Malinký ostrov ve východní Polynésii by asi málokdo považoval za místo, odkud by mohlo přijít nové léčivo. A přece, rapamycin, „sloučenina z hlíny“, vydělala miliardy dolarů, zachránila tisíce životů a nakonec stála u objevu docela revolučních regulačních mechanismů odehrávajících se v lidském těle. I když to tak zpočátku příliš nevypadalo…
Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo) byl založen roku 1534, tedy tři desítky let po triumfálním návratu Kryštofa Kolumba od amerických břehů (1493) a Vasco da Gamy z první úspěšné plavby do Indie (1498). V českém historickém povědomí je obraz jezuity často redukován na fanatického bojovníka s tajnými nekatolíky. I když boj s protestantismem patřil k důležitým úkolům řádu od jeho počátků, nebyl rozhodně jeho jedinou činností.
Jako malíř a biolog jsem před 32 lety, po vzoru výprav z Darwinových časů, doplnil tým českých a místních odborníků, kteří zkoumali ve Venezuele vybrané ekosystémy se zvláštním zaměřením na ichtyofaunu a její parazity. Setkání s primární neotropickou přírodou mne zasáhlo naprosto osudově a v Amazonii, horských pralesích či savanách a mokřadech jsem s malířským skicářem po ruce nakonec prožil několik let.
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje domorodce nebo zažívá ozbrojené napadení při vědecké expedici. A někdo prostě hledá dobrodružství.
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od jiných prostředí. Jaký význam měly pro lidskou minulost například rozsáhlé severoafrické savany, které kdysi pokrývaly až 80 procent celkové rozlohy subkontinentu? Na podobnou otázku donedávna neexistovala kloudná odpověď. Této gigantické slepé skvrně africké prehistorie jsme se proto pokusili dát konkrétní obsah. Výsledkem je dosti radikální změna perspektivy, kterou pohlížíme na africkou minulost.
Mohl z něj být fotograf, ale dal se na vědeckou kariéru. Matouš Glanc se na špičkových pracovištích v Rakousku a v Belgii zabýval experimentální biologií rostlin, ale z aktivní vědy nakonec odešel a nyní jako ředitel organizace Czexpats in Science pomáhá měnit české vědecké prostředí. Jakou roli v jeho rozhodnutí sehrála ruská invaze na Ukrajinu? Proč už se k výzkumu nejspíš nikdy nevrátí? A jaké problémy naší vědy ho trápí?