Kdo není aktivní, je mrtvý. Byznys jsme brali jako zábavu, říká miliardář Kučera
Je jedním ze strůjců fantastického byznysového příběhu kolem antivirového programu Avast a dnes patří také mezi nejbohatší Čechy. Eduard Kučera ani po sedmdesátce neztrácí tempo. Vyhlíží znovuotevření luxusního hotelu Fairmont v Praze, restauruje klasické české filmy nebo podporuje tuzemské vědce. Proto ho letos Forbes zařadil do svého výběru 7 nad 70.
„Že jsem aktivní po sedmdesátce? A kdo není?“ vtipkoval v telefonu Eduard Kučera, když se dozvěděl, že ho redakce Forbesu nominovala do výběru 7 nad 70. „Záleží, co znamená slovo aktivní. Pro mě třeba to, že ráno vstanu z postele. Kdyby člověk nebyl aktivní, tak je mrtvý, ne?“ podotkl Kučera s nadhledem a lehkou ironií sobě vlastní.
Nutno dodat, že ani přes den se podle Forbesu 14. nejbohatší Čech s majetkem v hodnotě 33,9 miliardy korun zrovna nenudí. Po fúzi Avastu s někdejším americkým konkurentem NortonLifeLock si v nově vzniklé společnosti Gen Digital s půlmiliardou uživatelů ponechal akciový podíl, pohyby na burze ale prý příliš často nesleduje.
Co vás i po sedmdesátce žene do všech aktivit, kterým se věnujete?
Vy používáte hrozná slova, mě nežene nic. Já se sám rozhodně nikam neženu.
Tak pojďme postupně. Za pár týdnů se v Praze otevírá hotel Fairmont, někdejší InterContinental, který spoluvlastníte s Pavlem Baudišem a Oldřichem Šlemrem v rámci investičního projektu R2G. Jak to prožíváte?
Ale já tam nic nestavím, ani nerozhoduju o tom, kdo tam bude šéfovat nebo vařit. Akorát dostanu jednou za měsíc fakturu na sto milionů korun, kterou zaplatím. Tedy kromě toho, co jsem zaplatil jednorázově (trojice miliardářů koupila hotel v roce 2019 bezmála za šest miliard korun, pozn. red.). Dokonce i ten příkaz za mě vyplňuje někdo jiný, já to jen odkliknu. Samotná rekonstrukce se vleče, netušili jsme, že hotel byl skoro na spadnutí.
Každopádně celý proces už je u konce. Jak ho hodnotíte?
Potýkali jsme se s výraznou nepřízní úřadů, sousedů a politiků. Všichni si mysleli, že jsme hotel koupili kvůli tomu, abychom na něm vydělali. Že tam postavíme „nákupák“ nebo činžák. Že chceme všem v okolí zkazit život, ohrozit děti z přilehlé školy azbestem.
Připadal jsem si jako ohavný developer, cítil velkou nenávist. Možná těm lidem vadí, že už tam nebudou moct chodit do bazénu, do fitka nebo na brunch, protože tyto služby tam budou za jiné peníze. Fairmont je jeden z nejdražších řetězců světa.
Jaké výnosy po otevření hotelu jako jeden z majitelů očekáváte?
Hotel bude vydělávat stejně, jako když byl vybydlený. Odhad je, že EBITDA bude deset milionů eur ročně, což jsme měli i předtím. Náš hrubý výnos bude výrazně menší než čtyři procenta, takže to považujeme spíš za charitativní akci.
Chtěli jsme aspoň trochu vylepšit přilehlé náměstí Miloše Formana, postavit tam obchod nebo kavárnu, skleněnou kostku evokující tradici českého sklářství, ale za celých pět let jsme s tím neuspěli. Připravili jsme spoustu projektů a všechny nám někdo odpískal. Je to neprůchodné. V současné době jsme v situaci, kdy z toho náměstí snad budeme muset udělat parkoviště.
Přitahovala vás ke koupi InterContinentalu nějaká srdeční pohnutka?
Samozřejmě, pro všechny z nás je to srdeční záležitost. Já jsem v tom hotelu měl svatbu, promoci, občas jsem tam vyzvedával tátu. Bývával to dobrý hotel, závan Ameriky na začátku sedmdesátých let.
Z pozice majitele má spoustu nevýhod, které jsou problematické pro dnešní hosty. Tím, že byl navržený na konci šedesátých let, zásadní komplikací je nízká světlá výška pater. Z dnešního pohledu je absurdní, aby pokoje měly výšku 2,7 metru. Ale takhle se tehdy stavělo, hosti to holt budou muset vydržet.
