Čtvrtstoletí cara Putina. Připomeňte si patnáct zásadních momentů jeho vlády
Pětadvacet let válek, cenzury, ale i opakovaných vítězství ve volbách. Ruský vládce Vladimir Putin zemi řídí už čtvrt století. Přinášíme ohlédnutí za jeho patnácti největšími výhrami a nejproblematičtějšími krizemi, které během své dlouhé kariéry v čele Ruska zažil.
1. Z agenta premiérem
Vladimir Putin byl agentem a později i šéfem ruské tajné služby, který se během pokusu o puč proti generálnímu tajemníkovi Sovětského svazu Gorbačovovi přidal na stranu budoucího demokratického prezidenta Borise Jelcina. Ten ho 9. srpna 1999 jmenoval úřadujícím předsedou vlády Ruské federace.
Jelcin tehdy označil Putina za svého možného nástupce, kterým se bývalý agent ještě tentýž rok stal. Jelcin odstoupil a Putin se podle ústavy stal úřadujícím prezidentem. Dosud neznámý nováček Rusy uchvátil a v následující prezidentské volbě zvítězil s 53 procenty hlasů již v prvním kole.
Jen marně o několik let později Jelcin a Gorbačov kritizovali jeho kroky potlačující svobodu v Rusku.
2. Bombardování Čečenska
Ještě před zvolením do prezidentského úřadu odstartovala Putinovu kariéru válka. Během jejího vedení z pozice premiéra země se mu podařilo získat na svou stranu čečenského vůdce Achmata Kadyrova a svým tvrdým přístupem si v Rusku získal značnou popularitu.
Po bombových útocích na obytné domy v Rusku v roce 1999 nařídil bombardování Čečenska. K tomu měla ruská armáda využívat i zakázané zbraně a zabít až osm tisíc lidí. Hlavní město oblasti Grozný pak po bojích nazvala OSN „nejzničenějším místem na Zemi“.
Podle kritika Kremlu Alexandra Litviněnka stála za samotným útokem na obytné domy ruská FSB, aby ospravedlnila následný útok na Čečensko. Putinův kritik byl zavražděn v Londýně v roce 2006. Oficiální ruskou verzi zpochybnila například i novinářka Anna Politkovská, zavražděna rovněž v roce 2006 v Moskvě.
3. Trio tragédií
První roky Putinova prezidentství nebyly jednoduché. Zastihlo ho hned několik tragédií, při kterých zahynuly stovky Rusů.
Téměř rok po jeho příchodu na vrchol ruské politiky se 12. srpna 2000 po výbuchu potopila jaderná ponorka K-141 Kursk. Nikdo ze 118 členů posádky událost nepřežil.
V reakci na to začala média hledat viníka – a v jejich hledáčku byl především čerstvý prezident. Ten si místo okamžitého řešení situace užíval dovolenou ve vile u Černého moře, což pobouřilo novináře i rodiny námořníků.
Byl to jeden z posledních významných případů, kdy se média proti Putinovi ohradila. Nebylo to však naposledy, kdy se na něj v souvislosti s „Kurskem“ valila kritika.
V roce 2002 zajala skupina čečenských teroristů v moskevském divadle 912 rukojmích. Výměnou za jejich propuštění požadovali ukončení války ve své domovině.
Na to však Putin nepřistoupil a nechal zasáhnout bezpečnostní složky. Ty do budovy vpustily uspávací plyn a útočníky sice zabily, ale s nimi i 132 rukojmích.
Navzdory počtu obětí Putin prezentoval zásah jako úspěch. Když se však s jeho názorem neztotožnila poslední nezávislá celostátní televize NPR, bylo její vedení do půl roku obměněno.
Když pak jiná skupina Čečenců zaútočila s podobnými požadavky na školu v Beslanu, ani tam ruská vláda nedokázala civilisty ochránit. A i zde Putin čelil kritice rodin obětí – především za ostřelování školy plné dětí tanky.
Protože se však Putin poučil z krizového vývoje a věděl, co média dokážou, nedovolil jim, aby jej znovu kritizovala. Všechna tři hlavní média v zemi byla v tu chvíli již pod státní kontrolou, a tak zpočátku raději odmítla o situaci jakkoli referovat.
4. Prvotní likvidace nepřátel
Ať už to byli političtí sokové, nebo novináři, ti, kdo se Putinovi postavili, na to doplatili. Jedním z nich byl Michail Chodorkovskij, kdysi nejbohatší muž Ruska, který byl soudem uznán vinným z hospodářské trestné činnosti a o své bohatství přišel.
