Nervózní Itálie. Kvůli Íránu chce zapnout uhelné elektrárny a zdanit spekulanty
Itálie je dnes nejnáchylnější zemí z Evropské unie pro pocítění nejtvrdších dopadů válečného konfliktu v Íránu na energetické trhy. Energetika země rozprostírající se na Apeninském poloostrově je totiž z evropských zemí nejvíce závislá na zemním plynu, jehož cena prudce vzrostla.
Válka v Íránu v tomto týdnu donutila některé italské politiky k relativně prudkým reakcím. Ve čtvrtek například italská premiérka Giorgia Meloni uvedla, že země zvažuje zavedení dodatečné daně pro spekulativní obchodníky s plynem.
To kdyby chtěli vydělávat na současné napjatější situaci na energetických trzích, kdy cena krátkodobých kontraktů zemního plynu vystřelila až o sto procent vzhůru.
„Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zastavili spekulace. Jsem připravena reagovat, pokud to bude nutné, i zvýšením daní pro společnosti, které by mohly spekulovat s cenami a skrz účty za energie,“ citovala agentura Reuters čtvrteční slova Meloni, která padla v rozhovoru pro rozhlasovou stanici RTL 102.5.
Italský ministr energetiky pak už ve středu prohlásil, že by mohl rozhodnout o opětovném spuštění některých záložních uhelných elektráren, pokud by konflikt na Blízkém východě vyvolal energetickou krizi.
„Itálie má uhelné elektrárny, které bych nerad znovu aktivoval, ale jsou v záloze k ochraně naší země,“ řekl ministr Gilberto Pichetto Fratin v rozhovoru pro italskou televizní stanici TgCom24.
Důvodem těchto vyjádření byl prudký růst cen plynu v uplynulém týdnu, který zažehl společný útok Izraele a Spojených států na teroristická hnutí v Íránu. Bránící se Írán začal ostřelovat i ostatní země v regionu včetně jejich ropných polí a LNG terminálů v Perském zálivu.
Dodávky LNG jsou dnes kvůli následnému uzavření Hormuzského průlivu i kvůli přerušení produkce LNG katarským těžařem QatarEnergy sníženy fakticky na nulu, což narušuje rovnováhu na energetickém trhu. Na Katar totiž připadá až pětina světových dodávek LNG.
Katarský plyn a ropa nejčastěji proudí do asijských zemí, konsekvence popsané situace se ale nevyhnou ani Evropě.
Evropské země dnes mají největší obavy zejména z toho, za kolik v tomto ekonomicky napjatém prostředí, které se projevuje zvýšenými cenami zemního plynu na burze, naplní své po zimě vyprázdněné zásobníky.
To by mělo zajímat i samotné firmy a domácnosti, cena nakoupeného plynu se totiž později může propsat do faktur za energie.
Itálie má ale v tomto ohledu větší starosti. Nejenže musí doplnit své zásobníky o celkovém objemu devatenáct miliard krychlových plynu, což ji řadí do samého čela mezi zeměmi EU z pohledu absolutní kapacity podzemních zásobníků, ale zároveň je přímo ohrožena vysokými cenami zemního plynu, které se okamžitě propisují do ceny elektřiny.
Prim v kapacitě plynových podzemních zásobníků totiž není náhodný, země má zároveň největší počet plynových elektráren v Evropě s největší souhrnnou instalovanou kapacitou.
V řeči čísel má Itálie dohromady přes sto plynových elektráren s celkovým instalovaným výkonem 48 gigawattů (GW), což je ekvivalent například čtyřiadvaceti Temelínů.
Země během osmdesátých let otočila kormidlem energetiky směrem k plynu a obnovitelným zdrojům. Po havárii v jaderné elektrárně Černobyl v bývalém Sovětském svazu si její obyvatelé v referendu odhlasovali, že jaderné reaktory ve své zemi nechtějí.
Své síly tak Italové napnuli k plynovým elektrárnám, kterým dodnes sekundují hlavně obnovitelné zdroje. Mimochodem, tamní plynové elektrárny vlastní skrz svůj holding EPH i jeden z nejbohatších Čechů Daniel Křetínský.
Obnovitelným zdrojům v Itálii vévodí vodní elektrárny, na které se ale postupně dotahují solární a větrné zdroje elektřiny. Přes čtyřicet procent výroby elektřiny v zemi ale i dnes zajišťují plynové elektrárny.
Abychom pochopili současnou nervozitu Italů, musíme si zde připomenout základy cenotvorby na energetickém trhu. Cenu elektřiny totiž určuje takzvaný merit order, což znamená, že se odvíjí od posledního nejdražšího zapnutého zdroje. Ty se dnes postupně zapínají dle toho, za kolik eur dokážou megawatthodinu elektřiny vyrobit.
Pro příklad: přes letní slunečný den, kdy do toho alespoň lehce vane vítr, dokáže levná produkce ze solárních a větrných elektráren, která vyjde na například deset eur za megawatthodinu, alespoň některé hodiny pokrýt celkovou aktuální spotřebu. V těchto hodinách tedy elektřina bude stát deset eur.
Pokud s přicházejícím večerem ale solárům a větrníkům začne docházet dech, zapne se další dodatečný a dražší zdroj pro výrobu elektřiny – například uhelné elektrárny. Ty už kvůli emisním povolenkám vyrábějí elektřinu za 90 a více eur.
V době cenového klidu na burzách se zemním plynem by uhelné elektrárny byly nejdražším energetickým zdrojem. Jenže když cena plynu vyskočí nahoru, jako se děje v tomto týdnu, plynové elektrárny je z pohledu výrobních nákladů rázem přeskočí.
A jelikož je Itálie na plynových elektrárnách silně závislá a plynová výroba tam prakticky neustále běží (alespoň jedna plynová elektrárna je v provozu téměř pořád), vyšší ceny plynu se prakticky okamžitě promítají do ceny elektřiny. V Česku k tomu dochází většinou jen tehdy, když je potřeba špičkový výkon z plynových elektráren (například v Počeradech), takže to není tak časté jako v Itálii.
I proto italský ministr energetiky hovořil o zapojení rezervních uhelných elektráren, kdyby přišla energetická krize, v italském pohledu spočívá právě ve vysoké ceně plynu. Uhelné elektrárny by totiž v některých hodinách dokázaly vykrýt ty plynové.
A i proto Itálie v poslední době vyrazila do boje proti systému emisních povolenek, které prodražují výrobu elektřiny z fosilních zdrojů, čímž plyn je, a které následně vyššími cenami elektřiny podlamují nohy celému průmyslu.
Itálie dnes proto patří k zemím EU, kde firmy i lidé platí nejvyšší ceny elektřiny. I proto se italská vláda ve snaze ochránit kupní sílu rodin a podpořit konkurenceschopnost podniků už před dvěma týdny rozhodla schválit soubor opatření v hodnotě zhruba tří miliard eur na snížení velkoobchodních cen energií.
Vláda v této souvislosti zvýšila daň z příjmu právnických osob pro energetické firmy.
The post Nervózní Itálie. Kvůli Íránu chce zapnout uhelné elektrárny a zdanit spekulanty appeared first on Forbes.