Kamera, klapka, investice. Bez soukromých peněz točit nemůžu, říká režisér

„Když film uspěje, je to byznys. Když ne, je to umění,“ říkal legendární italský filmový producent Carlo Ponti. A režisér a scenárista Petr Kubík, který si své filmy také produkuje, s ním souhlasí.

Kubíkovy dva díly pohádky Princezna zakletá v čase nalákaly nejen stovky tisíc diváků do kin, ale i velké investory. Jak se dělá komerčně úspěšný film, kde na to vzít miliony a je investování do kinematografie rizikové?

Kolik dnes stojí průměrný hraný film?

Co se týče českých filmů, pohybujeme se někde mezi patnácti a osmdesáti miliony. Za patnáct natočíte ty nejlevnější komedie a zhruba od 25 do padesáti milionů dál natočíte běžnou pohádku, kde rostou ceny hlavně na kostýmech, lokacích a případně i tricích.

Kolik na filmy přispívá náš stát?

Jsou dvě možnosti: pobídky a granty. Většina českých projektů je registrovaných na pobídkách Státního fondu kinematografie, podléhajícímu veřejnému auditu. Druhá část jsou granty udělované většinou méně mainstreamovým, řekněme umělečtějším projektům, které si na sebe hned nevydělají v kině.

Kdo tedy pomáhá financovat mainstream?

Zpravidla nemá smysl dělat film bez spolupráce s nějakou televizí, která si předkoupí licence nebo jde do koprodukce. Důležitá je i pomoc s marketingem a propagací, bez toho by to nešlo.

Co přesně obnáší koprodukce?

Na projektu se podílí více producentů, se kterými se dělíte o zisky. Ti mohou být buď lokální, kdy se spojíme například s televizí, postprodukčním domem, půjčovnou techniky, nebo třeba jiným producentem. V rámci zahraničních koprodukcí nejčastěji spolupracujeme s televizemi na Slovensku, v Polsku a Německu.

Jaké jsou další možnosti získání peněz?

Snažíme se ve filmu prodat reklamní prostor, to znamená nějaký product placement. Nám se například povedlo do Princezny hezky zakomponovat Medovník. A máme i sponzorské dary v řádu větších desetitisíců od jednotlivců, kteří zkrátka chtějí podpořit pohádku a mají z toho radost.

Vybrali jste také milion přes crowdfunding…

Ano, což má mimo jiné také své marketingové výhody. Lidi se o projektu dozvědí a můžou si předem koupit třeba lístky na premiéru nebo i účast na natáčení. To si podporovatelé strašně pochvalovali a psali nám pak, že to byl nejlepší zážitek, co kdy měli.

Dokonce se nám stalo, že jsme měli jednoho komparzistu, který byl tak nadšený, že na place zůstal po dvanáctihodinové denní směně i na noční natáčení.

Jak velkou roli hrají soukromé investice?

Na českém trhu se pohybujeme v řádu jednotek milionů korun. Celkový poměr equity investice by ale neměl přesáhnout dvacet procent rozpočtu. Pak už by to nevycházelo tak, aby se vložené peníze vrátily. V zahraničí, kde je větší trh, existují i vysloveně filmové investiční fondy, u nás zatím ne. Nám investice zajišťuje platforma Busyman.

Kolik stála Princezna zakletá v čase II a jak byla financovaná?

Celkový rozpočet byl 35 milionů korun. Státní fond kinematografie nás podpořil čtyřmi miliony formou grantu, na crowdfundingu jsme vybrali milion a stejnou částku získali skrze product placement. Asi tři čtvrtě milionu jsme měli za předprodeje do zahraničí.

Soukromá investice byla kolem dvaceti procent, což byl dvojnásobný podíl oproti prvnímu dílu, který se nám navzdory covidu povedlo obrátit do černých čísel už po dvou letech. Celý finanční model by pak nešel realizovat bez televize, která většinou tvoří dvacet až čtyřicet procent.

Jak moc zasahují investoři – ať už státní, nebo soukromí – do tvůrčí stránky filmu?

Státní fond kinematografie a ostatní veřejné zdroje kontrolují především dokončení a vyúčtování projektu. Asi největší omezení může být u product placementu. Proto je důležité si vybrat partnery, kteří vám věří a pochopí, že méně je někdy více. My takové naštěstí máme.

