Od diplomacie k designu. Haubertová Šedivá pomáhá tvůrcům zářit v cizině

J jako Ještěd, M jako masopust, Š jako Švejk. Co je klíčem k české národní identitě a jak je vnímána v zahraničí? Tím vším se dlouhodobě zabývá Denisa Haubertová Šedivá, kulturní manažerka a autorka úspěšného ilustrovaného abecedáře Česka ABCZ aneb H jako Havel.

Po desetiletém působení v Bruselu se nyní vrací do Prahy. Na knihu navazuje pexesem složeným z vybraných hesel abecedáře, ale taky workshopy pro expaty. Nově se zhostila role manažerky designové značky Křehký, zaměřené na porcelán a keramiku. Všechny své aktivity sdružuje pod značkou DenisaS.

Jaké zkušenosti si z prostředí bruselské diplomatické komunity odnáší? Co českého jí chybělo v zahraničí? A na co se můžete těšit na květnovém svátku art designu Křehký Mikulov?

„Vždy jsem měla hlubokou touhu po estetice a potřebu obklopovat se krásnými věcmi, které pro mě mají význam a ke kterým cítím opravdový vztah. Tato touha se promítá nejen do objektů, ale i do užitého umění,“ míní Haubertová Šedivá.

V minulosti pracovala v neziskovém sektoru se zaměřením na integraci menšin, mimo jiné v organizaci Člověk v tísni nebo na Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Připravovala kulturní projekty prvního českého předsednictví v Radě EU v roce 2009 a podílela se na iniciativě Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury.

Do Bruselu se přestěhovala v roce 2012 s manželem, tehdejším velvyslancem ČR pro NATO, Jiřím Šedivým. Evropská metropole jí sice k srdci nikdy nepřirostla, ale přesto se jí tam podařilo úspěšně etablovat. Její působení vyvrcholilo na pozici kulturní atašé u zastoupení České republiky u Evropské unie.

Po celou dobu aktivně propagovala především české umění a design. Diplomatické komunitě i širšímu mezinárodnímu publiku představila třeba někdejší šperkařské duo Zorya, módní návrhářku Denisu Novou, sklářského designéra Ronyho Plesla, studio Dechem či designérku módních doplňků Denisu Adolfovou.

Spolupracovala také s Českým centrem v Bruselu na organizaci akcí, které reflektovaly českou duši a kulturu.

Co jí v zahraničí chybělo? „Když člověk někde vyrůstá, má již vytvořené sociální vazby. Nemusí hledat základní body, které mu dávají pocit domova a jistoty. V Bruselu mi také chyběla možnost snadno se setkávat s přáteli a navštěvovat oblíbená místa,“ vzpomíná Haubertová Šedivá. „Navíc jsem měla dvě malé děti, postrádala jsem svou rodinu a českou krajinu.“

S dlouhodobým pobytem a výchovou ratolestí v zahraničí přišel nápad vytvořit abecedář zaměřený na Česko a naši kulturní identitu. Oslovila proto grafické designéry Adama Macháčka a Sébastiena Bohenra z renomovaného studia 20YY Designers a po čtyřech letech společného úsilí vznikl ilustrovaný abecedář ABCZ aneb H jako Havel.

Publikace přibližuje českou kulturu od gastronomie přes geografii, historii, technologie až po umění nebo právě design. Každé písmenko abecedy představuje klíčová slova – hesla, která jsou vysvětlena interaktivní, odlehčenou formou a obklopena ilustracemi.

Nejedná se ale o první úspěšnou knižní spolupráci s duem grafiků. Stejný autorský tým se podílel i na její prvotině s názvem My a jóga aneb klidná cesta k mateřství, za kterou získali titul Nejkrásnější česká kniha v roce 2014.

Projekt ABCZ aneb H jako Havel byl potom oceněn jako Nejkrásnější česká kniha roku 2018 v kategorii učebnic. Vyvolal i řadu diskusí nad kulturní identitou Česka. Samotnou Denisu zavedla publikace třeba na rozsáhlé turné po Spojených státech.

Jak na ni ale nahlížet v kontextu současné společenské situace? „Kniha je vytvořena tak, aby byla stále aktuální. Navíc má velmi silnou grafickou a vizuální identitu, což pomáhá v její prezentaci.“

I dnes občas cestuje po krajanských spolcích a českých školách bez hranic, kde pracuje na workshopech s dětmi i dospělými. „Diskutujeme o tom, co pro ně znamená češství a co jim v zahraničí chybí. Z těchto setkání vznikají různé příběhy, jako by děti psaly knihu,“ vypráví.

Abecedář ale není jenom pro české děti žijící v zahraničí, ale i pro cizince, kteří žijí v Česku. „Otevře jim kulturu dětství, kapitolu téměř automatických významů, kterou člověk mine, když se přistěhuje v dospělém věku do jiné země.“

K tištěné publikaci nyní přibylo pexeso, do kterého autorský tým vybral pro každé písmeno jeden motiv z knihy. „Nechceme, aby vizuální identita knihy zaplavila dárkové předměty. Pexeso je naopak hra, která rozvíjí představivost a je oblíbená všude ve světě.“

Jak se propaguje český design v konkurenčním prostředí Bruselu? „Toto úsilí je sice náročné, ale české předsednictví v roce 2022 nám poskytlo významnou příležitost tyto aktivity zviditelnit,“ vysvětluje Haubertová Šedivá.

