Dělat věci jinak. Originální duo z Vinohrad přidává hned dvě restaurace
Nejdřív burgery, teď pinsa či brambory a už brzy snídaně a jídla z grilu. Někdejší hudební producent Depeche Mode Tim Simenon a jeho parťák Nikita Sidorov po úspěchu Hoxton Burgers přidávají v blízkém okolí další podniky – a zase v nich chtějí jídlo spojovat s muzikou i vizuální stránkou.
Na jedné ze zarámovaných bund je parádní logo, však jde o společný výtvor legendární dvojice Vivienne Westwood, Keith Haring. Na další se zase skví chobotnice jménem DJ Octopus, jiná narážka na jeho minulost.
„Už si to ale radši neoblékám,“ rozesměje se Tim Simenon, což neznamená, že nejsme na cool místě. Jen to není hudební klub jako kdysi, nýbrž restaurace. Už druhá, kterou v Praze má s byznysovým kumpánem Nikitou Sidorovem.
Co se týká renomé ve světě hudby, nenajdete v Česku v gastrobyznysu patrně nikoho lepšího. Simenon dával s Depeche Mode jako producent dohromady album Ultra, potkal se profesně s Bowiem i Björk a sám vydal oceňovaná alba, přičemž jedno je zcela zásadní pro místo, kde se potkáváme.
„Zase to naše spojení jídla a muziky… Poslouchal jsem kdysi Timovo debutové album z roku 1988 Into the Dragon a jedna z mých nejoblíbenějších písniček se jmenovala Megablast,“ říká Nikita Sidorov; znalci si vzpomenou, že zněla pod titulky dobového herního hitu Xenon 2: „Dělal jsem si tehdy srandu, že by to byl skvělý název pro restauraci. A po čase jsme si na tu story vzpomněli.“
A tak je tu Megablast. Nová restaurace na náměstí Míru, jen o vchod vedle od Hoxton Burgers, prvního úspěšného díla této britsko-ruské dvojice. V něm vsadili na burgery, jen dělané jinak než obvykle. Kromě své signature „cheese bomb“, kdy se jídlo kompletně zalije sýrem a podávají se k němu gumové rukavice, vyladili interiér, grafiku a pochopitelně hudbu, jež ke všemu hraje.
Na to navazuje Megablast. Třeba i pixelovou grafikou à la Xenon 2, i tady si lze po jídle koupit merch, čímž jde podnik nad obvyklý rámec gastronomie. Je úplně jiný než Hoxton, přitom je dělí jen pár metrů.
„Blíž už to nešlo,“ směje se Tim. „Jakmile začal mít Hoxton dobré výsledky, přemýšleli jsme nad něčím novým, půl roku jsme hledali místo, až nám zavolal náš nájemce s tím, že dole končí obchod. Tím, že jsme tak blízko, jsme samozřejmě nemohli zkopírovat koncept, ale my jsme stejně chtěli něco odlišného.“
Jinakost – to je jejich podpis. A tak Megablast, který za první měsíce existence v hodnocení na Googlu posbíral úctyhodných 4,9 hvězdy, servíruje pinsu, originální pizza sendviče či pečené brambory, které z anglosaského světa znáte jako jacket potatoes.
„Pizzu dělá spousta restaurací, nechtěli jsme je jen kopírovat, ale dát tomu vlastní twist, což platí i pro všechny další položky. Má to být rychlé, chutné, čerstvé a ještě křupavé. To jsou elementy, se kterými si hrajeme,“ vysvětluje Nikita a Tim dodává: „Inspirujeme se v mnoha oblastech.“
Proto v logu blesku poznáte symbol slavné kapely AC/DC. Proto onen parádní kus oblečení ve vitríně, Timova vzpomínka na londýnské časy. Hrají si ale i s mnohem bližší minulostí: když Simenon v Praze začal v gastrobyznysu, chodili na Vinohradech s láskou na jeho masové koule do Brixton Balls – a dnes je v Megablastu najdete na jedné z pins.
Tahle lehčí a vzdušnější variace pizzy je přesně to, čemu se říká comfort food. Ve velkém prodávají i pizza sendviče Crispy Fish, Crispy Chicken Pesto nebo ten s mortadelou. Žádné burgery, na ty se pořád chodí o pár metrů dál.
„Upřímně jsme čekali větší propojení, ale je to úplně nový začátek a tím pádem noví zákazníci,“ shodují se. „Hodně pracujeme s videem na sítích, lidem všechna jídla vysvětlujeme. Protože nechceme být jen nějaké funky pizza místo.“
Obzvlášť Praha stále přetéká restauracemi, nové koncepty se tak musejí probít lesem konkurence. Oni dva ale vidí cestu.
„Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte cílit opravdu vysoko a my sázíme na odlišnost. Nepotěšíme každého, ale chceme vytvořit náš vlastní niche koncept a najít pro něj své zákazníky. Možná to bude v počátcích náročnější, ale dlouhodobě by nám to mělo přivábit klientelu, která bude vědět, že pokaždé dostane něco velmi kvalitního, a přitom jiného,“ říkají Tim a Nikita.
Apetit k tomu prokazují skutečně velký, neboť už v říjnu by měla do jejich sítě přibýt další novinka: druhý Hoxton hned vedle náměstí Jiřího z Poděbrad.
„Převzali jsme klíče, začíná renovace, ale nebude to stejný Hoxton, budeme nabízet snídaně a budeme tam mít také gril na dřevěné uhlí. Jako muzikant přece také nechcete dělat pořád totéž album dokola, aspoň tedy většina muzikantů ne,“ rozesměje se Tim. „Nám se líbí představa, že stejně jako je každé album nové umělecké dílo s jinými zpěváky a novými songy, lze tak dělat i restaurace.“
A to v tempu, za které by se nestyděli rockeři v nejsilnější formě. Sami přiznávají, že otevírat dva podniky v průběhu půl roku je značně neobvyklé.
„Nebylo to takhle v plánu, ale nemohli jsme říct ne,“ dodává Nikita – už proto, že tohle je jejich lokalita: „Milujeme tuto část Prahy, žijeme tu, máme pocit, že víme, jak zde věci fungují. Tak jsme se shodli: OK, jdeme do toho.“
Rok 2025 naopak po velkých změnách má být zasvěcený konsolidaci. „Prioritou je teď najít lidi. Abychom vyrostli, potřebujeme skvělý tým. Každopádně máme místo po místu vždycky o něco jasnější vizi, jak to krok po kroku chceme dělat. To jsou zkrátka zkušenosti,“ říká Nikita s tím, že se teď budou snažit ještě vše vyladit na maximum.
Tak, jako když komponujete album, což je ostatně jejich přístup už od založení Hoxtonu. Osvědčil se natolik, že dostávali nabídky, zda by s ním nechtěli expandovat v podobě franšíz.
„Jenže my jsme se shodli, že to nesedí našim povahám,“ přiznává Tim. „Nás nejvíc vzrušuje možnost dělat něco jinak a nově. Jasně, čísla jsou důležitá, ale musejí nás táhnout jiné motivace. Neděláme to primárně kvůli účtům, ale kvůli nadšení, které to celé provází.“