Problematické to může být například u partnerů, kteří se opírají o lokaci, která se ve filmu musí objevit, ačkoli se vám tam ve finálním střihu třeba už nehodí.

Jaký je rozdíl mezi sponzorstvím a investicí?

Sponzoring je jasný, tam si za určitou částku koupíte, že ve filmu máte logo nebo si v něm můžete třeba zahrát. Investorům se prezentuje celý byznysplán a jejich peníze se jim musejí do určité doby vrátit.

A z čeho se vracejí?

Obecně největší revenue je kinodistribuce, u filmů, jako je Princezna zakletá v čase, se bavíme o desítkách milionů. Pak jsou tu prodeje či předprodeje licencí televizím, VOD platformám a do zahraničí, kdy se jedno teritorium pohybuje okolo pěti až dvaceti tisíc dolarů.

My jsme třeba s první Princeznou hrozně populární v Indii. A pak na menších městech a vesnicích se stále prodávají DVD a Blu-Ray, což dělá vyšší desetitisíce.

Za jak dlouho se tedy investice může vrátit?

To se různí. Rok, tři, šest… Veškeré první příjmy jdou ale hned zpátky investorům. Film je dlouhodobá investice a úkolem producenta je udělat takový, na který se bude chodit do kina a zároveň odolá času. My věříme, že nám velkou část peněz vygeneruje obnova licencí v televizi.

Co zaručí filmu komerční úspěšnost?

Zakladem je dobrý příběh, od toho se všechno odvíjí. Drahá kamerová technika vám úspěch nezajistí. Důležitý je také dobrý marketing, do kterého patří i šuškanda. A pokud chcete snímek prodat do zahraničí, je důležité natočit takzvaně kulturně univerzální film.

Úkolem producenta je pak tohle všechno dobře nabalíčkovat a vědět, kde a kolik utratit.

Jaké filmy nejvíce vydělávají?

Obecně rodinné filmy a ideálně s více pokračováními. Film totiž postupně ztrácí hodnotu a většinou se po pěti letech dostane tak na šedesát procent. Když vytvoříte své vlastní univerzum, tak to pak můžete byznysově vytěžit. Každé nové pokračování udělá reklamu i těm předchozím filmům, a když je někdo bude chtít koupit, tak to vezme komplet.

Chodí po pandemii lidé do kina?

Máme jednu z největších návštěvností v Evropě per capita, ale ta čísla nejsou závratná. Úspěch je obecně cokoli nad sto tisíc diváků. S druhou Princeznou jsme se dostali asi na 180. Velkou roli hraje také počasí, protože nic neudělá lepší čísla než deštivý víkend. Kinosezona trvá obecně tak od půlky října do dubna.

Co obnáší know-how dobrého producenta?

Totéž, co v jakémkoli jiném byznysu. Vytvořit něco levného, co draze prodáte.

A jak se kombinuje role producenta a režiséra, jako ve vašem případě?

Složitě. Naštěstí během natáčení je na place koproducent, který řeší finance, protože já se už musím věnovat primárně režii. Je to lepší i z „politických důvodů“, abych se mohl věnovat tvůrčí práci a nemusel do toho s herci řešit smlouvy a podobně.

Je investování do filmu rizikové?

Je to zpravidla riziková investice a člověk v tom byznysu musí být zběhlý. Pokud film nemá domluveného distributora v zahraničí, nemá smysl investovat více jak deset procent u prvotiny a dvacet například u pokračování úspěšného projektu.

Kdybyste měl neomezený rozpočet, co byste natočil?

Ačkoli mě baví točit pohádky, protože v tom vidím morální přesah a smysl, tak se přiznám, že by mě bavilo natočit si nějaký testosteronový akčňák, jako je Top Gun s Tomem Cruisem. Myslím, že každý tvůrce si rád zkusí realizaci co nejvíce žánrů.

A co chystáte tady a teď?

Kromě dalšího pokračování Princezny zakleté v čase jsme společně s venture fondem Faba Capital rozjeli animační studio a připravujeme velký napůl hraný a napůl animovaný film cílený na celosvětovou distribuci.