Advent jako konec všech jistot a co nám říká Golgota

Adventnení jistotou, ale koncem všech jistot. Vždycky ve mně vyvolávalopobavený úsměv, když se víra označovala za jistotu, asi jakoříci, že je jisté, že dnes budou mít v krámu housky.

Krám, housky, tady za rohem na ulici… ale i kdyby na konci světa.

Všechno je to přehledné, známé, aspoň v představě,protože realita i těm největším jistotám přináší zádrhele.Kořenemjistoty jen ten pocit osvobození se od reality ve vlastnípředstavivosti, až na tu jednu jedinou skutečnou jistotu: žemusíme umřít. To už je moc reálné. A Bůh? Pokud přijde, asito nebude jako houska na krámě. Jistota je odmítání připustitsi existenci Boha. On má být přece garantem našich přání,proto je jistý. A proto musí být jen naší představou. Bědakdyby byl reálný! To by nás mohla třeba popadnout bázeň,dokonce chvění.