Po stopách češtiny: Cizí výrazy mezi námi. Jak se čeština chová k tomu, co se neohýbá?

Slova cizího původu pronikají do češtiny od prvopočátku jejího bytí. Málokdo se dnes asi zamyslí nad tím, že hedvábí a pomeranče k nám přicestovaly jak hmotně, tak v jazyce. Nebo že hrajeme na klavír, který si nespojíme s francouzským clavier. Nedumáme nad tím proto, že u nás tato slova zcela zdomácněla a my je nevnímáme jako cizí. Víte, jak u nás takové „zabydlování“ slov probíhá?