Potápění, kurz přežití i výuka ruštiny. Jak trénují evropští astronauti?

Před dvěma týdny dosedla do oceánu u pobřeží americké Floridy kosmická loď Dragon 2 od společnosti SpaceX. Na její palubě se po třech týdnech strávených na Mezinárodní vesmírné stanici vrátila na Zemi čtveřice astronautů, včetně Švéda Marcuse Wandta.

Wandt je první zástupce nové generace evropských astronautů, vybrané teprve předloni, který zamířil do vesmíru. Přestože skončil mezi náhradníky, stejně jako český bojový pilot Aleš Svoboda, zúčastnil se komerční mise – pro astronauta v záloze ta pravděpodobnější ze dvou možností, jak se dostat do vesmíru.

Když totiž nepřijde nabídka od soukromé firmy, záložník se do kosmu podívá pouze v případě, že vypadne někdo z astronautů na plný úvazek. A to se i vzhledem k extrémně přísným kritériím jejich výběru stává výjimečně.

Evropská vesmírná agentura (ESA) vybírala nové astronauty poprvé po třinácti letech a z více než 22,5 tisíce uchazečů prošlo náročným výběrovým řízením sedmnáct lidí.

Pět z nich se stalo astronauty na plný úvazek, jedenáct skončilo mezi náhradníky a jeden obsadil pozici „parastronauta“. Britský chirurg a paralympijský sprintér John McFall, který po nehodě na motorce přišel o nohu, je vůbec prvním hendikepovaným astronautem historie.

„Trénink náhradníků trval jen týden, takové krátké seznámení a lekce, jak funguje Mezinárodní vesmírná stanice, výzkum na ní nebo lidská fyziologie ve vesmíru. Kapacity astronautského centra v Kolíně jsou teď vyčerpané lidmi, kteří jsou na full time,“ konstatuje Aleš Svoboda.   

„Pro nás další výcvik připadá v úvahu až ve spojitosti s konkrétní misí, tak jak teď letěl Marcus Wandt nebo jak na podzim poletí Sławosz Uznański z Polska. Misi předchází intenzivní výcvik o délce kolem devíti měsíců,“ dodává. 

Evropští astronauti a astronautky na plný úvazek intenzivně trénují a studují už od loňského dubna, kdy jim začal dvanáctiměsíční základní výcvik. Jeho účelem je doplnit případné mezery ve znalostech či zručnostech potřebných k pobytu v kosmu.

Tematické spektrum jejich lekcí je skutečně široké. V úvodu studují vesmírné programy největších zemí a mezivládní dohody, kterými se celosvětová spolupráce ve vesmíru řídí. Následují základy celé řady technických a vědeckých disciplín: kosmické inženýrství, elektrotechnika, aerodynamika, orbitální mechanika, lidská fyziologie, astronomie…

„U astronautů na plný úvazek je výcvik v takto širokém záběru proto, že se u nich počítá s dlouhými misemi kolem šesti měsíců. Spektrum aktivit, které tam dělají, je mnohem širší než na krátkodobých misích, které jsou maximálně na pár týdnů,“ vysvětluje Svoboda. 

Noví evropští astronauti se musejí také dopodrobna seznámit s fungováním Mezinárodní vesmírné stanice a jejích modulů. V praktických cvičeních pak nesmí chybět zejména potápění. 

„Každý, kdo chce absolvovat výstup do vesmíru, musí mít základní potápěčský certifikát. Podmínky, za kterých pracujete, jsou podobné těm, které zažíváte pod vodou,“ podotýká astronaut a šéf kolínského centra Frank De Winne.

Mezi praktickými cvičeními je i kurz přežití na moři, nácvik hašení požárů, výuka ruštiny a bezpočet tréninkových lekcí zaměřených na fyzickou zdatnost. „Je tam spousta časově náročných aktivit, navíc část výcviku probíhá v Kolíně a část v Houstonu,“ doplňuje Svoboda. 

Jeho kolega záložník Marcus Wandt se nedávno vrátil z mise Ax-3 americké firmy Axiom Space, která dopravila celkem čtveřici astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici. Tam strávili vědeckými experimenty téměř tři týdny. 

Axiom Space se sídlem v Houstonu má od svého založení před osmi lety zakázky od vlád a bohatých soukromých zájemců. Za služby spojené s organizací, výcvikem a vybavením posádky svých letů si účtuje minimálně 55 milionů dolarů za místo na palubě.

Nabídku loni dostala i Česká republika – pokud by zaplatila v přepočtu 1,3 miliardy korun, Svoboda mohl letět s Axiomem do kosmu už letos. Loni v červnu chtěl ministr dopravy Martin Kupka na koupi letenky hledat peníze, avšak v prosinci z jeho resortu zaznělo, že finance nejsou.

Ministerstvo se nicméně snu o historicky druhém Čechovi ve vesmíru nevzdává. Pro příští nabídku letu chce mít připravený podrobný program aktivit s přínosem pro českou vědu či firmy, které by šlo na oběžné dráze provést.

„V lednu jsme vypsali formální výzvu na předkládání návrhů projektů. Měli jsme nedávno i workshop, jak je správně sestavit. Chceme z nich poskládat první návrh toho programu a společně s ESA to vyhodnotit,“ uvádí Ondřej Šváb, šéf oddělení vesmírných technologií a aplikací na Ministerstvu dopravy.

Ministerstvo se rovněž snaží zmapovat možnosti, jak by firmy na budoucí vesmírné mise mohly přispět. Proč to však nešlo udělat dřív? „Oficiální nabídka nám přišla vloni v říjnu. A narážíme i na limitované kapacity,“ vysvětluje Šváb závěrem.