Myslet potichu. Kvůli nadbytku řeči se do říše zvířat můžeme zase celkem rychle vrátit
Vždycky, když jsem požádán, abych takzvaně v zastoupení napsal Lékárnu, přepadnou mě dva pocity najednou. Jednak mě samozřejmě těší, že si někdo myslí, že si snad mohu myslet a na ploše o rozsahu přibližně dvou a půl tisíce znaků rozvinout něco natolik zajímavého, aby to mohlo být publikováno a čteno bez přílišného pohoršení veřejnosti a pracovníků redakce. Jednak dostanu strach, protože si myslím, že si něco dostatečně zajímavého pro publikování a čtení myslím málokdy, jestli vůbec někdy.