Šel byste do toho znovu?
Jak říká klasik v Knoflíkové válce, kdybych to byl býval věděl, tak bych sem nechodil. Samozřejmě, že bych do toho znovu nešel. Chcete něco vylepšit, ale výsledkem je, že vás okolí častuje ohavnými výrazy.
Snad se jako mecenáš Nadačního fondu Neuron setkáváte s lepší atmosférou aspoň ve vědeckých kruzích?
Určitě, to je taková radost, úplný protipól. Od nás se očekává jen ten finanční příspěvek. Nejlepší vědce vybírají nejlepší vědci a je radost zjistit, že Češi na něco přišli.
Můj drobný nápad spočívá v tom, že vědci nemusejí použít získanou cenu jako grant na další bádání, ale mohou si koupit cokoli. Třeba jet s rodinou na delší dovolenou. Ale oni to stejně většinou vrátí do svého výzkumu.
Jakou k tomu máte motivaci?
Myslím, že lásku k poznání a vědě by měl mít v srdci každý, nejen podnikatel. Stejně jako vůli podporovat bádání excelentních vědců. A nezapomínejme na rázný nástup pavědy, která silně ovlivňuje mnoho lidí.
Vy jste se k byznysu taky dostal přes vědu.
Já jsem vystudoval matfyz, chtěl jsem se stát fyzikem, ale soudruzi mi to neumožnili, za což jim zpětně děkuji. Nezbylo mi nic jiného než jít do Výzkumného ústavu matematických strojů, kde jsem se začal věnovat počítačům, a hned po revoluci jsme začali podnikat. Řekli jsme si: „Probůh, proč pracovat pro někoho, když můžeme dělat podle sebe a na sebe?“
Podnikat jste začali s kolegou Pavlem Baudišem už na konci osmdesátých let. Firmu Avast jste před třemi lety prodali za více než osm miliard dolarů, což byl jeden z největších obchodů tuzemské historie a z vás udělal dolarové miliardáře. Nakolik podle vás za úspěchem stojí štěstí a nakolik tvrdá práce?
Štěstí je určitě potřeba, ale tvrdá práce? Co to znamená? Nahazování stěn? Pamatuji si historku, jak se dětí ve škole ptali, co dělá tatínek. Žáčci říkali, že jejich tatínek pracuje v pekárně, v továrně nebo spravuje auta. A má dcera řekla: Můj tatínek se v práci celé dny válí. A tak nějak to asi probíhalo.
Nebyl za námi žádný hmotný výsledek, my jsme seděli na židlích, váleli se, klábosili, povídali si, občas jsme na něco přišli. Asi jsme o tom, co děláme, víc přemýšleli. Nevím, jestli je to práce. Já jsem v podstatě hrozně líný člověk.
Čemu tedy přisuzujete svůj úspěch?
Tomu, že jsme neopakovali vlastní chyby. Že jsme koukali, co dělají ostatní, a snažili se poučit z jejich chyb. Od doby, co firmu neřídím, co zkorporátněla, tedy spíše jako zákazník různých institucí zjišťuji jednu věc: lidé vůbec nepracují, jen práci předstírají a prezentují, jak jsou udření. Nezajímá je výsledek. Šéfové to dnes mají těžší, nebo neumějí z lidí ten výsledek dostat.
Z hlediska dotahování věcí a exekuce procesu jsme opravdu dřeli jako volové. Ale nemysleli jsme si to, ani zaměstnanci si nemysleli, že dřou jako býci na poli. Všichni jsme to brali jako velkolepou zábavu. Tedy doufám! Dodnes máme mítinky s lidmi, kteří s námi pracovali před pětadvaceti nebo třiceti lety, a všichni přijdou rádi.
Jste nějak zapojený do fungování firmy Gen Digital, jejíž součástí se Avast stal?
Patří mi nějaké akcie Genu. Nevím, kolikátý jsem akcionář, nesleduji to, nejsem ani v představenstvu. Jednou za týden za čtrnáct dní se podívám, jak si akcie stojí. Zjistím, že nic moc, tak se tím nerozčiluji. Negativní emoce je záporná emoce a vždycky trvá déle než ta pozitivní.
