Z ulice až k večeři u Billa Gatese. Jak děčínský rodák prorazil v USA?

V Americe začínal jako bezdomovec, aby si o pár let později mohl splnit svůj sen a povečeřet s Billem Gatesem. „Vždycky jsem věděl, že mě v životě čeká něco víc. To je energie, kterou v sobě cítíte,“ říká o svém životním příběhu Michal Vydržel.

Rád o sobě říká, že je obyčejný kluk z obyčejné děčínské rodiny. Michal Vydržel odmal pomýšlel na kariéru novináře a už na střední škole na tom usilovně pracoval během brigády v ústeckém radiu a v rámci psaní pro děčínský deník i vydávání školních novin. Osud ho ale zavál jinam. 

„Chodil jsem za školu, propadal, dělal reparáty. Rodiče ani škola si se mnou nevěděli rady, psychologové byli k ničemu. Jednou mě dokonce vzali na exkurzi do polepšovny pro mladé vrahy, abych věděl, jak můžu dopadnout,“ vzpomíná dnes už s úsměvem Vydržel na své mládí.

„Tehdejší školský systém neuměl pracovat s dětmi, které jsou jiné. Škola se nechtěla přizpůsobit, stejně jako já škole, takže jsem začal pokukovat po jiném řešení,“ naznačuje děčínský rodák.

V sedmnácti letech odešel od rodičů a začal se stavět na vlastní nohy. Založil první firmu, marketingovou agenturu, které se nějakou dobu dokonce i dařilo. Zradila ho až špatná aplikace Paretova pravidla – osmdesát procent příjmů mu přinášel jediný klient, který ze dne na den skončil a s ním i mladý podnikatel, který se ve dvaceti ocitl na ulici se čtyřsettisícovým dluhem. 

Mezitím se dvakrát pokoušel dostat na vysněnou žurnalistiku a zkoušel i práva. Nevyšlo to. „Cítil jsem se, jako bych tady v Česku byl na nesprávném místě,“ říká mezi řečí. Naději už delší dobu spatřoval v cestě do Ameriky, kde ho jednak zaujal tamní školský systém a navrch potřeboval splatit velké dluhy. 

Půjčil si tenkrát od kamaráda pět set dolarů a bez velké znalosti angličtiny i vyhlídek, co bude v USA dělat a kde bude bydlet, vyrazil za velkou louži. „Říkal jsem si, že když to zvládli lidi, kteří emigrovali ve dvacátém století, zvládnu to taky,“ směje se podnikatel při vzpomínce na svou naivitu. „Táta si dokonce myslel, že už mě neuvidí, že to tam nepřežiju,“ přiznává. 

Táta si myslel, že tam nepřežiju.

Když přiletěl do Ameriky, podvědomě cítil, že jednou bude pracovat na Wall Street. Na tento sen si ale musel pár let počkat. Ze začátku ho sice ubytovala kamarádka, kterou našel na Xchatu, dlouhodobě to ale nebylo udržitelné. 

„Poprvé jsem spal na nádraží na Vánoce. Pak jsem na chatu našel dalšího Čecha, který mě ubytoval. Chvíli to fungovalo, ale po čase jsem zase skončil na ulici. Těch pět set dolarů mi pomalu začalo docházet,“ popisuje Michal začátky. Po dvou měsících mu došly nejen peníze, ale i optimismus.

„Už jsem byl třetí den bez jídla a přemýšlel, že sáhnu po popelnicích. Naštěstí v Americe funguje polské podsvětí v tom dobrém slova smyslu – monitoruje nemocnice, a pokud se objeví člověk potřebující dlouhodobou péči, tak ho nabídnou v komunitě Poláků, Čechů a Slováků. Já díky nim v pravou chvíli získal svou první práci,“ vysvětluje. 

Následujícího půl roku pečoval o pětasedmdesátiletého miliardáře s Alzheimerovou nemocí a omezenou hybností. Dostal ubytování, stravu a vycházky jednou za dva týdny. „Mojí vrstevníci si užívali mládí a já nehybně čekal čtyři hodiny za sloupem, až mě bude potřebovat,“ vzpomíná Vydržel s lehkou hořkostí na chvíle, které ho naučily neuvěřitelné disciplíně. 

S jeho nestálostí to prý byl nadlidský výkon. Když byl však jeho klient pár hodin denně při smyslech, byl skvělým vypravěčem a mentorem.

Pak se objevil další kamarád z Xchatu, který ho pozval do Kentucky a řekl mu o možnosti získat stipendium na tamní vysokou školu. Vydržel zariskoval a odjel. „Tam jsem samozřejmě zjistil, že stipendium nedávají a skončil jako uklízeč ve Walmartu,“ odhaluje další zklamání.

Byl to půlrok nočních směn a odlepování žvýkaček z podlahy. „Už tehdy jsem věděl, že si chci našetřit na školu. Každou zkušenost jsem přijímal s vědomím, že mi dává náboje do eseje na vysokou školu. Říkal jsem si, že je super, že se to děje,“ vysvětluje. 

