S nemocí do práce či oběd v kanceláři. Jaké jsou nejčastější nešvary zaměstnanců?
Důkazů o tom, jak moc je duševní a tělesné zdraví důležité, je mnoho. Přesto se ale o své zdraví nestaráme, jak bychom mohli, a příliš nás v tom nepodporují ani zaměstnavatelé, kterým věnujeme nejen velkou část života, ale právě i kus svého zdraví. Průzkum Barometr zaměstnanců ukázal, jakých prohřešků proti zdraví na pracovišti se Češi a jejich zaměstnavatelé dopouštějí nejčastěji.
Společnost Up Česká republika už od roku 2018 průběžně monitoruje nálady a postoje v řadách zaměstnanců v tuzemsku na aktuální témata. Nejnovější verze projektu s názvem „Barometr zaměstnanců“ se věnovala problematice tělesného i duševního zdraví zaměstnanců, ve kterém se výzkumníci ptali víc než tisícovky pracovníků po celém Česku ve věku osmnácti až 65 let na to, co pro své zdraví dělají, co by dělat chtěli, co jim v tom brání a jak jim v tom (ne)pomáhají zaměstnavatelé.
„Podle našeho aktuálního Barometru se po tělesné stránce cítí výborně nebo velmi dobře pouze čtvrtina zaměstnanců a po duševní jen třetina. Propojení zdraví a práce je přitom neoddiskutovatelné. Práce většinou negativně ovlivňuje naše zdraví a náš zdravotní stav dopadá na náš pracovní výkon. Je proto překvapivé, že velká část firem a organizací zdraví svých pracovníků zcela opomíjí nebo mu věnuje jen malou pozornost,“ komentuje výsledky průzkumu Stéphane Nicoletti, šéf společnosti Up Česká republika.
Zatímco dnes je nadstandardní podpora zdraví zaměstnanců velmi zajímavou příležitostí pro zaměstnavatele, jak se na pracovním trhu odlišit, do budoucna se podle Nicolettiho stane nutností pro úspěšný chod firem a nedílnou součástí firemních strategií, ne-li prioritou srovnatelnou s finančním ohodnocením.
Do práce s chřipkou
Jedním z nejběžnějších „hříchů“ českých zaměstnanců je to, že pracují, i když jsou nemocní. Alespoň někdy pracuje při nemoci 84 procent Čechů, pro pětinu je to v podstatě pravidlo.
Pro někoho je důvodem pocit, že se bez něj v práci neobejdou nebo nechce zklamat šéfa či kolegy. Někdo nemá na výběr a pracuje pod tlakem zaměstnavatele nebo ze strachu ze ztráty zaměstnání. Podle Ely Honické, HR ředitelky společnosti Up Česká republika, data nicméně ukazují, že ve většině případů jsou na vině finanční důvody. Lidé jsou zkratka závislí na plném příjmu a nemocenskou si nemohou dovolit.
Ačkoli z krátkodobého hlediska může mít práce v nemoci určité výhody, výzkum prezentovaný na webu Britské psychologické společnosti ukazuje, že z dlouhodobého hlediska to má na zaměstnance i zaměstnavatele spíše negativní vliv.
Prací během nemoci si podle vědců lidé zadělávají na budoucí zdravotní potíže, včetně těch kardiovaskulárních nebo spojených s duševním zdravím. Zároveň se zvyšuje riziko, že zaměstnanec bude potřebovat nemocenskou až bude muset léčit následky přechozené nemoci. Lidé pracující v době nemoci mají navíc tendenci dělat častěji chyby. Když se člověk necítí dobře, musí vynaložit ještě větší úsilí, protože musí nejen splnit požadovaný výkon, ale i překonat rušivé příznaky nemoci, jako je například bolest nebo teplota.
Asi nejzodpovědnější ke svému zdraví jsou zástupci nejstarších generací na trhu práce, tedy X a Boomers.