To jsme také říkali našim zaměstnancům, když po vstupu Avastu na burzu v roce 2018 zjistili, že jejich akcie jsou opravdu za peníze. Pamatovali jsme si, že ve firmách, které se začaly obchodovat kolem roku 2000, všichni zaměstnanci pořád koukali na burzu a byli z toho nervózní.
Když akcie poroste o deset procent ročně, což je na komoditní akcii docela dobré, a bude kolísat o procento denně, což není moc, tak z 210 obchodních dnů ročně by sto dní klesala a sto deset dní stoupala o to procento, takže za rok by byla v plusu deset procent.
Ale těch sto deset dní pozitivních emocí nevyváží těch sto dní negativních emocí. Raději na to nehledět. Když se na to kouknete jednou za měsíc a je tam procento plus, tak to je skoro vždycky pozitivní. Alespoň v tomto zjednodušeném příkladu.
My ani nemůžeme ty akcie snadno prodat. Kdybychom chtěli prodat větší balík, musíme to nahlásit komisi pro cenné papíry v USA a také si sehnat banku, která to za nás prodá. Ale já nepočítám, že bych nyní něco prodával. Beru to jako poslední část svého dítěte, které se rozpustilo na akciovém trhu.
Věnujete se investicím, peníze jste vložil třeba do Rohlíku, do datového startupu Keboola, českého výrobce netkaných textilií PFNonwovens či do budovy nové centrály Genu na pražském Pankráci. Podle čeho se rozhodujete?
Ze zásady neinvestuji v Číně a v Rusku. V komunistických zemích se může kdykoli něco změnit, třeba se rozhodnou, že vám vše bez náhrady zestátní, nedej bože dojedete tam a oni vás zavřou. Nepovažuji se za žádného úspěšného investora, hotel stál strašných peněz, výsledek v řádu nízkých jednotek procent, pokud vůbec.
Nemovitostní byznys má potíže a Donald Trump nebude přát tomu, aby byly nízké úroky. Konzervativně se má vydělat na státních dluhopisech, on taky potřebuje, aby americké státní dluhopisy byly populární, přestože Amerika jako taková ve světě příliš populární není.
Abych se vrátil k vaší otázce. Většina mých investic je taková klasická, tedy nemovitosti, akciové portfolio, Venture a Private Equity fondy. V poslední době se snažím koinvestovat s velkými PE fondy, protože si dobře pamatuji, jak CVC pomohlo Avastu s nákupem AVG a se vstupem na londýnskou burzu. Bez nich by to bylo daleko složitější.
Zmínil jste nového amerického prezidenta Trumpa, který se do úřadování pustil bez ostychu. Co od něj očekáváte?
Americkou politiku nesleduji nijak vášnivě, ale jsem zvědavý, jestli bude Trump poučenější, než byl při svém prvním volebním období. Že nebude takový ranař a nebude měnit názor ze dne na den. Bude to mít složité a zbytek světa s ním. Uvidíme, jak se mu bude dařit. Samozřejmě bych v čele států viděl raději jiné politiky, ale ti chybějí. Hlavně v Evropě.
Kdo je pro vás předobrazem skutečného politického lídra?
Samozřejmě politici jako byl Ronald Reagan nebo Henry Kissinger, v Evropě generace Margaret Thatcher, Helmuta Kohla, v Rusku Michail Gorbačov.
Dnešním politikům chybí myšlenka, co máme jako Evropa dělat, máme špatné vize. Nemůžeme zachránit svět tím, že budeme papežštější než papež a myslet si, že to prospěje nám i světu. Prospějeme hlavně Číně.
Máte na mysli automobilový průmysl?
Nemám nic proti Green Dealu, ale nemůže proběhnout během deseti let. Vůbec nechápu, jak s ním mohlo souhlasit Německo, kterému to ničí průmysl. My se bráníme Číně, ale teď tady budeme mít čínská auta místo německých.
Lepší německé automobilky do všech automobilů montují alespoň plugin hybrid, aby měly nižší průměrné emise skleníkových plynů. Ale až se zpřísní metodika, můžou dopadnout stejně jako Volkswagen, který se věnoval rovnou čistě elektrickým vozidlům a teď o ně není takový zájem. Nyní nemůže splnit požadavky na celkové emise a bude platit pokutu, nebo si bude kupovat odpustky třeba od Číňanů.
Možná to dopadne tak, že nakonec své továrny prodá Číňanům a ti potom nebudou muset platit evropská cla. Dalším důsledkem těchto kroků je, že prakticky nikdo nevyrábí levná auta, která by mohla nahradit ty nejstarší a nejméně ekologické vraky.