Podle Evropského soudu pro lidská práva se sice dopustil trestných činů, soud mu ale upřel právo na spravedlivý proces. Sám Chodorkovskij označil celý případ za politický a řízený Putinem.
Do sporu s Putinem se podnikatel dostal během živého televizního vysílání, v němž naznačil, že za korupci v Rusku může jeho vláda. Na rozdíl od mnoha jiných se mu však podařilo přežít a nyní je jedním z nejhlasitějších ruských kritiků Putina a války na Ukrajině.
5. Zpátky na post premiéra
Když Putin končil osmý rok ve funkci prezidenta, stála mu v cestě za neomezenou mocí pouze ústava. Ta mu zakazovala vládnout více než dvě po sobě jdoucí čtyřletá období, a tak si za svého nástupce vybral dosavadního prvního místopředsedu ruské vlády Dmitrije Medveděva.
Putin tak po volbách opět usedl do premiérského křesla, zatímco nejvyšší funkci v zemi získal člen jeho strany. Ten změnil zákon tak, aby se od příštích voleb prodloužilo prezidentské období na šest let.
V roce 2012 se role prohodily a Putin si prodloužil pobyt v Kremlu o třetinu, zatímco Medveděv se stal premiérem. Putin následně zavedl tvrdší tresty pro účastníky nepovolených demonstrací, kterým se nelíbily legislativní změny a Putinovo znovuzvolení.
6. Deset dní v Gruzii
Po několikadenních násilných snahách separatistů z Jižní Osetie a Abcházie získat nezávislost na Gruzii jim Rusko v roce 2008 vyslalo na pomoc armádu. Přestože Medveděv mluvil hned druhý den po vpádu Ruska do země o možném příměří, armáda pokračovala v bojích ještě déle než týden.
Gruzínce, kteří brali informace o blízkém zastavení bojů za pravdivé, pak zastihlo bombardování ruské armády dříve, než měli možnost se evakuovat. Celkem si konflikt vyžádal životy nejméně čtyř set civilistů.
7. Vpád na Krym
Další vpád do sousední země podniklo Rusko v roce 2014, kdy se Ukrajina potýkala s protesty, které vyústily ve svržení tehdejšího prezidenta země Janukovyče. Putin využil nestabilní politické situace a vyslal neoznačené speciální jednotky, aby se zmocnily Krymského poloostrova.
Vojáci vybavení moderními ruskými zbraněmi uspořádali po obsazení klíčových míst referendum o připojení Krymu k Ruské federaci. To prošlo s necelými 97 procenty voličů hlasujícími pro anexi.
Krok, který vyděsil mezinárodní komunitu, vedl k západním sankcím vůči ruskému průmyslu i vyloučení ze skupiny G8. Putin pak ještě v březnu 2014 ujišťoval svět, že k dalším zabíráním území nedojde: „Nevěřte těm, kdo vás straší Ruskem a kdo vykřikují, že po Krymu budou následovat další oblasti. Nepřejeme si další dělení Ukrajiny. Nepotřebujeme to.“
8. Zásah v Sýrii
V září 2015 zahájila ruská armáda bombardování a vstup do Sýrie s cílem zničit Islámský stát, ale i skupiny podporované USA, které bojovaly proti syrskému vůdci Bašáru Asadovi.
Do tohoto konfliktu se zapojila i Wagnerova skupina. Soukromá armáda blízkého přítele Vladimira Putina Jevgenije Prigožina zde bojovala především proti islámským teroristům, ale dostala se i do potyček s americkými vojáky.
Navzdory zmírnění bojů a návratu většiny území pod vládu Bašára Asada má Rusko, stejně jako Spojené státy, v Sýrii stále své vojáky.
9. Atentáty na kritiky
Za vlády Putina zemřelo mnoho odpůrců ruského režimu. Snad nejvíc Ruskem v roce 2015 rezonovala vražda opozičního politika Borise Němcova. Muž, který byl dlouholetým kritikem Putina a hlasitým odpůrcem zásahů na Ukrajině, zemřel den před jím organizovaným pochodem proti vládě.
Do vyšetřování vraždy se zapojil i Vladimir Putin, který do čela týmu vyšetřovatelů postavil muže, který předtím vyšetřoval vraždy jiných odpůrců Kremlu.
V roce 2020 se pak kritik režimu Alexej Navalnyj napil vody a skončil v bezvědomí. V lahvi byl jed novičok, kvůli kterému skončil ve vážném stavu v nemocnici.
O čtyři roky později však zemřel v sibiřské vězeňské kolonii poté, co ho soud uznal vinným z vyhýbání se trestu. Již v roce 2014 si totiž vysloužil odsouzení za „korupci“.
