Dokonalé dny japonského uklízeče toalet. Wendersův poslední film je poetický trhák
Reklama na mindfulness i na architekturu veřejných toalet v Tokiu. Tak by mohl sloužit podle mnohých filmových kritiků „triumfální návrat“ německého režiséra Wima Wenderse na filmová plátna.
Pokud vás jeho snímek pod názvem Dokonalé dny osloví, prostoupí vás svou poezií, uklidňujícím tempem i vizuální vytříbeností. A to i přesto (či naopak právě proto), že vypráví příběh uklízeče záchodů.
Pro režiséra Martina Scorseseho nebo herečku Cate Blanchett jsou Dokonalé dny jedním z nejzásadnějších snímků poslední doby. Čím je story jednoznačně kladného hrdiny, který si užívá právě ty nejbanálnější chvilky, tolik oslovuje?
Působí totiž jako balzám na nervy pocuchané uspěchanou dobou i strachem z globálního válečného konfliktu. Wenders před diváky předkládá příběh o jednoznačně kladném hrdinovi, který toho nepotřebuje příliš.
Hirajama žije sám ve svém tokijském bytě a osamělost ho netíží. Jeho život je protkán rituály, které tvoří bezpečné cesty, na kterých je šťastný. Funguje to pomyslně i doslovně. To když se každé ráno vydává na svou směnu uklízeče veřejných toalet.
Vzhlíží k nebesům, pouští si z kazet rockové hity a je rád na světě. I v okamžicích, kdy byste se na jeho místě cítili ponížení či ukřivdění, dokáže Hirajama vidět krásu.
Je ale důležité upozornit na to, že šedesátník Hirajama je neodolatelně cool. Má dobře střižené montérky (pravděpodobně je má na svědomí japonský řetězec Uniqlo, zatímco další kostýmy obstarala sofistikovaná newyorská značka Theory), poslouchá kultovní americkou hudbu z kazet, která rezonuje s mládeží z generace zoomerů.
A místa, která uklízí a která slouží k tomu nejpřízemnějšímu z našeho bytí, zároveň vypadají fantasticky. Jsou to často architektonické skvosty, které navrhli tak uznávaní tvůrci jako Tadao Ando, Marc Newson, Miles Pennigton a další.
Zájmy Hirajama také boří stereotypy, které o pracující třídě můžeme mít. Fotí slunce mezi listy stromů na svůj fotoaparát a před spaním čte Williama Faulknera. Uklízet záchody je ale zároveň práce, kterou dělá evidentně s chutí a smyslem.
Hirajama je obdivuhodný právě proto, že má pevné vnitřní hranice. Netouží se nikomu zalíbit a netouží zapadnout. Pokud dělá něco, co ostatním přijde zábavné, příliš to na něj nezapůsobí.
Dokonalé dny svým zaměřením připomínají osm let starý film Paterson od Jima Jarmusche. Ale zatímco hrdina v podání Adama Drivera občas působil ironicky, japonský herec Kódži Jakušo je citlivý, dojemný, mistrovsky introvertní.
Jeho výkon loni ocenila také porota na filmovém festivalu v Cannes, kde získal za svou roli v Dokonalých dnech hlavní cenu za mužský herecký výkon. Japonsko také vyslalo Wendersův snímek na Oscary v kategorii nejlepší zahraniční film.
A i když byl poražen Zónou zájmu od Jonathana Glazera, jsou Dokonalé dny zatím jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů, jaké Wim Wenders natočil. Snímek vydělal podle analytické firmy Comscore zhruba 23,5 milionu dolarů.
Spolupracovat se zahraničním štábem nebylo pro Wenderse novou zkušeností, v minulosti natáčel v Japonsku několik dokumentárních filmů. Rodáka z Düsseldorfu ale před dvěma lety pozvali do Tokia právě proto, aby zachytil krásu zdejších veřejných toalet.
Galerie výše vám dokáže, že to není protimluv. Režiséra téma natolik zaujalo, že se rozhodl jej rozpracovat do hraného celovečerního filmu. Výsledkem je snímek, kde se skoro nemluví, ale pokud na něj dorazíte správně naladění, budete hltat každý záběr.
Důležitou součástí, podobně jako u většiny Wendersových počinů, je i tady hudba. Soundtrack plný jmen jako Patti Smith, The Rolling Stones, The Kinks nebo The Animals se propíše i do děje.
Není ani náhodou, že neteř hlavního hrdiny se jmenuje Niko a je to zamávání směrem ke zpěvačce kapely The Velvet Underground. Ostatne její hit figuruje jako název filmu, díky kterému oceníte poklidnou banálnost obyčejných dnů tak, jako nikdy předtím.