Když se v knihovně dozvěděl o existenci stipendia od Berea College ve výši 150 tisíc dolarů, udělovaného talentovaným lidem z chudých rodin, neváhal. „Hlásilo se tam tři tisíce studentů a brali třicet,“ vzpomíná Vydržel. 

Osobní návštěva byla rozhodující, stejně jako kvóty, na které si v Americe potrpí. „Potřebovali Evropana a už nechtěli další Poláky, Slováky ani Rusy, tak jsem se tam dostal,“ směje se. 

Na Berea College vystudoval bakaláře a naučil se programovat. Dva roky před vznikem Facebooku pak zkoušel přijít s obdobným konceptem, sociální sítí Lounge. „Bohužel jsem na ni nedostal investici, protože to bylo v Kentucky, kde byli absolutně proti technologiím. Tenkrát mi řekli, že nikdo nebude sdílet své fotky ani osobní údaje, na čemž to skončilo,“ vysvětluje Vydržel.

Na škole ale zaujal, a když později pracoval v Ogilvy, oslovil ho William Gruver z Goldman Sachs s nabídkou stáže na Wall Street. Ještě předtím, než se na pár měsíců vrátil do Česka, získal také stáž u Morgan Stanley a zároveň si podal přihlášky na několik univerzit.

Nakonec si vybral Univerzitu ve Virginii – preferoval školu na jihu a dostal na ní stipendium ve výši 160 tisíc dolarů. Během studií ho pak oslovil Microsoft. Psal se rok 2008 a Michalovi bylo jedenatřicet – pozici manažera analýz příjmů přijal přesně před finanční krizí. Když později Bill Gates vybral čtyřicet nejlepších studentů MBA a pozval je na barbecue, Vydržel byl mezi nimi.

Dětské přání setkat se s Billem Gates už se mu přitom splnilo dřív – díky své práci jednoho z nejbohatších lidí planety běžně potkával na patře. Kariéra v Microsoftu se protáhla na dlouhých deset let, až v roce 2018 dostal nabídku z finské Alma Career nabídku na country manažera personální společnosti Monster.

Jeho úkolem bylo vymyslet, jak získat lidi, kteří se o žádnou práci neucházejí. A tím začala Vydrželova cesta k vlastnímu podnikání. Ve své společnosti Talent’em při náboru zaměstnanců propojuje tři disciplíny: výkonnostní marketing na sociálních sítí, zkušenosti z recruitingu a umělou inteligenci v podobě robota Tonyho. 

„Víme, jak zaměřit i takového kandidáta, který se o žádnou práci nehlásí,“ tvrdí Vydržel. „Zavolá mu náš robot Tony a vysvětlí mu, o co jde,“ popisuje systém, který kandidáta předem informuje esemeskou, takže se prý málokdy stane, že by se nedovolal, s čímž prý často bojuje většina personalistů. 

Kontakt od robota je pro mnohé přijatelnější než od člověka a navíc odbourává problém, na který si zájemci o práci často stěžují – že se jim nikdo neozval. Tony se ozve vždy a zájemci popíše pracovní pozici a vyzpovídá ho. Během pár minut odbaví až šest set lidí, a pokud kandidát odpovídá profilu, Tony s ním automaticky domluví schůzku s náborářem.

„Prvotním robotickým hovorem ušetříme neuvěřitelného času a celý proces zrychlíme. Během jednoho dne vybereme třicet kandidátů z pěti set, které stihneme propojit s lidským náborářem, a během týdne dokážeme klientovi předložit pět nejlepších,“ popisuje Vydržel. 

Náborář by neměl ztrácet čas zvedáním telefonů.

Tonyho spustili před rokem a dnes už systém využili ve sto padesáti firmách. Aktuálně pak běží pětadvacet kampaní. „Budoucností je, že lidé už nebudou posílat životopis – rovnou si s robotem domluví telefon, na základě kterého jejich životopis vytvoří a předá ho lidskému personalistovi,“ nastiňuje budoucnost.

Náboráře to podle něj ale o práci nepřipraví. „Umělá inteligence bude pořád potřebovat programovat a kontrolovat. Důležitost náborářů naopak ještě vzroste, protože jinak AI neodvede svou práci dobře. A konečné slovo bude mít vždy náborář, který by mimochodem neměl ztrácet čas zvedáním telefonů,“ je přesvědčený podnikatel. 

V rámci Evropské unie to ostatně jinak nepůjde: nově vznikající směrnice říká, že umělá inteligence nemůže rozhodnout o vyřazení nebo přijetí kandidáta k pohovoru. Talent’em je zatím na startu, s obratem kolem devatenácti milionů korun. Podle Vydržela je ale stavěná tak, aby ji za pět let pohltila zpátky Alma Career nebo jiný gigant.

Vydržel prozrazuje, že do podniku teď vstupují dva investoři, a letos se s Talent’em chystá do Spojených států, kde už má vhodného člověka, který se tam postará o rozjezd. 

„Moje plány odpovídají tomu, čemu věřím – vše, pokud chceme a uděláme pro to vše, je dosažitelné. I dostat se z newyorských ulic na barbecue u Billa Gatese,“ uzavírá Vydržel.