10. Na trůnu až do 83
V roce 2020 si Putin zajistil možnost vládnout Rusku až do roku 2036. Rusové to schválili v referendu o změně ústavy, která také ztížila podmínky pro ostatní kandidáty na prezidenta a rozšířila Putinovy pravomoci.
Kromě toho referendum stanovilo ruskou ústavu jako důležitější dokument než mezinárodní právo, zakotvilo manželství jako svazek muže a ženy a nařídilo pravidelnou valorizaci důchodů.
Po referendu Putin také podepsal zákon zaručující bývalým ruským prezidentům doživotní imunitu po odchodu z funkce.
11. „Speciální vojenská operace“
24. února 2022 promluvil Putin k Rusku a vyhlásil „speciální vojenskou operaci“ na „ochranu ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině“. Několik minut poté začalo ostřelování velkých ukrajinských měst a první ruští vojáci překročili rusko-ukrajinskou hranici, čímž začal největší konflikt v Evropě od druhé světové války.
Invazi však předcházely dlouholeté boje Ruskem podporovaných separatistů proti ukrajinské armádě, které začaly po anexi Krymu. Jen ty si podle odhadů vyžádaly desítky tisíc mrtvých a zraněných na obou stranách.
12. Patnáct let za kritiku
Řada Rusů proti válce vystoupila, ruská vláda proto během válečného stavu zpřísnila již tak tvrdé zákony proti demonstrantům. Aby potlačil veškeré zbývající projevy kritiky, podepsal Putin zákon umožňující trestat až patnáctiletým vězením lži a „fake news“ o ruské armádě – a to včetně jakýchkoli pochybností o významu nebo průběhu války na Ukrajině.
Bezpečnostní složky proto na ruských náměstích rozhánějí větší nepovolená shromáždění a zatýkají i za držení prázdných listů papíru. Dvaadvacet let po tragédii ponorky Kursk kromě několika nezávislých médií skrývajících se v zahraničí navíc Putin zcela ovládl sdělovací prostředky, které tak jeho „speciální vojenskou operaci“ podporují.
13. Oficiální prohlášení válečným zločincem
Za chování ruských vojsk na Ukrajině potrestal Putina v roce 2023 Mezinárodní trestní soud. On a komisařka pro práva dětí Marija Lvova-Bělova se podle něj mají podílet na únosech ukrajinských dětí a jejich následném převychovávání v Rusku.
Vymáhání zatykače je však daleko komplikovanější, protože Putin se státům s povinností ho zatknout většinou vyhýbá. Výjimkou byla jeho nedávná cesta do Mongolska, které svou povinnost zadržet vládce sousedního státu odmítlo splnit.
14. Povstání „Putinova šéfkuchaře“ a útok v Moskvě
Putinův blízký přítel Jevgenij Prigožin, přezdívaný jeho „šéfkuchařem“, se po měsících bojů na Ukrajině vzbouřil. Se svou skupinou wagnerovců 24. června 2023 vytáhl směrem na Moskvu. Po sestřelení několika vrtulníků a s téměř volnou cestou k hlavnímu městu se však ozbrojená kolona nečekaně zastavila.
K ústupu měl Prigožina přimět běloruský prezident Alexandr Lukašenko, u něhož později našel válečník azyl. Přesně dva měsíce po vzpouře však on i nejvyšší vedení Wagnerovy skupiny zahynulo, když se jejich letadlo za nevyjasněných okolností zřítilo.
Putin se tak na chvíli dokázal vyhnout další tragédii, v březnu letošního roku se mu ale musely vrátit vzpomínky na počátek kariéry. Nedaleko Moskvy opět zaútočili islámští teroristé a v koncertní síni zabili 145 lidí. K útoku se přihlásil Islámský stát, proti kterému Rusko už roky bojuje v Sýrii.
Spojené státy ho však před útokem údajně varovaly a sdílely s ruskými představiteli informace, které o chystané akci měly. Putin však západní varování označil za provokaci a prohlásil, že „připomínají vydírání a záměr zastrašit a destabilizovat naši společnost“.
15. Putin v Kremlu a Ukrajinci u Kursku
Poslední triumf zaznamenal Putin letos, když opět vyhrál prezidentské volby. Své páté funkční období zahájil se ziskem více než 87 procent hlasů. A to i přesto, že invaze trvá již více než 900 dní, rubl se propadl na 0,26 koruny a Ukrajinci již přes měsíc drží desítky ruských vesnic v Kurské oblasti. Lidskoprávní organizace i západní země volby v Rusku dlouhodobě kritizují kvůli jejich nedemokratičnosti.
Putin je však nadále odhodlaný udržet se u moci.