Nedílnou součástí práce v diplomacii jsou reprezentační dary, které český stát věnuje při různých setkáních nebo státních návštěvách. „Vždy jsem chtěla, aby odrážely tradici českého řemesla a umění. Sklo tradičně funguje nejlépe, k tomu se přidal například porcelán. Zároveň jsem prosazovala, aby měly zastoupení i objekty od současných designérů,“ vzpomíná Haubertová Šedivá.

Nejúspěšnějším dárkem se stal malý skleněný domeček od studia Dechem. „Zdobil ho jemný výbrus, byl v různé barevnosti a vyvolával pozitivní emoce – téměř každému evokoval vzpomínku na dětství.“

Značku Křehký nejprve oslovila s nápadem na vytvoření větších darů, po návratu do Prahy se přidala už rovnou do vedení týmu. „Cítím, že zde mohu využít zkušenosti a kontakty získané v Belgii k podpoře naší kultury. Jedním z mých cílů je pomoci českému designu a vysokému řemeslu dosáhnout většího uznání v zahraničí, ať už prostřednictvím reprezentačních darů, nebo na výstavách.“

Vrcholem sezony je vždy festival art designu Křehký Mikulov, který se letos koná od 24. do 26. května. Hlavní hvězdou bude Daniel Piršč, jehož výrazné porcelánové vázy má v galerii třeba ikona současného designu Rossana Orlandi. Dále se můžete těšit na designéra Bódu Horáka, vizuální umělkyni Veroniku Drahotovou nebo multidisciplinární designérku Veronikou Jirouškovou.

Velký prostor dostanou i mladé naděje. Studentům ateliérů porcelánu a keramiky na vysokých školách v Ústí nad Labem, Plzni a Bratislavě zadala Haubertová Šedivá téma daru jako starožitnost budoucnosti. „Cílem je vyrábět dary, které někdo rád koupí buď sám sobě, nebo je rád daruje,“ vysvětluje.

Z této prezentace by potom mohl být vybrán nový talent, jenž se příští rok stane součástí kolekce Křehký. „Přestože cesta od nápadu k realizaci je vždy dlouhá, spolupráce se studenty a absolventy se nám osvědčila,“ míní Haubertová Šedivá. Například loni byla mezi nominacemi na ceny Czech Grand Design absolventka z Plzně, Šárka Ištvánová, s kolekcí váz Pole, lesy.

Jakými směry se podle ní bude designová scéna ubírat? „Za klíčové považuji dva aspekty. Jednak je to návrat ke sběratelskému designu, tedy limitované kolekce unikátních objektů,“ předpovídá Haubertová Šedivá.

Zmiňuje například Antonína Tomáška a jeho porcelánovou sošku Charlese Bronsona zachycující moment napětí ve filmu Tenkrát na západě. Ta byla nominována do výběru na letní Bienále keramiky v Tchaj-peji, což je obrovský úspěch, jelikož mezi vybranými Evropany byl jediným z České republiky právě on.

Kromě toho zdůrazňuje význam vysokého řemesla a ruční výroby v umění. Umělci a řemeslníci sami vyrábějí předměty, což přidává jejich dílům autentičnost a hodnotu. „Tento přístup byl oceněn i na Czech Grand Design, kde byl nominován za sochařské plastiky Tadeáš Podracký. Pohybuje se na hranici umění a designu a své objekty tvoří sám,“ popisuje Haubertová Šedivá.

V zahraničí prý také vypozorovala návrat k jednoduchosti a čistotě. „Jde se až na dřeň, čerpá se z tradice a zvýrazňuje se samotný materiál a jeho vlastnosti,“ dodává.

Další potenciál vidí u keramiky, jednoho z nejstarších uměleckých řemesel. „Hlína je nosné médium, které zajímá umělce z různých oborů, a v Česku je navzdory silné tradici trochu upozaděná. V Belgii, Francii i Holandsku je keramika mnohem více součástí každodenního života a  často se prezentuje ve specializovaných galeriích.“

Keramika vyžaduje nejen fyzickou sílu a disciplínu pro zvládnutí velkých objemů hmoty, ale i vysokou míru koncentrace a trávení dlouhých hodin u hrnčířského kruhu. Křehký letos plánuje spolupráci s Romanem Šedinou, který na kruhu vytváří vázy.

Ten v Mikulově představí terakotové točené prostorové a závěsné mísy a objekty. Doplní tak keramické portfolio Křehkého, kde byli zatím Milan Pekař a Luisa Bělohlávková.

Podle jakých kritérií se rozhoduje, čí práci přivést do svého osobního či pracovního prostoru? „Důležitý je pro mě lidský rozměr vztahu s umělcem nebo designérem. Obdivuji nejen dílo, ale také osobně znám tvůrce a vím, jak dílo vzniká. I proto mi dělá radost sepisovat k objektům jejich příběhy a doprovodné texty. To všechno si potom pořizuji i s dílem a stávám se tak trochu jeho součástí,“ uzavírá Denisa Haubertová Šedivá.