Česko dusí deka státní správy. Její misí je brzdit změny, říká ekonomka Matesová
Česko zastupovala na misi ve Světové bance a nyní nabízí recept na vyšší prosperitu. Podle renomované ekonomky Jany Matesové se skrývá v reformě státní správy a hlavně přemýšlení jejích zaměstnanců. „Nesmějí mluvit do toho, co jim nepřísluší,“ řekla na konferenci českého Forbesu Lepší Česko.
V Karlových Varech ve čtvrtek zazněl nespočet tipů a argumentů, ze kterých by se dal sepsat úspěšný volební program. Konference Lepší Česko má ostatně za cíl posun země k lepšímu – a Jana Matesová náležela mezi ty, kteří nabídli konkrétní řešení.
„Já jsem si řekla, že není třeba mluvit o tom, že inspirace mezi podnikateli je dost, ale o tom, že nás něco brzdí. Vícekrát zde byla zmíněna státní správa a tohle je její mise: Zbrzdit změny,“ řekla Matesová v rozhovoru se šéfredaktorem Forbesu Petrem Šimůnkem.
Vychází ze své osobní zkušenosti, neboť v minulosti působila i jako náměstkyně na ministerstvu školství.
„I když do Strakovy akademie přijdou politici se spoustu plánů, padne na ně brzy deka. A to je státní správa, zažila jsem si to sama,“ vzpomínala Matesová. „Úředníci vám už během prvních dnů dokážou ukázat, co vše nejde. Já bych pro Česko použila právě slogan – ,To nejde‘. Případně – ,Takhle to stačí. Vždycky se to tak dělalo, tak proč to budeme měnit?‘“
Navíc za jejího působení ještě neplatil současný služební zákon, u nějž Matesová kritizuje fakt, že ho píší a připomínkují sami úředníci, byť se týká právě jich.
„Je napsaný tak, že úředník pod služebním zákonem bude přivěšen pod státním rozpočtem až do penze. S výjimkou dvou podmínek – pokud sám neodejde nebo pokud se nedopustí trestného činu. Když bude špatně pracovat, maximálně se mu zredukuje plat, ale pořád je placen, než si ho najde jiný státní úřad. Tohle vede úředníky k tomu, že jsou enormně averzní vůči riziku, oni prostě nedopustí změnu,“ dodala Matesová.
Podle ní na tuto mentální bariéru pravidelně narážejí i úspěšní zástupci soukromého sektoru, kteří se rozhodnou vstoupit do politiky: „Určitě znáte tyto lidi, kteří shodně říkají: Oni každou změnu zablokují.“
Jako křiklavý příklad uvedla to, že úředníci v Česku rozhodují o tom, zda firmy inovují, či nikoli, což pak ovlivní možnost (ne)odepsat si inovace z daňového základu. Zároveň zdůraznila, že změna stále možná je, byť nás prý paradoxně brzdí i to, jak dobře na tom naše země je.
„Máme se velmi dobře, ale většina obyvatel to nevidí, vůbec si to neuvědomuje. Možná se máme příliš dobře na to, aby lidé měli odvahu ke změně,“ pronesla. „Chybí odvaha ke změně, ambice pro změnu a pro lepší Česko něco obětovat. Odvaha k zodpovědnosti.“ To podle ní souvisí právě s tím, že Češi se obecně neradi pouštějí do rizika.
„Když někomu zbankrotuje firma, i když měl velmi vyspělý nápad, tak tu zní: To byl určitě podvod, nejspíš trestný čin. Na druhé straně jednotlivci po krachu často volají: Špatný systém, špatná vláda, vy ostatní daňoví poplatníci mi to musíte kompenzovat. Je třeba se nebát, to jsme zpátky u Masaryka,“ dodala Matesová.
Přítomným v publiku pak navrhla cestu ke změně. „Přišlo by mi dobré, kdyby právníci z vašich úspěšných firem založili iniciativu a vtáhli do ní vysokoškolské studenty práva, aby společně zmapovali oblasti, do kterých úředník prostě nesmí mluvit. Nic jim to nepřísluší,“ řekla Matesová. „A také aby zmapovali oblasti, kde se různé zákony zbytečně kryjí a protiřečí si. Protože to je pak pro státní správu způsob, jak zdůvodnit, že nic nejde.“
S dalšími řečníky se ekonomka shodla na tom, že vyšší prosperita souvisí také s reformou české samosprávy. Že Česko trpí na nesmyslně velký počet obcí, to se ozývá od expertů čím dál častěji.
„Máme největší podíl maličkých obcí pod dvě stě obyvatel v celém demokratickém světě. Nejen v Evropské unii, ale v osmdesáti demokratických zemích,“ uvedla Matesová.
„Obce si v 90. letech vydobyly velkou odpovědnost, jako je zřizování a provoz škol nebo zařízení sociální péče. Jenže s malinkým rozpočtem a malinkým majetkem si proti tomuhle ručení nepůjčí dostatečný úvěr. Pokud ano, tak jen na kousek a ještě velmi draze. Chtějí něco dělat, ale nemohou,“ dodala ekonomka.
Výsledkem podle ní je, že by si Česko mohlo bez potíží dovolit daleko kvalitnější veřejné služby, jenže kvůli špatné struktuře státní správy mnoha jeho obyvatelům poskytovány nejsou.
„Reforma uspořádání státu je určitě řešení. Udělalo ji Rakousko na začátku 80. let, a to Rakousko opravdu není dravcem v reformách státní správy. Udělala ji Skandinávie, Skotsko, Irsko, celé Německo… My byli tehdy za železnou oponou, ale pořád se nám zdá, že změna pro nás není dobrá,“ uzavřela Matesová.