Jak se dělá byznys s Disneyem? V Písku to vědí už přes dvě dekády
Zatímco mnozí podnikatelé začínali z garáže, Žofkovi svůj podnikatelský příběh napsali v prostorách písecké školky. Kde jiní viděli jen třídu a pastelky, oni viděli byznys, který si získal i důvěru společnosti Disney. Vydavatelství Jiri Models ročně utrží stovky milionů a kreslí úsměvy dětem napříč kontinenty.
Jejich omalovánky a samolepkové knihy najdete snad v každém koutě Česka — od supermarketů přes knihkupectví až po malá papírnictví. Přitom málokdo tuší, že za nimi stojí právě rodinné nakladatelství z Písku Jiri Models, které se během pětatřiceti let dokázalo prosadit po celém světě.
Jiří Žofka nezačínal jako typický podnikatel. Po letech strávených řízením vlaků ho zdravotní komplikace donutily hledat novou cestu, a tak přijal práci školníka v mateřské školce – v místě, které se později stalo odrazovým můstkem jeho nečekaného byznysového úspěchu.
Už za socialismu byl vášnivým modelářem. Sbíral a pečlivě sestavoval plastikové modely tanků a další bojové techniky, které pak vyměňoval s dalšími nadšenci na burzách. Angličtinu, kterou se sám naučil z knížek, proměnil ve svůj klíč ke světu.
Vytrvale rozesílal dopisy s nabídkou svých modelů zájemcům po celém světě, až jednoho dne přišla dlouho očekávaná odpověď – z Japonska.
„Psal se rok 1989. V socialistickém Česku byly firmy, které vyráběly jednoduché modely, zatímco Japonsko se proslavilo těmi nejdokonalejšími a nejprofesionálnějšími výrobky na světě. Přesto právě tehdy začali japonští sběratelé a nadšenci hledat i něco jednoduššího, a přesně to jim nabídl náš táta,“ vzpomíná s úsměvem Robert Žofka, syn zakladatele a dnešní majitel píseckého vydavatelství Jiri Models.
„Byl to ten moment, kdy se z koníčku začal rodit opravdový byznys, který pak postupně rostl a otevřel nám dveře na další světové trhy.“
Ještě před sametovou revolucí se Jiřímu Žofkovi podařil malý zázrak – získal oficiální povolení od ministerstva zahraničního obchodu k vývozu zboží do Japonska. V době, kdy se většina lidí bála cokoli poslat za hranice, on už chystal první zásilky na druhý konec světa.
„Táta tehdy sehnal prázdné krabice od televizí, naplnili jsme je modely, pečlivě zabalili a odeslali přes Československou poštu do Japonska,“ vzpomíná Robert Žofka, kterému bylo tehdy sedmnáct a do rodinného podnikání se zapojil hned od začátku.
Od modelů k Barbie
Se svým japonským partnerem panem Ono se nakonec setkali až o rok později na hračkářském veletrhu v Norimberku.
„Přemluvili jsme ho tenkrát, aby se s námi vypravil do Písku mrknout se na to, co vlastně děláme. Naložili jsme ho do Škody 120, dali mu deku, aby po cestě nezmrzl, a vyrazili jsme. Pořád se ptal, kdy bude nějaká dálnice,“ vzpomíná s úsměvem Žofka mladší na okamžiky, které předcházely celoživotnímu obchodnímu partnerství.
Z veletrhu v Norimberku, kde vystavovali i giganti jako Mattel, vezl Robert Žofka domů i neobvyklý suvenýr – katalog s panenkami Barbie. „Máma, tehdy ředitelka školky, chtěla dětem aspoň ukázat, jak ty slavné panenky vypadají. U nás je tehdy nikdo neznal,“ vzpomíná.
A právě z jednoho nevinného přání se zrodil další podnikatelský krok. Rodina Žofkových se rozhodla dovézt první zboží od Mattela do tehdejšího Československa. „Vyváželi jsme modely do Japonska a zároveň začali dovážet Barbie a další hračky k nám. Jestli jsme byli první? To už dnes nikdo nedohledá. Ale každopádně jsme byli mezi prvními, kdo to vůbec zkusil,“ říká.
Jiří Žofka stále pracoval jako školník, jeho žena vedla školku – a podnikalo se mezi pastelkami a plastelínou. Když si jedno dítě přivezlo z Německa omalovánku s Barbie, bylo jasno. Barbie se v Česku sice prodávala, ale byla drahá. Tohle bylo jiné – dostupné, přitažlivé a s velkým potenciálem. V tu chvíli Žofkovi tušili, že právě omalovánky mohou být jejich cesta. A byla.
