Podnítit vlastenectví a podělit se o úspěch. Oděvní značka Bohéma nemíří jen na zisk
Neziskový projekt Bohéma, který založili manželé Neubergerovi, slaví pět let. Kam se značka vytvářející produkty se vkusnými českými motivy posunula? A proč je tak důležité, aby část zisku věnovala českým neziskovým organizacím? Zeptali jsme se její šéfky Elišky Neubergerové.
Chtěli oslavit sté výročí vzniku Československa, ale zjistili, že na trhu nejsou žádná vkusná trička, která by vyjádřila jejich národní hrdost. A tak si na ně Eliška a Oldřich Neubergerovi založili firmu. Byl právě rok 2019 a manželé začali psát kapitolu příběhu jako dělaného pro stránky Forbesu.
Zakladatel legendární sociální sítě Líbímseti.cz a jeho manželka už s první kolekcí Bohémy, kde se mimo jiných objevila i jednoduchá bílá trička s ikonickou fotkou Václava Havla s poloprázdným pivním půllitrem od fotografa Ondřeje Němce, sklidili velký úspěch a postavili neziskový projekt na vlastní nohy.
„Projekt byl soběstačný téměř od samého začátku,“ říká mi v pražské kanceláři značky Bohéma její spoluzakladatelka a šéfka Eliška Neubergerová. „V začátcích jsme na něm s manželem hodně pracovali, řešili jsme to celé prakticky jen ve dvou. Povedlo se nám tak udržet náklady v minimální výši,“ dodává s tím, že už první rok se podařilo díky zisku podpořit Paměť národa.
Od balení objednávek v obýváku a skladu v garáži se manželé postupně propracovali k vlastnímu obchodu v centru Prahy – ten mimochodem přinesl jeho autorkám, interiérovým designérkám Adéle Kudrnové a Petře Stein, ocenění Interiérový designér roku EDIDA 2023 – a prodeji přes tisíc triček měsíčně.
Těch, jak mi Eliška Neubergerová prozrazuje, prodala Bohéma během pětiletého fungování tolik, že by do nich mohla firma odít jedno větší krajské město. Od minulého roku navíc Bohéma eviduje čtyřicetiprocentní nárůst tržeb a letos očekává obrat přes deset milionů korun.
Hlavní prodejní artikl tvoří trička s potisky připomínající českou historii a kulturu. Najdete na nich Jana Wericha, Miladu Horákovou, Václava Havla, Miloše Formana či Magdalenu Dobromilu Rettigovou, ale i dílo Františka Kupky nebo Václava Špály, chlebíčky, pivo či české koláče.
„Čím hlouběji se ponoříte do historie, tím je vám jasnější, kolik toho ještě nevíte,“ líčí žena v čele firmy, která odpovídá i za výběr motivů nebo řešení autorských práv u fotografií. „Proto se nebojím, že by se téma češství či národní hrdosti v dohledné době vyčerpalo. Skvělých osobností a témat je v naší historii mnoho,“ říká.
Čím hlouběji se ponoříte do historie, tím je vám jasnější, kolik toho ještě nevíte.
Než nařknete Bohému z romantizace českých a československých dějin, zmíníme právě připravovaný projekt Hořkosladké dějiny, v němž bude firma ve spolupráci s kurátorem Moravské galerie v Brně představovat historii z ne tak pozitivní perspektivy.
Nejen tento projekt dobře ilustruje, že Bohémě jde o víc než jen o to, umístit pozitivní historickou referenci na jednoduše střižené bílé tričko. Součástí agendy firmy je i edukace a připomínka, že být hrdý na svou zemi není nic, za co by se měl člověk stydět.
„Od samého začátku jsem měla v šuplíku fotku Jana Wericha od fotografa Viléma Rosegnala. Až teď, po pěti letech, se mi povedlo spojit s vnučkou pana Wericha, která nám dlouho k použití fotografie nechtěla dát svolení. Mám za to, že se mi ji podařilo přesvědčit právě tím, že k Bohémě přistupujeme nezištně.“
Bohéma funguje jako projekt s neziskovým přesahem a část zisků plynoucí z prodejů pravidelně věnuje například Paměti národa, Nadaci Dagmar a Václava Havlových nebo Člověku v tísni. Poslední zmíněné naposledy přispěla částkou přes půl milionu korun, kterou se Bohémě povedlo vybrat skrze prodej speciální edice na podporu Ukrajiny.
„Měl jsem štěstí s podnikáním předtím a to mi umožňuje věnovat se projektům se společenským přínosem,“ řekl před nedávnem Forbesu Oldřich Neuberger. „Nebudu lhát. O tom, že bychom vše dělali pro zisk, jsem samozřejmě přemýšlela. Došla jsem ale k závěru, že by se z projektu vytratily emoce a přesah. Troufám si říct, že zaměřením na zisk by Bohéma ztratila smysl,“ dodává Eliška Neubergerová.
I přes bezesporu bohulibou ambici šířit povědomí o tom, že Česko je země následováníhodných příkladů, se projekt neobešel bez kritiky: Bohéma dlouho odebírala trička od certifikované belgické společnosti, která však vyráběla mimo Evropskou unii, konkrétně v Bangladéši. Proč firma hlásící se k vlastenectví nevyrábí v Česku? ptali se po právu zákazníci.
Protože výroba v tuzemských dílnách je téměř dvakrát dražší a Bohéma dlouho nedosahovala takových objemů, aby dávala ekonomický smysl, odpovídá mi Eliška Neubergerová. To se však díky vzpomínanému nárůstu tržeb změnilo a od ledna následujícího roku bude firma nabízet jen trička a mikiny z české produkce.
„Za kvalitou dosud nabízených triček si stojíme, mají navíc všechny certifikace, které jsme chtěli. Je ale pravda, že tohle téma mě trápilo od začátku. A tak jsem českou výrobu nadělila Bohémě jako dárek k pátým narozeninám. Nově šijeme v jedné dílně kousek od Náchoda. Je to velký rozdíl. Teď vidíte všechny ruce, kterými musí každý kousek projít,“ míní Eliška Neubergerová.
Když se šéfky Bohémy ptám, zda se firmě povedlo za pět let provozu etablovat nejen mezi Čechy, ale díky centrální poloze obchodu i mezi cizinci, kýve souhlasně hlavou. I když s tím zakladatelé původně nepočítali, obchod v historickém jádru Prahy začali záhy po jeho otevření vyhledávat také turisté.
Nejčastěji prý sahají po ikonickém kapesním noži Rybička. Češi, respektive mladé Češky do čtyřiceti let, jež odpovídají za šedesát procent všech tržeb, zase nejčastěji kupují tričko s fotkou Václava Havla. „Snažíme se o to, aby měl projekt opravdový dopad,“ říká Eliška Neubergerová.
„Nejde jen o trička s českými motivy. Ano, část výtěžků míří na neziskové organizace a děláme pro ně i speciální kolekce, ale primárně chceme ve společnosti prohloubit národní cítění. Pořád kolem sebe slýchám: A co je tady na Česku dobré? Mám za to, že když přestaneme i zdánlivě běžné věci v naší zemi brát jako samozřejmost, tak zjistíme, že se tu máme opravdu skvěle,“ dodává.