U lidí, kteří pracují na pozici bílých límečků bez nutnosti přítomnosti na pracovišti, bývá obvyklé, že když se necítí dobře, zůstávají doma, a pokud jim to momentální stav dovoluje, pracují a nemusí nastupovat na nemocenskou. „Možností pracovat při nachlazení na home office zaměstnavatel ochraňuje ostatní zaměstnance, viry se pak tolik nešíří,“ zmiňuje častou praktiku Jitka Kouba, marketingová ředitelka personální agentury Grafton Recruitment.
Z průzkumu Grafton Recruitment na druhé straně vyplývá, že čeští zaměstnanci se o své zdraví snaží pečovat, a to bez ohledu na věk. Je to patrné jak z růstu zájmu o benefity související se zdravím, tak i z odpovědí respondentů průzkumu.
„Asi nejzodpovědnější ke svému zdraví jsou zástupci nejstarších generací na trhu práce, tedy X a Boomers. Nejenže nejčastěji chodí na preventivní prohlídky, ale nejvíce se zajímají i o nadstandardní vyšetření. Na druhou stranu nejcitlivější na své zdraví je mladá generace Z. Největší podíl respondentů z této věkové skupiny totiž uvedl, že lékaře vyhledají hned, jak se u nich objeví nějaký zdravotní diskomfort,“ zmiňuje Kouba.
Opomenutá duše (nejen) mladých
Pouze sedm procent zaměstnanců Gen Z se cítí po duševní stránce výborně, tři čtvrtiny se naopak cítí průměrně nebo podprůměrně. Polovina zaměstnanců si myslí, že jejich zaměstnavatel péči o jejich duševní zdraví zcela opomíjí.
„Mentální zdraví je velké téma. I když s problémy se potýká rostoucí počet lidí a stále více firem nabízí programy pro podporu duševního zdraví zaměstnanců, lidé je úplně nevyužívají,“ konstatuje Jitka Kouba.
Důvodem je podle ní to, že málokdo chce tyto problémy řešit s někým v práci. „Z našeho průzkumu benefitů vyplývá, že o programy na podporu duševního zdraví by stálo šedesát procent bílých límečků, 58 procent pracovníků z IT a 53 procent modrých límečků, zaměstnavatel je nabízí ale jen dvaceti procentům bílých a sedmnácti procentům modrých límečků. Výrazně lépe jsou na tom obory IT a podnikových služeb,“ doplňuje Kouba.
Příspěvky na psychoterapeutické služby nebo jiné aktivity, které by přímo řešily duševní obtíže zaměstnanců, jsou podle HR Business Partnera v ManpowerGroup mezi zaměstnavateli stále výjimkou.
Ve firmách jsou běžná školení na první pomoc, ale asi málokdo by dokázal reagovat při záchvatu paniky někoho z kolegů.
Lektorka a koučka Cristina Muntean připomíná, že obzvláště důležitá je podpora duševního zdraví žen, protože s odchodem na mateřskou často utrpí jejich pocit sebehodnoty, což následně ztěžuje návrat do stejné nebo vyšší pozice za stejný či vyšší plat. „Takto vzniká rozdíl v odměňování mužů a žen, kterému bychom mohli výrazně předcházet investicí do duševního zdraví, emoční inteligence a osobního leadershipu mladých lidí,“ myslí si Muntean.
Stéphane Nicoletti připomíná, že někdy stačí opravdu málo. „Jen pouhý zájem o zaměstnance, snaha s ním efektivně komunikovat a dát mu možnost upřímně se na pracovišti vyjádřit, mají obrovský dopad na jeho psychiku, a tím i na celkovou pracovní atmosféru,“ konstatuje.
