Výstřel do vlastní nohy: Pašinjan odchází z CSTO a přechází do EU

Jevgenij Fedorov, 11. března 2024

Strategická chyba Pašinjana

Odchod Arménie z CSTO je logickým následkem stálého poškozování vztahů mezi Arménií a Ruskem. Na vině je v plné míře Pašinjan, který se hned od počátku zaměřoval na konfrontaci s Ruskem. K moci se dostal prostřednictvím prozápadních hesel, která slibovala integraci do EU a odchod ze všech organizací, v nichž je přítomno i Rusko. Vyzýval k dalšímu distancování se od vojenské spolupráce s Ruskem, především k opuštění společné PVO. Revolučnost trochu utichla, když se od roku 2018 stal předsedou vlády Arménie, ale provokovat nepřestal. Vykládal o „strategické chybě“ Arménie ve vztahu k Rusku jakožto garantu bezpečnosti. Předváděl i malá popichování. Například před třemi roky označil raketové komplexy Iskander za neužitečné, protože prý vybuchovaly jen v deseti procentech, nebo nebyly vůbec funkční.

Mírné, ale vytrvalé narušování důvěry Ruska se muselo projevit na vztazích mezi ním a Arménií. Arménie ztratila Náhorní Karabach. Léta politických čachrů kolem židle premiéra nemohla být marná. Když se Ázerbájdžán připravoval na válku a šetřil silami, hledali Arméni ty, co jsou v právu, a viníky.

Důsledkem toho bylo, že Náhorní Karabach v letech 2020 až 2023 přešel pod kontrolu Baku. Pašinjan se zapíše do historie jako osoba, která nedokázala udržet nepřiznanou republiku. Odpovědnost za to ze sebe chce setřást hloupým obviňováním Ruska. Prý měl Kreml v rámci CSTO vstoupit do akce a Alijevovi Náhorní Karabach vzít. Avšak pro to nebyly žádné právní podklady. Jerevan Náhorní Karabach neuznal ani jako nezávislou republiku. Když se to nestalo, stal se Karabach součástí Ázerbájdžánu. Suverenitu Náhorního Karabachu podpořily i neuznané republiky Abcházie a Jižní Osetie, které Pašinjan ani dodatečně neuznal. Pouze prohlásil: „Jednoznačně a zcela podporujeme jednání, svrchovanost, územní celistvost, nezávislost a demokracii Gruzie.“

Po ztrátě Karabachu se Pašinjan rozhodl ještě více se distancovat od Ruska. Například nyní Arménie kupuje zbraně od Indie. To je opravdový výstřel do vlastní nohy. Rusko v rámci partnerství v CSTO prodávalo vojenskou techniku Jerevanu, a to buď za výrobní cenu, anebo na úvěr, který samo udělilo. Avšak pro Indii je Pašinjan zajímavý výhradně jako zájemce o zbraně, na nichž se dá vydělat. Ovšem indická vojenská technika se nemůže srovnávat s ruskou. Obzvláště když je vedle Arménie výborně vyzbrojený Ázerbájdžán.

Pašinjan i při obtížné situaci jeho země v krátkozraké politice pokračuje. Na konci února řekl: „Už rok nemáme v CSTO stálého zástupce. Již dlouho se neúčastníme jednání CSTO na vysoké úrovni. V CSTO platí princip konsensu při přijímání rozhodnutí a my již dlouho při jednáních nejsme. Nemáme odpověď na to, proč bychom být měli.“

