Ještě nikdy v lidské historii se svět, v němž náš druh žije, neměnil tak rychle. Dobře to ukazují informační technologie. Počítače z počátku tisíciletí jsou, alespoň v naší části zeměkoule, pro většinu soudobých výpočetních procesů prakticky nepoužitelné. Žijeme pravděpodobně uprostřed revoluce, směřující k využívání umělé inteligence s takovou výpočetní kapacitou, že jí lidská mysl nebude s to konkurovat – k transformativní umělé inteligenci. Po zemědělské revoluci před zhruba deseti tisíci lety... Читать дальше...
Je prokázané, že jedle se spolu s bukem lesním významně šířila před 5000 lety. Ve středověku pak nebyly výjimkou lesy, ve kterých tato dřevina zaujímala až desítky procent podílu na druhové skladbě. Od přelomu 12. a 13. století se datuje počátek „ústupu“ jedle.
Díky dálkovému průzkumu Země dnes na mapě světa prakticky nejsou bílá místa. Jakmile ale pozornost zaměříme pod povrch, čeká na moderní geology ještě spousta objevů dávno zaniklých moří, hor, oceánů a kontinentů. Aniž bychom to tušili, po některých z těchto dávných neznámých světů dennodenně chodíme.
Mořská voda je komplexní roztok rozličných látek, mezi nimiž jsou běžné soli jako chlorid sodný (kuchyňská sůl), chloridy vápenatý a hořečnatý, dále sírany, uhličitany, ale také různé rozpuštěné organické látky. Co se však stane, když mořská voda se všemi těmito rozpuštěnými látkami zmrzne a vznikne mořský led?
Řeč není o starověkém řeckém matematikovi, ale o stejnojmenné evropské družici, která do vesmíru odstartovala vloni v červenci. První obrázky jsme mohli vidět v listopadu a letos v květnu ESA publikovala spolu se sérií vědeckých článků a „snímků“ také první plnokrevná data. [1] Obrazová část je pozoruhodná, na což jsme si v éře kosmických dalekohledů už tak nějak zvykli; vědecké výstupy ale nejsou o nic méně zajímavé.
Některé mýty mají pozoruhodnou schopnost přetrvávat i poté, co se prokáže jejich nepravdivost.
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě zůstalo více než 5000 fragmentů ohořelých středověkých trámů, jejichž chemická analýza pomohla odhalit skrytý příběh geografického původu použitého dřeva. Odkud pocházelo a jak se na stavbu pařížského chrámu přepravovalo?
Litoměřický latinsky psaný graduál, zhotovený pro litoměřické utrakvistické literátské bratrstvo, je jedním z nejmohutnějších a umělecky nejhodnotnějších kodexů českého původu. Nebyl sice datován, ale na základě mnohých indicií je jeho vznik kladen před rok 1517. Stáří a ne vždy ideální zacházení si na něm vybraly svou daň. Bylo tedy potřeba učinit kroky k uchování této mimořádně cenné archivní památky. Co vše takový záchranný o ochranný proces obnáší?
Potřeba zachovat bohatství genetických zdrojů rostlin nezbytných pro zajištění potravinové bezpečnosti se s nastupujícími klimatickými změnami a rostoucí lidskou populací stává čím dál naléhavější. Rozmanitost těchto zdrojů je klíčová pro naši schopnost šlechtit odolné odrůdy plodin, které nám umožní udržet zemědělskou produktivitu. Významnou roli v tomto úsilí hrají genové banky.
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy vypozorovali, že potraviny se kazí pomaleji v chladu, že maso či zeleninu lze nasolit, ovoce usušit… Každá z tradičních metod má ale svá úskalí. Sušené ovoce je nutno chránit před zvlhnutím, chlazené potraviny je třeba uchovávat ve vhodných prostorách atd. Jak si ale poradit, když se vypravíte na zaoceánskou plavbu nebo třeba do války?
Marek Špinka se mnoho let věnuje etologii – vědnímu oboru, který se zabývá chováním zvířat. Jako spolueditor nově vydané knihy Etologie přibližuje komunikaci různých druhů živočichů. V rozhovoru vysvětluje, proč zatím neexistuje slovník pro domluvu se savci, jak etologům pomáhá umělá inteligence a proč je hra pro mláďata tak zásadní.
Proč bychom měli prozařovat hmyz? A zrovna brouky? V našem případě to ovšem nejsou brouci z našich lesů, vod a strání, ale fosilie uchované v jantaru, a není to jen tak obyčejný rentgen, ale urychlovač částic PETRA III v Hamburku.