Odborníci se shodují, že je důležité, aby se o všech těchto problémech otevřeně hovořilo a aby lidé byli schopni rozpoznat jejich příznaky nejen u sebe, ale i u lidí kolem. „Ve firmách jsou běžná školení na první pomoc při různých zraněních, ale asi málokdo by dokázal reagovat například při záchvatu paniky někoho z kolegů. Spousta lidí si navíc o pomoc neřekne nebo nedokáže příznaky identifikovat,“ konstatuje Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, která v České republice sdružuje firmy z oblasti podnikových, IT a zákaznických služeb
Jídlo má vliv na výkonnost
Nejčastějším přáním zaměstnanců ve prospěch svého tělesného zdraví je jíst zdravěji. Takové přání má osmatřicet procent zaměstnanců. „Z našich dat vidíme, že cílený příspěvek na stravování prochází letos jistou renesancí a zájem o něj meziročně vzrostl. Může to určitě souviset i se snahami zaměstnanců zaměřit se letos více na své zdraví a prevenci,“ odhaduje Stéphane Nicoletti.
Pavel Suchánek, výzkumný pracovník IKEM a zakladatel nutričních poraden FitBee připomíná, že vědecké studie i odborná literatura jasně ukazují, že pravidelné stravování má vysoce pozitivní vliv na výkonnost a spokojenost zaměstnanců a zaměstnankyň. Naopak jeho absence může mít škodlivé dopady.
„Jestliže člověk bude konzumovat stravu v určité kvalitě, bude schopen vykonávat kvalitně i svoji práci. Další věc je budování vztahu mezi podnikem a zaměstnancem, jeho spokojenost a loajalita. Lidé ocení, když pro ně firma dělá něco, co nemusí. A hlavně – kvalitní strava je prevencí před obezitou a nemocemi. Tím pádem chrání před absencemi v práci, které různé choroby nezbytně provázejí,“ konstatuje odborník.
Kvalitní, správně tepelně upravená strava podle něj jednoznačně funguje z hlediska prevence různých druhů potíží, ať už jsou to chronická onemocnění typu vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, nebo cukrovka. Samozřejmě je to i prevence průjmových onemocnění. Ta si lidé mnohdy přivodí tím, že doma prostě snědí něco, co už se dlouho krčilo v lednici.
Každá firma si už dnes umí spočítat, že když bude mít zdravější pracovníky, stráví tito lidé méně času na nemocenské a budou schopni lépe odvádět svoji práci. „Podporujte zdravé stravování zaměstnanců cíleně. Závodní jídelny nebo cílená podpora ve formě elektronických stravenek se osvědčují lépe než stravovací paušál. S ním je sice u nás zatím relativně krátká zkušenost, ale z jiných států už víme, že naopak vede ke zhoršování zdravotního stavu,“ doporučuje Pavel Suchánek.
Doplňuje, že lidé peníze získané v rámci „stravovacího“ paušálu mnohdy nepoužijí k nákupu kvalitnějšího jídla, ale například ke splácení půjčky. „Berou ho jako navýšení mzdy, řada pracovníků na to slyší, ale jde o krátkozraké řešení pro ně i pro jejich zaměstnavatele,“ tvrdí Suchánek.
Obědvání u pracovního stolu
O tom, že nezdravé stravovací návyky jsou nám vlastní, vypovídá i další nešvar – více než třetina českých zaměstnanců obědvá u svého pracovního stolu. V porovnání s daty z roku 2019 tento trend dokonce zesiluje.
Pavel Suchánek připomíná zjištění psychologů, podle kterého má odchod zaměstnance ze svého pracoviště a přemístění se do nějakého stravovacího provozu, ať už je to restaurace, nebo firemní jídelna, vždycky pozitivní dopad.
„Zaprvé na psychiku, protože si více odpočine, a za druhé se tak podporují sociální kontakty, což je taky nezanedbatelné. Samozřejmě ne vždy je to reálné, půlhodinová přestávka na jídlo je dost krátká, jestliže má člověk někam dojít. Podniky musejí brát v potaz i typ provozu, směny a podobně. Ale vždycky stojí za to se snažit najít řešení. Kdyby se to nevyplatilo, proč by to dělala Škoda Auto, ČEZ nebo už kdysi Tomáš Baťa,“ ptá se Suchánek.