Úspěch s prvním kamionem omalovánek, na který si půjčili od příbuzných, jim otevřel oči – poptávka tu byla obrovská, i přesto, že byly v němčině. Ale zároveň bylo jasné, že tahle cesta má své limity.
„Česká vydavatelství i výrobci modelů začali být opatrní, Mattel si diktoval podmínky, a my jsme nechtěli být jen překupníci cizího zboží. Nechtěli jsme, aby české děti vyrůstaly jen s dovozem. A tak padlo rozhodnutí: založíme vlastní nakladatelství. Budeme tvořit po svém – srozumitelně, dostupně a doma,“ vysvětluje Žofka, jak vzniklo nakladatelství Jiri Models.
„Naším prvním titulem byl Tom a Jerry – trochu náhoda, trochu osud. A hlavně velká škola. Rychle jsme pochopili, jakou mají licence sílu. Známé postavičky otevíraly dveře k obchodníkům i dětem. A co bylo nejlepší – v té době jsme měli ještě volnost. Žádné minimální odběry, žádné diktáty z ciziny. Sami jsme rozhodovali, co půjde na trh a jak to bude vypadat,“ popisuje písecký podnikatel, který v roce 1996 dostudoval finance v Praze.
Ačkoli podnikání v rodinné firmě bral od začátku jako dočasnou zkušenost, osud tomu chtěl jinak. „Na výšce mi došlo, že v Praze zůstat nechci. Rodinný podnik dával čím dál tím větší smysl. Jediné, co mě tehdy trochu brzdilo, byla obava, jestli firma vůbec přežije, než dokončím školu. Ale když jsem promoval v roce 1996, Jiri Models stála pevněji než kdy dřív. A já do toho mohl skočit naplno,“ popisuje.
S tátou často bojovali, což se samozřejmě promítalo i do rodinného života. „Rodinný byznys rozhodně není jednoduchá záležitost. Já jsem chtěl investovat a rozšiřovat, táta naopak pořád tlačil na šetření. Když jsem pak firmu převzal, byl nakonec rád, že nemusí určovat směr. I když střety se objevovaly i potom,“ zmiňuje podnikatel.
Tom a Jerry byl přechodem z nadšeného domácího provozu do skutečné firmy. Prostory mezi hračkami ve školce Žofkovi postupně vyměnili za kanceláře, které si pořídili na úvěr.
„Táta už nevolal jen z kuchyně, ale z vlastní kanceláře. Papírová databáze zákazníků, psaná ručně podle Zlatých stránek, se postupně měnila na počítačovou. Najali jsme první zaměstnance a najednou už to nebyl jen rodinný sen, ale fungující podnik. A i když jsme rostli, jedno zůstalo stejné – přístup k lidem. Mnohé z těch, které tehdy táta našel ve Zlatých stránkách, máme mezi zákazníky dodnes,“ zmiňuje.
Konečně si splnili své přání mít to nejdůležitější doma – nápady, grafiku, vývoj i výrobu. Zpočátku tiskli v Českých Budějovicích, jenže jak rostl objem a nároky trhu, museli se ohlédnout jinam – Čína nebyla zrovna volba snů, ale ukázala se jako nutnost.
„Hrozně rád bych vyráběl v Česku, ale je to nereálné – za tuzemské ceny bychom byli mimo hru,“ přiznává upřímně Žofka.
Disney, Ledové království a licence jako ruská ruleta
A pak přišel zlom. Na přelomu milénia začala spolupráce s Disney. „Byl to obrovský skok, který během chvilky vystřelil náš obrat za hranici deseti milionů korun,“ vzpomíná majitel rodinné firmy.
Dnes za licence utrácejí miliony korun, a jak Robert Žofka říká, stále jim otevírají dveře. „Ale už nemají takovou váhu jako dřív. Z pohledu merchandisingu navíc dlouho nepřišel žádný skutečně velký hit,“ dodává s mírným odstupem.
Úspěch v licensingu se přitom neodvíjí přímo od návštěvnosti filmu. „Je to trochu jako ruská ruleta — některé licence zabírají hned, jiné se rozjedou až po roce, a některé prostě nikdy,“ přiznává Žofka. „Po pětatřiceti letech ještě pořád nechápeme, co to přesně ovlivňuje.“
Největší fenomén vůbec? Bezpochyby Ledové království. Aktuálně ovšem hraje prim Tlapková patrola. „S Walt Disney spolupracujeme čtvrt století. Ze začátku byli velmi opatrní — jsou to dobří obchodníci,“ vzpomíná Žofka a dodává, že i díky spolupráci se světovým gigantem je obchodníci na českém trhu začali brát vážně.
