Lékaře jsme přemlouvali tři roky, říká šéf firmy, která vyšetřuje pacienty pomocí AI

Přezdívají mu „Maruška“, slaví dvacet let a po celém Česku ho dnes využívá už více než 120 zdravotnických zařízení. Software zvaný MARIE PACS umožňuje zpracovat obrazovou dokumentaci a prostřednictvím integrované umělé inteligence pomoci s vyhodnocením a diagnostikou. Díky němu už lékaři nemusejí prohlížet snímky přes nasvícenou tabuli, ale pohrají si s nimi v počítači.

Software vymyslela česká firma OR-CZ, která se zrodila před třiceti lety v Moravské Třebové. Vznikla tehdy z výpočetního střediska národního podniku Hedva a celá devadesátá léta se soustředila hlavně na vývoj a implementaci informačních systémů na řízení výroby do továren. 

„Firmu zakládal můj otec spolu s několika dalšími kolegy, já v té době ještě studoval a vrcholově sportoval. A vlastně až po roce 2000 jsme začali hledat další segment, abychom nebyli závislí pouze na jednom,“ popisuje Michal Mačát, ředitel zdravotnické divize firmy.

Nové milénium s sebou totiž přineslo pokles poptávky po informačních systémech. Spousta hlavně lokálních výrobních závodů tehdy buď nepřežila, nebo je koupil zahraniční investor, který v nich zavedl vlastní korporátní informační systém, a firma OR-CZ tak přišla o zákazníka. „Postihla nás konsolidace trhu a já začal zjišťovat, čemu bychom se mohli začít věnovat. Z těch několika tipů jsme se nakonec rozhodli pro medicínu. Cítili jsme u ní příležitost a velký potenciál,“ přibližuje Mačát. 

Učili se za pochodu, spoustu věcí nevěděli a to pro ně byla v jistém smyslu i záchrana, jinak by do nového podnikání ani nešli. Jejich hlavním produktem je systém MARIE PACS, kterému také lidově říkají Maruška, a zaměřuje se na zpracování pacientských obrazových dat.

Přesněji – všechna data třeba z CT, magnetické rezonance, rentgenu nebo ultrazvuku archivují a přes software si je pak lékaři prohlížejí a stanovují diagnózu. „Systém má spoustu funkcí tak, aby mohl lékař s obrazem co nejlépe pracovat,“ přibližuje Mačát. 

Na trhu tehdy nebyli se svým nápadem první, podobná řešení už v zemi existovala, i když byla většinou od velkých zahraničních firem. „Přišli jsme v době, kdy všechny radiologické provozy v nemocnicích fungovaly tak, že výsledkem byl film, na který se lékař podíval proti světlu a provedl diagnózu. A nechtěli na tom nic měnit, byli zvyklí na to, jak to fungovalo,“ zmiňuje šéf OR-CZ.

V některých oblastech je zdravotnictví rigidní k vývoji, což má podle Mačáta i své opodstatnění. Zavádět nové technologie, které nejsou vyzkoušené a které mohou mít vliv na zdraví pacienta, může být poměrně komplikované. I proto jsou lékaři opatrní. 

„Když jsme do toho v roce 2001 šli, tak se nám podařilo prvního zákazníka přesvědčit až o tři roky později. A to jsme náš systém museli ještě poskytnout na několik měsíců zdarma, aby to nemocnice vůbec vzala. Ale když se to podaří a nemocnice je spokojená, tak si to zase mezi sebou rychle noví zákazníci řeknou,“ prozrazuje ředitel. Výhodu měli i v tom, že v té době byly jejich konkurenty jen velké firmy a v porovnání s nimi mohli nabídnout poměrně dobrou cenu. 

Dalším významným milníkem bylo, že jako první v Česku udělali certifikaci softwaru jako zdravotnického prostředku. „Když jsme vysvětlili zákazníkům, že je potřeba to mít, že je to produkt, přes který lékaři dělají diagnózu a musejí se řídit i zavádět podle pravidel, tak jsme měli na trhu poměrně velkou výhodu a získali dost zakázek,“ popisuje Mačát. 

V České republice je zhruba 180 zdravotnických zařízení, která mají nějaký radiologický provoz, a software firmy OR-CZ jich používá přes 120, ovládají tak většinu tuzemského trhu. 

PACS je obecně uznávaný termín pro systém na zpracování obrazových dat a na archivaci. „Marii jsme si k tomu přidali my. Vymyslel to náš kolega, s nímž jsme spolupracovali v zahraničí, a my si říkali, že je to tak blbý, že se to musí ujmout. Je to zkratka anglických slov Medical Archiving and Retrieval Image Environment.“

Jejich software poskytl lékařům nástroj na archivaci dat a také možnost, jak si je následně prohlédnout. Výhodou je, že když jsou data digitální, tak v případě, že radiolog nebo asistent nevyfotil snímek zcela dobře nebo je třeba přeexponovaný, lze s ním dál pracovat a upravit ho tak, aby lékař viděl, co potřebuje.