Zase ta záda
Bolest zad nebo páteře v souvislosti se zaměstnáním vnímá 49 procent zaměstnanců, přičemž výrazně častěji si na tento problém stěžují ženy. Fitness trenérka Lucie Nosková se s tímto problémem setkává u 75 procent svých klientek. Nejčastěji jsou to prý ženy, které pracují jako účetní, v administrativě nebo recepční.
„Řešením, ač mnohdy nepopulárním, je cvičení. Díky správně zaměřenému tréninku na zádové svaly a střed těla se upraví držení těla i v běžném životě. Ideální je začít diagnostikou, která určí, v čem je problém. Pokud se člověk rozhodně cvičit, určitě by neměl vynechat cvičení na střed těla (core) a vhodné jsou také celotělové tréninky s trenérem nebo fyzioterapeutem, který dohlédne na to, že je cvičení vykonáváno správně,“ vysvětluje Nosková.
Pravidelný sport? Jen výjimečně
Čeští zaměstnanci toho moc nenasportují. Z průzkumu vyplývá, že pravidelně se sportu za účelem udržení nebo zlepšení tělesného zdraví věnují čeští zaměstnanci spíš výjimečně. Nejčastějším sportem je běh nebo jízdní kolo, kterému se pravidelně věnuje jen osmnáct procent zaměstnanců. Jiné individuální nebo týmové sporty jsou na tom ještě hůře. Běhat, jezdit na kole nebo plavat by přitom chtěla častěji nebo systematičtěji čtvrtina respondentů z řad zaměstnanců.
Nejdůležitější je, aby člověka pohyb bavil, a je jedno, jestli je to procházka, badminton, fotbal s kamarády nebo fitness.
Za těmito čísly je schováno hned několik příčin. Jednak reflektují, kolik lidí je schopno a ochotno dělat sportovní činnost systematicky. Dále kolik lidí bylo v minulosti úspěšně vedeno ke sportu, ať už rodinou, školou, nebo společností. Ale také to, kolik lidí má dostatek peněz pro nenárazové financování sportovní činnosti. Právě tento poslední moment mohou přitom zaměstnavatelé poměrně snadno a cíleně ovlivnit.
Člověk, který není zrovna vrcholový sportovec, by se měl podle Lucie Noskové věnovat cílenému pohybu alespoň třikrát týdně po hodině. Nezáleží přitom, o jaký pohyb jde. „Nejdůležitější je, aby člověka pohyb bavil, a je jedno, jestli je to procházka, badminton, fotbal s kamarády nebo fitness, protože jedině tak je to dlouhodobě udržitelné. Zároveň by měl člověk preferovat pohyb i v běžném životě – vybírat si raději schody než výtah, zajít si na nákup po vlastních, a ne autem, víkendy trávit aktivně, a ne u televize a podobně,“ vypočítává Nosková.
Fyzičce práce nepřeje
Z průzkumu vyplynulo, že dvaapadesát procent zaměstnanců je přesvědčeno o tom, že jejich zaměstnání má negativní vliv na jejich tělesné zdraví. Třetina zaměstnanců přitom uvádí jako hlavní překážky lepší péče o své tělesné zdraví faktory, které může zaměstnavatel přímo ovlivnit. Za hlavní problém respondenti považují nedostatek času související s pracovním vytížením nebo nedostatek peněz či vybavení.
„Statistiky ukazují, že roste nemocnost, a také se zákonitě prodlužuje pracovní věk. Není divu, že se samotní zaměstnanci začínají více zajímat právě o zdravotní benefity a různé formy podpory od zaměstnavatelů, které by zdravotní zátěž zaměstnání mohly kompenzovat,“ komentuje výsledek Stéphane Nicoletti.
Přestože taková péče má dlouhodobý přínos i pro zaměstnavatele, zatím prý v Up Česká republika stále sledují extrémní rozdíly v přístupu jednotlivých firem a organizací, a to od komplexní péče až po absolutní přehlížení zdraví zaměstnanců.
