Zákaz vzteku i povinné smlouvání. Etiketa má různé podoby, respekt je univerzální, říká expertka
O čem je etiketa 21. století? O respektu, připravenosti a stylu. Jaká společenská pravidla už jsou passé, která naopak platí univerzálně napříč časem i kulturami? A na co se máme připravit při byznys meetingu v Asii či na Blízkém východě? O tom jsme mluvili s odbornicí na etiketu Monikou Labossiere.
Historie etikety se začala psát ve Francii za Ludvíka XIV. Jistý zahradník tehdy na trávník ve Versailles pokládal cedulky s nápisy „sem nechoďte“. Tyto étiquettes se postupně objevovaly všude po paláci, až se z nich stal obecně platný soubor nejrůznějších pravidel.
Po francouzské revoluci se část šlechty, která uchránila své hlavy před gilotinou, přestěhovala do Velké Británie a spolu s nimi se tam přesunula i pravidla společenského chování, která se plně rozvinula během vlády královny Viktorie. Dodnes se z té doby dochoval například tradiční čaj o páté.
Etiketa ale nejsou jen „staromódní“ pravidla určující, kdo vchází první do dveří, kterou vidličkou se jí salát nebo jaká je vhodná délka dámských sukní.
Podle autorky knihy Etiquette Secrets Moniky Labossiere je dnešní etiketa hlavně o vzájemném respektu, který je základním pravidlem slušnosti všude na světě. Je to pestrá paleta společenských pravidel nebo doporučení, jejíž součástí je také třeba someliérství, floristika nebo i správné balení dárků. Ve zkratce jde o to umět dobře pohostit a být ohleduplný.
„Už jako školačka jsem četla knížky o základech etikety, ve kterých jsem si pastelkou podtrhávala zajímavé pasáže a neskutečně mě bavilo objevovat svět dospělých a jejich zvyklostí,“ říká školená odbornice, která žije střídavě v Emirátech a Česku.
Ačkoli se specializuje na evropskou kulturu, konkrétně pak na tu britskou, zkušenosti sbírala po celém světě od Ameriky přes Asii po Blízký východ. Vždy ji fascinovaly odlišnosti různých kultur, zejména té asijské nebo islámské, které se nám sice mohou zdát cizí, přesto jsou v lecčem inspirativní.
Kontrolovat vlastní emoce
„Asijské kultury obecně jsou věhlasné svým důrazem na respekt a sebekontrolu. Kdybyste se například na pracovním meetingu naštvali, tak je to pro ně naprosté selhání. To se prostě nesmí stát,“ připomíná Monika Labossiere a doplňuje poučku, že čím hlubší úklona při pozdravu, tím větší respekt protějšku prokazujete.
Při stolování v jihovýchodní Asii by Evropany mohlo překvapit, že se hůlky nesmí zapíchnout do misky s jídlem. Hůlky by se měly odkládat vodorovně na talířek nebo na hranu misky a když dojíte, odložíte je do pozice desáté a čtvrté hodiny stejně jako u nás příbor.
Co je v jedné kultuře slušným vychováním, může být na jiné části zeměkoule bráno jako neúcta. A šlápnout vedle může i profesionál, jak potvrzuje Labossiere. „Mně se stalo jedno takové faux pas v Japonsku, kdy jsem jako vychovaná Evropanka chtěla dát obsluze v restauraci spropitné, aniž bych věděla, že je to tam bráno až jako urážka,“ přiznává.
Ačkoli je dnes tolerance ke zvyklostem jiných kultur větší, nikdy nevíte, jestli nenarazíte zrovna na konzervativního člověka, kterého by vaše neznalost mohla urazit. A stejně jako v právu tu platí, že neznalost neomlouvá. Přitom stačí znát pár základních pravidel a můžeme se uvolněně bavit, aniž bychom se soustředili na to, kterou vidličku máme zrovna použít.
„Etiketa pomáhá lidem chovat se s respektem a úctou k ostatním, čímž se předchází konfliktům a nedorozuměním,“ podotýká Monika Labossiere. To se může hodit, zvlášť pokud se chystáte uzavřít milionový deal třeba v Asii, kam směřuje stále více českých firem. Neznamená to, že musíte přijít na byznys meeting v kimonu, ale stačí, když ukážete, že máte snahu a zájem.
Smlouvání jako součást kultury
Při cestách po Blízkém východě se zase setkáte s pověstným dohadováním ceny, které lidem ze západního světa nemusí být vždy příjemné. Smlouvání je přitom důležitou součástí islámské kultury, ať už nakupujete ovoce, vybíráte nový dům nebo chcete uzavřít kontrakt.
„Lidé na Blízkém východě si obecně dávají více na čas, a to i v případě byznysu. Když přijdete na jednání, tak se vás nejdříve zeptají, jak se cítíte, jak se má vaše rodina. Nejdete rovnou řešit byznys, ale dáte si společně čaj a datle. A to se mi líbí,“ sdílí svou zkušenost Labossiere.
Do řady islámských zemí jezdí za byznysem i ženy a není to žádný problém, například zahalování vlasů už není pro cizinky nutností. Vždy je ale dobré si zjistit, jaká pravidla v konkrétní zemi platí a případně se poradit s odborníkem na etiketu dané kultury.
Obavy jsou často zbytečné a vycházejí z neplatných stereotypů „Moc se to u nás neví, ale první manželkou proroka Mohameda byla údajně velmi bohatá byznysmenka, která se o něj starala. To je příběh, který zná na Blízkém východě každé malé dítě a je součástí jejich kultury,“ doplňuje Labossiere.
A jak jsou na tom Češi a Češky? „Dobře ovládáme základy, ale trochu zaostáváme u vyšší etikety například při stolování. Co se týče oblékání, tak bych mužům vytkla krátké ponožky k obleku a ženám příliš hluboké výstřihy v práci. Ale to jsou spíše detaily, obecně jsme slušní a uctiví,“ popisuje Monika Labossiere.
Pokud máte strach, že se v těch všech poučkách ztratíte, tak si podle ní stačí pamatovat nejdůležitější pravidlo: respekt. „Na etiketu se můžeme dívat jako na soubor pravidel, jak se máme chovat ve společnosti, nebo ji můžeme vnímat tak, že máme zájem o druhé a chceme, aby se v naší společnosti cítili dobře. A to je univerzální všude na světě.“