To u filmového provozu nešlo, tam se musel snímek pořídit znovu, což znamenalo další zbytečné ozařování pacienta. „Navíc dnešní systém skýtá mnohem víc možností. Přes prohlížeč lze udělat z dvojrozměrného i 3D obraz. Je to jako rozdíl mezi analogovou a digitální fotografií,“ přibližuje Michal Mačát.  

A nespornou výhodou je i sdílení, kdy si obrazovou dokumentaci může prohlížet více lékařů i z jiných nemocnic najednou. S pacientem při přesunu do jiné nemocnice tak cestuje složka už nikoli fyzicky, ale digitálně. A ještě než se dostane do péče jiného specialisty, ten už se na něj může dopředu připravit a mít jeho zdravotní problém nastudovaný.

„Všichni dodavatelé informačních systémů se snaží dnes vytvořit systémy tak, aby vznikaly strukturované záznamy, a ne texty, kde každý lékař používá jiné zkratky. To pak nabídne prostor pro to, jak zlepšit péči a rychleji s pacientem pracovat.“ 

Už teď umělá inteligence doporučuje, který pacient má jít na řadu přednostně na vyšetření, kterým se má lékař věnovat a co má posuzovat.

U obrazových záznamů už firma využívá umělou inteligenci. Čte obrázek a vyznačuje podezřelá místa a radiologovi napovídá, na co se má zaměřit. Podle toho, co najde, vygeneruje textový strukturovaný záznam o vyšetření, který si pak radiolog může upravit. 

Michal Mačát vidí v umělé inteligenci přínos především v tom, že bude lékaře moci i kontrolovat. Spousta lidí se sice podle něj nových technologií obává, není k tomu však důvod. Ani on sám si nedovede představit, že by v medicíně měla konečné slovo.

Může dělat závěry v jednodušších úkonech, finální diagnózu ale musí stejně stanovit lékař. „Už teď AI pomáhá třeba při mamografickém screeningu, kde doporučuje, který pacient má jít na řadu přednostně a vyšetření, kterým se má lékař věnovat a co má posuzovat. Má stoprocentní přesnost, kdy dokáže říci, že na tom snímku není žádný nález,“ vysvětluje.

Nápomocna pak může být umělá inteligence i u třetího čtení. Dnes musí každý snímek vidět dva nezávislí radiologové. AI by mohla být další kontrolou a diagnózu ještě více zpřesnit. 

Všechny informační systémy typu PACS fungují na mezinárodně uznávaném standardu. Ten zajistí to, že ať snímek vznikne v rentgenu třeba od Siemensu, Philipsu nebo od jiné firmy, tak s ním umí pracovat všude. 

Firma OR-CZ má v současné době okolo stovky zaměstnanců. V medicínské divizi jich je přes čtyřicet, zhruba o deset méně pracuje v divizi výrobních softwarů. Obrat je kolem čtvrt miliardy korun. Mezi klienty patří jak státní nemocnice, tak i soukromé kliniky či ústavy duševního zdraví. Zatím se sice orientovali spíše na tuzemský trh, teď ale chtějí více expandovat.

Systém je podle Michala Mačáta jednoduše lokalizovatelný na kterýkoli trh. V minulosti ho kvůli zákazníkům v Rusku naučili i azbuku. „Lokalizace nám zabere řádově několik dní. Potřebujeme k tomu akorát jazyk rodilého mluvčího, který je lékař. Momentálně jednáme o získání partnerů v pěti zemích,“ prozrazuje ředitel.

A plány jsou i ve vývoji technologií. V posledních letech vybudovali integrační tým, kdy zkoumají, vyvíjí a implementují technologie, které zajišťují, aby různé aplikace a různé informační systémy v nemocnicích dokázaly komunikovat a vyměňovat si data pomocí standardů. 

„To se zdá jako jednoduchý problém, ale je to velmi složité. Třeba fakultní nemocnice mají několik různých aplikací a různých výrobců, v nichž se vyskytuje pacient. A některé ty aplikace si neumí data vyměnit automaticky. Proto je velký tlak na to, aby se pomocí standardu propojily mezi sebou. Do budoucna je navíc v plánu i centrální pacientský portál, kam bude přístup přes identitu občana a do něhož budou postupně napojena data všech nemocnic,“ shrnuje Michal Mačát.