Nejhezčí zahrádka v Praze? Oddejte se zahálce v prvorepublikové vile

I na pražských Vinohradech, kde se to povedenými kavárnami jen hemží, se tahle vyjímá. Nachází se v poklidné oáze v prvorepublikové vile obklopené zelení. A dostala po ní i jméno: Vila 63.

Zatím nemá velké logo ani pořádně viditelný vstup, ale lidé z okolí už vědí, že za nenápadnou brankou se nachází skvostný prostor.

Venku se po pečlivě upravené zahrádce prohánějí děti, na terase se posedává u stolků. Když se rozprší, přesune se ruch do čerstvě dokončeného interiéru, do útulné zimní zahrádky či velkorysého prostoru v okolí baru, nad nímž září neonové osvětlení.

Vila 63. Dle návalu lidí, kteří se objeví na zahrádce, jen co vysvitne sluníčko, je zjevné, že tohle místo bude (minimálně) letos trendy. Zatím přitom běží ve zkušebním provozu a teprve od 19. června rozšíří otevírací dobu na středa–neděle.

Úplná novinka to není. Otevřelo se v Hradešínské ulici už loni, ale jen venku, zpravidla o víkendech. Rozlehlou zahradu a jedinečnou atmosféru v srdci Vinohrad, a přitom daleko od městského ruchu si návštěvníci zamilovali.

A přiměli tak Dominiku Blažević, která místo provozuje, trochu pozměnit plány. Původně si totiž myslela, že místo bude sloužit na pop-upy a různé další akce, na které si ho lidé budou moci pronajímat.

Loni se to tak také dělo, u vily se odehrály i svatby, ale zároveň ji Blažević občas nechala otevřít také pro veřejnost. „A lidé z toho byli úplně nadšení. Říkali nám, ať otevřeno necháme, že budou chodit denně,“ přibližuje.

A tak se rozhodli zrekonstruovat i vnitřní prostory, které jim pravidelný kavárenský režim umožňují. Přestavba začala v lednu a za necelého půl roku se povedlo místo dokončit.

Rozhodování jí usnadnilo i vědomí, že o eventový prostor nepřijde: zasvětí mu zahrádku u vedlejší vily, obě totiž patří stejnému majiteli. Ten si svoji identitu nepřeje prozradit, ale jde o člověka z žebříčku českých miliardářů, o němž jste si na stránkách Forbesu už mohli přečíst.

A také zákazníka její kavárenské prvotiny, dnes už věhlasného Café Jen, se kterým se můžeme vrátit na počátek celého příběhu.

Blažević pochází z Brna a odmala ji lákala gastronomie. Vyučila se v oboru kuchař-číšník a studovala Ekonomicko-správní fakultu na Masarykově univerzitě, zároveň se od patnácti let pohybovala v brněnských podnicích.

Sama si pak zatoužila otevřít něco vlastního, ale nemohla sehnat dobré prostory, a tak vyrazila na zkušenou do Vídně obsluhovat do pětihvězdičkové restaurace v hotelu Ritz-Carlton. „Chtěla jsem si zkusit velkou firmu, korporát. Strávila jsem tam necelý rok,“ vzpomíná.

Po návratu do Česka se spojila s bývalou spolužačkou a rozhodly se, že zkusí štěstí v Praze. Našly prostor ve Vršovicích a otevřely Café Jen.

„Tehdy se zajímavé podniky otevíraly spíš v centru, byla to překvapivá lokace. No a dnes Lukáš Hejlík říká, že můžeme za gentrifikaci a zvyšování nájmu ve Vršovicích,“ zmiňuje známého foodblogera a naráží na to, že za poslední dekádu se z Vršovic stala pražská kavárenská velmoc.

Kromě netradiční lokace zvolily i netradiční přístup. Vsadily na snídaňové speciály, inspirovaly se pokrmy ze zahraničí a nekompromisně volily výběrovou kávu.

„O tom podniku se mluvilo od začátku,“ vzpomíná Blažević. A vydrželo to dodnes, když už poblíž Café Jen vyrostla celá řada ambiciózních konkurentů.

„Trochu jsme odbočili od snídaňového konceptu do rychlejší ranní kavárny. Jedeme docela dost take away, přidali jsme vedlejší cateringový projekt Svačina,“ vyjmenovává.

Lidem totiž v jejich kavárně zachutnalo a poptávali jídlo třeba i na kávovou pauzu do kanceláří, na to už ale v Café Jen nebyla kapacita. A tak si Blažević a spol. otevřeli kousek od kavárny další prostor, který využívají jako výrobnu pečiva a dalšího jídla.

Zároveň v zakladatelce dlouho bobtnala ambice i na další podnik. Až jednoho dne přišel do Café Jen zákazník, který jí nabídl, jestli by nechtěla zkusit udělat kavárnu na zahradě vily z roku 1936 ve Vinohradech.

„Bydlelo se tady dříve ve třech patrech, bývala tu zahrada, kde se normálně pěstovaly brambory. A pak koupil vilu pán, který má ke čtvrti vztah, má rád Café Jen a přišlo mu jako dobrý nápad, abychom něco vymysleli, dal nám poměrně volnou ruku,“ přibližuje Blažević.

Když nabídku dostala, měla zrovna půlroční dítě. „Přišlo mi to šílené. Ale to místo bylo výjimečné, má úžasnou atmosféru, takže jsem kývla,“ ohlíží se. „A povedlo se, lidé si to oblíbili a vznikl velký hype na sociálních sítích.“

Ve vile a jejím okolí se po rekonstrukci a úpravách povedlo perfektně zachovat ducha původního místa a doplnit ho o moderní design. Posadíte se na lavice Hey a stoly Pedrali, zahradu upravilo studio Partero, o celkovou podobu se stará Lenka Juchelková ze studia Edit! architects.

„Chtěla jsem, aby byl interiér nápaditý, svým způsobem odvážný, ale aby ten dům respektoval,“ vysvětluje Blažević.

Už samotná návštěva místa je zážitkem, ale navíc jde ruku v ruce i se špičkovou gastronomickou stránkou, z níž má Blažević a její tým za roky fungování v Café Jen hromadu zkušeností.

Do patnácti hodin můžete ochutnat snídaňové menu, dokonalá je třeba mrkvová kaše s lískovými a pekanovými ořechy, hnědým máslem a jahodami, samozřejmostí je skvělá káva i drinky, od patnácti pak čeká menu odpolední. „To jsou zase perfektní snacky k vínům,“ láká Blažević.

Otevřeno tady bude do 21 hodin, a tak si na zahrádce můžete užívat i teplé letní večery.

O Café Jen, Svačinu a Vilu 63 se stará celkem asi čtyřicet lidí. Do budoucna jich ale bude muset patrně ještě přibýt, protože ani otevřením nového projektu tahle jízda nekončí.

Už toto léto se chystají na zahradě vedlejší vily různé akce. A samotná Vila 63 má ještě velký potenciál do budoucna. Nyní se zrekonstruovala teprve dvě patra, ve třetím by mohlo fungovat ubytování, a projekt by tak nabral i rozměr penzionu.

A kdo ví, třeba časem dojde i na druhou vilu. Možnosti místa jsou ohromné a podnikavá Blažević má na další roky o rozvíjení byznysu postaráno. Kdo by to byl řekl ve chvíli, kdy otevírala svůj podnik v tehdy gastronomicky nepolíbené Kodaňské ulici…