Co se týče českých titulů, Žofka je nazývá tak trochu „ekonomickou sebevraždou“. „Musíte tisknout minimálně tři tisíce kusů, což je pro Českou republiku opravdu hodně. I když mě to mrzí, protože občas nostalgicky vzpomínám na postavičky z našich večerníčků, Rumcajse, Manku, Maxipsa Fíka i další jsme museli hodit přes palubu. Zkrátka to z obchodního hlediska nefungovalo,“ vysvětluje s omluvným úsměvem.
Ročně prodají tři miliony kusů zboží do celého světa, přičemž licenční zboží je jen jedna část. Kromě toho nabízejí i zajímavé licence jiných nakladatelských domů a své vlastní tituly, na které najímají výtvarníky a designéry.
„Vždycky mám ohromnou radost, když během cestování narazím na náš titul někde daleko od domova,“ přiznává Žofka. Ačkoli jejich omalovánky a nálepkové knihy najdete třeba i v Mongolsku, na Filipínách, v Kanadě, Saúdské Arábii či Gruzii, hlavními trhy jsou Německo, Slovensko a Maďarsko. Loni utržili 170 milionů korun, přičemž čtyřicet milionů korun plynulo z exportu.
Jejich sortiment je široký, živí je ale hlavně omalovánky, samolepkové knihy, knihy s aktivitami, kreativní výrobky a hry. „Snaží se hledat v oblasti technologického tisku i různé vychytávky – máme třeba i samolepky, které nemají lepidlo a drží staticky,“ zmiňuje podnikatel.
Největší objem prodají přes supermarkety jako Albert, Kaufland, Penny, Billa, Tesco a podobně. Jejich výrobky ale najdete i v každém knihkupectví, hračkářství nebo papírnictví. Konkurence jim zdatně šlape na paty. V omalovánkách a samolepkách jsou ale v Česku jedničkou.
„Po pětatřiceti letech mi to naše podnikání přijde čím dál tím víc vydřenější. Člověk se posouvá, ale mezi konkurencí je dnes stále těžší obstát,“ konstatuje Žofka, který loni odešel z operativy, aby se mohl věnovat rozvoji na slovenském a maďarském trhu, kde mají dva nakladatelské domy. Firmu se čtyřiceti zaměstnanci předal svému týmu.
„Naši produkci máme ve čtyřech jazycích, včetně maďarštiny a slovenštiny. Myslím si, že účast přímo na zahraničním trhu je nejlepší strategie pro úspěch. Během těch let jsem se přesvědčil, že rychlé peníze jsou krátkozraké. Největší benefit přináší byznys založený na stabilních zákaznících,“ vysvětluje s tím, že do budoucna by chtěli cílit i na anglicky mluvící země.
Dnes si prý nejvíc cení toho, že i přes všechny komplikace na trhu přežili už třicet pět let. Vždycky se mi na podnikání líbila ta svoboda, ale zároveň cítím, že mám pořád obrovskou kouli na noze,“ přiznává.
Kromě nakladatelství se Robert Žofka před patnácti lety pustil i do developmentu. Z podnikatelských prostor, které nakoupili, dnes budují bytové domy. „Písek je krásný a s novou dálnicí jsme se víc přiblížili Praze, takže poptávka po bytech je tu opravdu velká,“ říká ke dvěma projektům se sedmdesáti byty, které v současné době připravuje.
„To abych se nenudil na důchod,“ dodává se smíchem a dostáváme se i k tématu předávání firmy. „Mám dětí jako smetí, ale do ničeho je nenutím. Nejstarší tu pracuje na částečný úvazek, další syn studuje finance. Dcera půjde asi jiným směrem a čtvrtý potomek je ještě malý,“ jmenuje možné nástupce.
Do ničeho je ale nehodlá tlačit. To, zda se chodu rodinného byznysu budou chtít účastnit, případně ho převzít, nechá zcela na nich. „Zatím šlapu na plyn a až to jednou nepůjde, tak to prostě nepůjde,“ nechává Robert Žofka smířeně tuto kapitolu otevřenou a s nejistým koncem.
The post Jak se dělá byznys s Disneyem? V Písku to vědí už přes dvě dekády appeared first on Forbes.