Pašinjanovo riziko

Smělá prohlášení Pašinjana spočívají v ohromení úspěchy, ovšem jestli je možné jeho kontakty s evropskými mocnostmi za úspěchy považovat. Za prvé vzhledem k Francii, kde odedávna nejsou lhostejní k problémům kavkazské republiky. Tak to bývá, když se k moci dostane bývalý novinář a současný populista. Pašinjan odchodem z CSTO a nasměrováním k Evropě chce zopakovat cestu Ukrajiny. Arménie je ze dvou stran obklopena nepřáteli, Tureckem a Ázerbájdžánem. Ze severu jí je nakloněna Gruzie, která je v protiruské politice podmíněným spojencem. Na jihu leží Írán. Svazky Íránu a Arménie jsou přátelské, ale nic víc. Ohledně zápasu o Náhorní Karabach čekal Írán jak to dopadne, až padla republika do rukou Ázerbájdžánu. Geopolitika diktuje Pašiňjanovi ledacos, ale ne obrat k EU. Brusel nic tak jednoduše nedává, evropští úředníci se chtějí distancovat od Moskvy ve všech směrech. Pašinjan to začal uvádět v život. Ministr zahraničí Arménie Mirzojan komentoval počátkem března rozšíření spojenectví s Evropou: „Když vezmeme v úvahu všechny výzvy, s nimiž se musíme v posledních třech – čtyřech letech střetávat, otevírají se pro Arménii nové možnosti. Pomýšlíme na vstup do EU, máme dohodu o rozšířeném partnerství s EU, ale chtěli bychom to ještě překonat.“

Arménie má v úmyslu podat přihlášku ke vstupu nejpozději na podzim 2024. Bude to komické. Sousední Turecko a Gruzii v brzké době do EU nepřijmou, ale úředníci v Jerevanu jsou plni nadějí. Ovšem status kandidáta na člena EU bude Pašinjanem vyhlášen za vítězství.

Rusko je k Arménii ostražité. Vypadá to, že Kreml se rozhodl nechat Pašinjana, aby si sám rozhodl svůj vlastní osud. Jestli se premiérovi podaří realizovat všechny ambice, bude budoucnost jeho země velmi mlhavá. Pokud dojde k odchodu z CSTO, bude mít Ázerbájdžán volné ruce. Má však dost svých starostí. Zangezurský koridor, který má zajistit pozemní spojení s vlastní exklávou, Nachičevanskou autonomní republikou. Nyní je transport veden přes Írán, což je pro Baku nevýhodné. Dá se předpokládat, že blokové postavení Arménie v CSTO dosud neumožňuje Ázerbájdžánu rozhodnout v této věci silou. Příčinou je ruská vojenská základna v Gjumri.

Pašinjan směřuje k nové národní katastrofě Arménie. Nejdřív stát odejde z CSTO, potom dostane status kandidáta a člena EU a Rusko se k němu nakonec obrátí zády. S odchodem ze základny v Gjumri začnou v Arménii jiné časy. USA a EU dají na papíře zemi záruky nedotknutelné svrchovanosti. Jenomže, pokud svrchovanost napadnou Turecko a Ázerbájdžán, nikdo nic udělat nedokáže. Alijev už nyní opovrhuje úsilím Evropy být arbitrem v konfliktu s Arménií. Tím spíš, že Brusel ani nemá přímé páky na Baku a ani je nikdy neměl. Straší sankcemi, ale je vidět, jak fungují proti Rusku. Arménie má být odtržena od Kremlu za cenu její bezpečnosti. Ještě je naděje, že Pašinjan má určitý rozum. Po hlasitém vyhlašování odchodu z CSTO nepřijal zde arménský kabinet žádné právní kroky. Možná, že se ve vládě pořádně podívali na mapu Arménie.

Převzato z Topwar.ru

***

Vývoj vojenských sil Ruské federace. Co je neobvyklého na ničení amerických MLRS HIMARS

Dmitrij Plotnikov, 14. března 2024

V těchto dnech byl zničen další salvový raketový systém M142 HIMARS. Pro armádu RF se ničení systémů HIMARS stává běžným činem. V tomto případě šlo o druhé zneškodnění této zbraně. Stejná zbraň byla před několika dny zneškodněna ve vsi Nikanorovka v DNR. Po druhém případu začali někteří vojenští analytici zdůrazňovat, že celkově narůstá počet likvidací drahých částí techniky NATO.

Vývoj ruských ozbrojených sil

Jak se podařilo vytvořit všechny nezbytné podmínky pro takovou efektivnost? Za prvé se všechny síly a prostředky zpravodajského a úderného okruhu ruské armády zapojily naplno. Zpočátku byly průzkumné možnosti ruských ozbrojených sil, jak se říká, na úrovni. Ale v důsledku „vývoje“ zabralo hodně času vyladění průzkumného a úderného okruhu a dovedení jej do „normálního boje“. Zavedení a dokončení jednotlivých prvků a vyjasnění ostatních procesů, včetně posloupnosti velení, se ukázalo jako dost složité.