Nepodceňovat spánek
Tři z deseti českých pracovníků by chtěli spát lépe, déle a kvalitněji. Čtvrtina oslovených zaměstnanců dokonce přiznala, že už má v důsledku svého zaměstnání problémy se spánkem. Kvalita a délka spánku přitom ovlivňuje každodenní náladu a fungování člověka. Nedostatek spánku je spojený s řadou negativních zdravotních a sociálních dopadů.
Studie ukazují, že zkrácená délka spánku je spojována se sedmi z patnácti hlavních příčin úmrtí. Má vliv na zhoršenou imunitu, zvýšené riziko rakoviny, diabetes i obezitu. Nedostatek spánku obecně narušuje kognitivní procesy, jako je plánování, zvládání a řešení problémů, a zvyšuje riziko pracovních úrazů. Celosvětový problém s nedostatkem spánku navíc zhoršuje zvýšené používání chytrých telefonů a elektronických zařízení.
Americká akademie spánkové medicíny (AASM) a Společnost pro výzkum spánku (SRS) doporučují, aby dospělí ve věku osmnáct až šedesát let pravidelně spali sedm nebo více hodin za noc. Lidem ve věku 65 a více doporučuje National Sleep Foundation (NSF), aby spali sedm až osm hodin.
Únava a odpočinek
Celkovou tělesnou únavou v souvislosti s prací trpí čtyři z deseti zaměstnanců. Jen devět procent dotazovaných zaměstnanců uvedlo, že jezdí pravidelně do lázní nebo na wellness, zatímco 25 procent by chtělo.
Podle Ely Honické je to spojené s dlouhodobým poklesem kupní síly, kvůli kterému většina lidí omezila právě aktivity, které jim dělaly radost a umožnily jim se zrelaxovat. „Naše data ale ukazují, že letos si zaměstnanci dali za cíl vyhradit si více času na odpočinek, i proto roste zájem o volnočasové benefity, které umějí zároveň kompenzovat výpadek financí na tyto aktivity,“ zmiňuje Honická.
Ve stresu mohou být i jinak šťastní zaměstnanci
Tři z deseti zaměstnanců trápí průběžný nebo opakovaný pracovní stres, vnitřní neklid či pocity úzkosti. Pouze osm procent své duševní potíže příležitostně nebo pravidelně konzultuje s odborníkem.
Podle Tomáše Urbana, HR Business partnera ve společnosti ManpowerGroup je tento výsledek odrazem dnešní doby, která je rychlá a klade vysoké nároky na výkon jak v osobním, tak v pracovním životě. „Stres je bohužel něco, s čím jsme nuceni se učit žít. Pravidelně se stresem musí bojovat manažeři v top managementu nebo pracovníci ve službách, jako jsou lékaři a jiné pomáhající profese,“ říká Urban.
Pracovní stres poškozuje srdce. Podle kardiologa Michaela Blahy z Univerzity Johnse Hopkinse mají lidé trpící stresem z práce téměř o dvacet procent větší šanci, že je postihne srdeční onemocnění. „I lidé, kteří jsou ve svém zaměstnání šťastní, mohou být chronicky vystresovaní třeba kvůli konkurenceschopnosti svého zaměstnání nebo proto, že se snaží sladit svůj pracovní a rodinný život,“ uvádí Blaha na webu Hopkinmedicine.org.
Podle Cristiny Muntean zaměstnavatelé často a mnohdy zbytečně nutí své lidi pracovat z kanceláře pět dní v týdnu. „Víme již, že lidé mohou být produktivní a zdraví, i když pracují na dálku. Nutit zaměstnance dojíždět do města a pracovat z hlučných kanceláří, když mohou vykonávat stejnou práci odkudkoli, je přímým útokem na jejich zdraví. Nesmíme podceňovat stres spojený s dojížděním, který ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i celé rodiny,“ soudí Muntean.
Větší flexibilita času a místa pro práci podle ní může výrazně snížit stres a zlepšit jak pracovní výkon, tak i duševní a fyzické zdraví lidí.