Demýtizace Palestiny a Palestinců: obrana v mezinárodním právu

 Kdyžzačátkem června proběhla názorovávýměna mezi teologem Tomášem Halíkem a Federací židovskýchobcí ohledně přípustnosti kritiky Izraele v době genocidy,zazněl jeden podstatný argument, který si každá ze stranvyložila jinak. Teolog Halík ve své kritice izraelské genocidyv Gaze projevil jistou obavu z toho, aby Izrael„neprohospodařil svůj morální kapitál holokaustu“. NačežFederace poněkud nelogicky, ale o to předvídatelněji zareagovalatím, že „univerzálním dědictvím holokaustu není ohavnýkonstrukt morálního kapitálu židů, ale morální selhánízápadní civilizace“. Pomineme-li, že Federace měla nejspíš namysli ani ne tak „dědictví“,“ jako spíše „poučení“,mělo pro nás být poučením plynoucím z této temnékapitoly dějin nejen to, že někdo někdy selhal, ale žedeklarované „nikdy více“ znamená – jak nám konečněpřipomínají i výzvypřeživších a jejich potomků – nikdy více pro nikoho.