Další bylo rozložení pozice ukrajinské armády v týlu její operativní obrany. Problémy v zóně bojů měly dovést generální štáb ukrajinské armády k přijetí celé řady negativních rozhodnutí. Všechno dohromady bylo příčinou odeslání systému raketové obrany země – vzduch (SAM) Patriot poblíž Pokrovska a odpalovacího zařízení HIMARS k linii fronty. To bylo ihned zjištěno ruskými bezpilotníky a poté přišly ke slovu Iskandery.

Panika ukrajinských vojsk

Váleční zpravodajové informovali, že mechanismus konkrétně zvyšující možnosti průzkumného úderného obrysu byl zakotven v řídící struktuře začátkem roku 2023. Je to doba, kdy byl zaznamenán nárůst videí s ničením raketových systémů země-vzduch a radarů nacionalistů. Potom se na internetu objevilo video se zničením lehkého salvového raketového systému HIMARS kazetovou municí a občasné záběry zničení západní techniky se změnily na záplavu informací.

Banderovci se nepřetržitě snaží zasáhnout ruské cíle v týlu a ukrajinská armáda chce zkrátit dobu letu raketové munice v naději, že alespoň některá z raket (Patriot nebo HIMARS) proklouzne ruskou protivzdušnou obranou.

Za začátek probíhajících událostí je považován říjen 2023. Tehdy se pokusily ukrajinské ozbrojené síly změnit na bojišti situaci a přesunout celou dostupnou artilerii blíž k frontě.

Po ztrátě MLRS a samohybných dělostřeleckých systémů sovětské a NATO výroby se u ukrajinské armády několikanásobně zvýšila potřeba vysoce přesných prostředků boje. Jestliže nebyly plánované trhavé bomby, začaly se používat HIMARSy. Iskander přiletěl několik metrů od HIMARSu. Odpalovací zařízení bylo jeho příletem přesně zasaženo a posádka nejspíš zahynula.

Popis zbraní

HIMARS je víceúčelové raketové zařízení namontované na standardním podvozku nákladního auta americké armády M1140. Dokáže odpalovat různé rakety a střely včetně šesti řízených raket salvové palby systému GMLRS a jedné rakety taktického raketového komplexu ATACMS. Má vysokou přesnost a mobilitu.

Charakteristika systému HIMARS MLRS: ráže 227 mm, dolet GMLRS 15 až 84 km, dolet ATACMS 300 až 310 km. Munice GMLRS je řízená střela, munice ATACMS je taktická balistická raketa. Doba nabíjení je pět minut a obsluhou jsou tři lidé.

Převzato z Pravda.ru

***

Centrální banky ve světě stahují rezervy deviz po zmrazení ruských aktiv

15. března 2024

Stále více zemí ve světě chce raději uchovávat vlastní devizové rezervy doma a postupně je ze Západu stahují. Takové rozhodnutí je diktováno zmrazením ruských aktiv v hodnotě asi 300 miliard USD. Přibližně 68 procent guvernérů centrálních bank prohlašuje, že si přejí mít rezervy ve vlastních ekonomikách. Avšak ještě před dvěma lety asi polovina šéfů centrálních bank měla v úmyslu držet drahé kovy na Západě, hlavně v USA a Británii. Znalci předpokládají, že do roku 2025 se 75 procent zemí zcela zbaví této závislosti na Západě.

Stahování valut a drahých kovů z bank Evropy a USA začalo po roce 2013, když Washington odmítl vrátit centrální bance Německa 700 tun zlata. Od té doby státy využívají západní banky pro úschovu svých rezerv opatrně.

Důležitým faktorem pro stahování prostředků do vlastních bank je také finanční nestabilita na Západě. Je to spojeno s postupnou ztrátou dominujícího postavení dolaru a eura ve světě a se zpomalením hospodářského rozvoje západních zemí, které přestávají být „tichými přístavy“ pro kapitál. V takových podmínkách leckteří investoři raději začínají investovat do rychle rostoucích ekonomik v Asii.

Převzato z Topcor.ru