli jsme ji škrtnout úplně, začínal to být průšvih. Navezli jsme si ji na prodejny a devadesát procent jsme si v březnu odvezli zase zpět. Dnes, když už nasněží, je to za dva dny pryč.

Zemědělství je neodvratně spjaté s přírodou a životním prostředím. Musíte se nějak potýkat s ESG?

Já nevím, co si pod ESG představit. Pro nás je to přirozený proces a netuším, proč je nám nařizován. Starat se o životní prostředí a zaměstnance je přirozené. Nutit nás do vyplňování papírů a tabulek se mi příčí. Byť samozřejmě budeme muset.

Kladu si otázku, co nám kdo ještě zvládne podsunout. U nás na venkově jsme zvyklí uvažovat selským rozumem. V tom se s myšlenkou ESG ztotožníme. Jenže v detailech už jsme ve velkém rozporu. Naštěstí zatím není ESG v Česku pro nás zcela bezpodmínečné.

Ani u bank?

Tam už přituhuje. Tam skutečně může být problém. Pokud nebudete splňovat někým určená kritéria, nedostanete úvěr. Nebo ho dostanete za zcela nevýhodných podmínek.

Je potravinově soběstačné Česko realistická vize?

Podle mě je to reálné, ale v praxi by to znamenalo lámání přes koleno. Není to třeba. Přesto je mi líto, když vidím, kolik se tu vykácelo sadů, když vidím, že nejsme soběstační tam, kde jsme soběstační byli, třeba v chovu prasat či skotu.

Nevím, proč musíme přes půl světa či Evropy vozit komodity, které se u nás už pěstují. Ale v tom platí, že peníze jsou až na prvním místě. Jablka se kvůli podnebí vždy vypěstují levněji v Itálii nebo kvůli legislativě v Polsku. 

Říkáte, že peníze jsou na prvním místě. Vidíte možnost, že technologie, které chcete kultivovat v České Skalici, mohou některá odvětví oživit a vrátit jim potřebnou efektivitu?

Uvidíme. Zase tak jednoduché to nebude, stejné smýšlení budou aplikovat i Poláci a Italové. Nemyslím, že tím získáme velkou výhodu, ale alespoň nebudeme tolik ztrácet. Mohou od nás chodit technologie a nápady. I proto se nechceme zaměřit jen na Českou republiku. Můžeme jít do Polska, na Západ nebo tam, kde máme naše společnosti, třeba Rumunsko nebo Bulharsko. Chceme čerpat nápady ze zahraničí a naopak nápady v zahraničí aplikovat.

Bavíme se o zavádění technologií do zemědělství a vy máte také poměrně velkou strojírenskou divizi. Vznikne tam synergie?

To je právě dobrý příklad toho, že můžeme něčí vývoj pomáhat převádět do praxe.

Jednou z největších součástí vašeho podnikání je shánění rašeliny, dovážíte ji až z pobaltských zemí. Vydržíte u toho?

V Evropě je to ožehavé téma, dozvěděl jsem se, že třeba v Německu je to sprosté slovo. Rašelina se používá jako pěstební médium, které se nejen v Německu snaží nahradit kompostem či dřevním vláknem. Podle mého názoru je to nesmysl.

Příkladem může být Velká Británie, kde použití rašeliny zcela zakázali. A to není jen tak, v Británii je zahrádkář v nadsázce každý. Mezi zahrádkáři tam vládne velký nepokoj, protože si musejí kupovat substráty, které v sobě rašelinu nemají a jsou prakticky nepoužitelné. Tamní firmy v našem segmentu tam bojují o přežití, nerad bych, aby se to přeneslo k nám.

Jak se vám podniká v rodinném kruhu?

Myslím, že spolu vycházíme dobře, byť rozdílné názory se vždy najdou. Ale ještě nikdy jsme nemuseli přistoupit k hlasování, vždy jsme se nějak dohodli. Máme výhodu, že jsme různé osobnosti. 

Bavili jsme se tu celou dobu o technologiích. Propisuje se to do generační výměny ve firmě?

Pozoruji to. Jednu generační obměnu máme za sebou, proběhla před deseti lety. My jsme pořád braní jako ti mladí, ale přece jen je mi už padesát, moji synové mě jako mladého nevidí. Chceme je ale zapracovávat a zrovna nový fond je pro ně velmi atraktivní věc. Jeden syn mi studuje zemědělku v Praze, druhý je v prvním ročníku v Dánsku na ekonomce. Oběma, myslím, zkušenosti s fondem pomohou. Nejvíce mě ale těší, že jsme je do firmy natáhli nenásilně, že je to baví přirozeně.