Co vy a elektromobilita?
Dnes jsem přijel elektromobilem, mám ho na ježdění po Praze, na to je to stavěné. Nemám žádné jiné auto než BMW, vlastně jsem si nikdy žádné jiné nekoupil. Vlastně dětem kupuji Véčka od Mercedesu, protože mají tolik vnoučátek, že by se jinam nevešli.
V posledních letech také přispíváte na digitalizaci klasických českých filmů, získal jste za to dokonce Českého lva za mimořádný přínos v oblasti audiovize. Proč jste se do toho pustil?
Jezdím na festival do Karlových Varů, kde se vždycky promítal jeden film, který byl ten rok zrestaurovaný. Přednesl jsem záměr, aby se těch filmů dělalo víc, ročně třeba deset. Můj vklad, když pominu drobný finanční příspěvek, je v tom, že jsem přesvědčil Národní filmový archiv, že ty filmy nejsou jejich, ale jsou to filmy moje stejně jako vaše, byly financovány ze státních peněz.
Úkolem archivu je filmy spravovat a zajistit, aby neshořely. Fond kinematografie má na starosti, aby případně vydělávaly. Ale všichni víme, že tyhle filmy vydělávají peníze jenom televizním vysíláním, za které musí stanice zaplatit. A můžou samozřejmě zaplatit víc, když budou filmy v lepší kvalitě.
Usiloval jste se také o to, aby restaurování bylo kvalitnější?
Snažil jsem se přesvědčit všechny zúčastněné, že to nebudeme dělat nejlevněji, ale nejlépe. Digitalizace se platila z Norských fondů a pracovali na ní Maďaři, protože byli nejlevnější, ale výsledek byl tristní. Jsem si jist, že výsledek z UPP je rozhodně lepší.
Přesvědčil jsem všechny zúčastněné, že se pod hlavičkou karlovarského festivalu domluvíme na deseti filmech, které se každý rok zdigitalizují. Už jich máme šedesát. Cílem je zrestaurovat jich dvě stě podle seznamu 200 nejlepších českých filmů. Takže je jich před námi ještě dost.
Na jaké zrestaurované filmy se můžeme těšit letos?
Víte, já mám jednu výbornou vlastnost – jakmile se účastním nějakého výběru, jak filmu, tak třeba Podnikatele roku, skončí zasedání poroty a v tu ránu zapomenu, kdo vyhrál. Takže vám to nepovím, protože si to nepamatuji.
Ale mám ještě kacířštější myšlenky. Chci, aby ty filmy byly online k dispozici všem lidem v Česku zadarmo. To se zatím nedaří.
Únor je ve Forbesu ve znamení talentů z žebříčku 30 pod 30. Co byste jim z pozice staršího a zkušenějšího vzkázal?
Že by se měli snažit, aby nám vydělali na penzi. Ne, tyto mladé jistě není potřeba ponoukat. Fandím každému, kdo se o něco snaží aspoň s nějakým úspěchem. Je lepší dobrat se spokojeného života vlastní pílí, nápadem a nespoléhat na ostatní. Nebojovat za čtyřdenní pracovní týden, který strávím na home officu.
Tomuto nešvaru nefandím, což zjistili i v Genu, současný ředitel prosazuje, aby se zase začalo chodit do práce. Budovat sociální vazby je důležité, lidé mohou spoustu věcí vymyslet cestou na oběd nebo diskusemi při jídle, když dají hlavy dohromady.
A co byste vzkázal svému třicetiletému já?
Myslím, že všechno bylo správně. Teda nebylo, byla to špatná doba. Vzpomínám si, jak nám v roce 1986 dovolili spatřit film Amadeus. Ta oslava průměrnosti, ohavnosti, že kdokoli vyčníval, tak byl špatný, mě dohnala k slzám. Génius zemřel v chudobě a všem ostatním to bylo jedno.
V totalitních zemích je vždycky nejdůležitější průměr, všichni mají být stejní. A z toho vyplývá, že nemůže být žádný pokrok. Kdyby někdo chtěl něco vymyslet, tak ho vyhodí nebo zavřou. Vědec musí být ulítlý, aby na něco přišel, něco vymyslel. Doba mu musí přát. A podnikatel zrovna tak.
The post Kdo není aktivní, je mrtvý. Byznys jsme brali jako zábavu, říká miliardář Kučera appeared first on Forbes.