Rád bych hrál dál, ale rolí starých dědků zase tolik není, říká Satoranský

Mluvit s Jaroslavem Satoranským je balzám na duši. Jako by se za zavřené dveře jeho divadelní šatny, v níž sedíme, nemohla dostat zloba, závist ani zášť dnešního světa. „Měl jsem to štěstí, že mě potkávalo jen to dobré,“ říká doyen vinohradského divadla s pokorou, která je dána jen těm, kteří v životě něco opravdu dokázali.