Zapojit diváky a kultivovat jejich vkus. Jak se dělá Letní filmová škola?
„Při získávání filmů do programu se nikdy nevzdáváme,“ shodují se Iva Hejlíčková a Jan Jílek, programoví ředitelé Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Největší český nesoutěžní filmový festival před pár dny oslavil padesáté výročí speciálním programem i navýšenými kapacitami sálů. Organizace úspěšného festivalu, který nemá výhodu mezinárodního industry marketu, přináší řadu specifických výzev.
Jednou z nich bylo nalezení správného klíče pro dramaturgii jubilejního ročníku. Na začátku měli programoví ředitelé velké plány, chtěli udělat velkou novou sekci, obětovat zásadní část programu oslavám.
„Ale nakonec jsme se shodli na tom, že je pro nás důležitější zachovat vyvážený program se zárukou dobrých filmů, u kterého budou speciální sekce spíše kořením. Využili jsme tedy nápady, které jsme si šetřili nebo které byly pro běžný ročník příliš drahé,“ vysvětlují.
Speciální byla například sekce Comeback, na kterou se vrátili hosté z minulých ročníků se svou novou tvorbou. Zároveň si mohli vybrat jakýkoli film z historie, který považují za zásadní. Princip takzvané carte blanche – bezpodmínečné svobody při výběru filmů, se podle vedení festivalu překvapivě osvědčil.
Princip bezpodmínečné svobody při výběru filmů se vedení festivalu překvapivě osvědčil.
o
„Je fascinující sledovat, jaké filmy si jednotliví tvůrci vybírají. Například Peter Strickland, velmi artový režisér, si vybral starý slovenský film Případ Barnabáš Kos. Sean Ellis byl zase přesvědčený, že všichni musí vidět Vetřelce. Takže je možné, že tento model zachováme i do dalších ročníků a příští hosty poprosíme, aby nám přivezli svůj oblíbený film jako dárek,“ říká Iva Hejlíčková.
Mimo speciální program se ale dramaturgie festivalu poslední dekádu drží osvědčeného systému. Každý ze tří hlavních tematických bloků – historie, současnost a Česko/Slovensko, proto jednotlivé menší sekce pokrývají ze všech úhlů. Všem filmům zároveň přidávají kontext tematické úvody nebo besedy s tvůrci.
Protože se festival snaží být geograficky i žánrově rozmanitý, je jedním z největších problémů získávání práv a filmových kopií.
„U festivalů s novými filmy se kontaktují sales agenti, kteří vám poskytnou kompletní filmový balíček za dohodnutou cenu. Ale u raritních a historických snímků je to oříšek. Ty distribuční a výrobní společnosti už mohly dávno zaniknout, v některých zemích jsou zase obrovské problémy s právy nebo jsou nepředstavitelně drahá. Je to tak trochu alchymie,“ vysvětluje Jan Jílek.
U raritních či historických filmů je spolupráce s distributorem oříšek. Některé společnosti už zanikly, jinde jsou zase velké problémy s právy či jsou nepředstavitelně drahá.
To byl i případ gruzínského filmu Panoptikon, který měl letos premiéru v Karlových Varech.
„Ještě tři dny před festivalem nám chyběly tři filmy, které jsme měli v programu. Panoptikon byl jedním z nich, byl to vlastně náhradní film za jiný snímek v sekci Východní přísliby. Vypadalo to jako velký problém, ale my se vždycky snažíme shánět opravdu do posledního termínu, neradi se vzdáváme,“ popisuje Jílek.
Nakonec se jedné člence týmu podařilo sehnat film ráno před zahajovacím večerem. „A divácké ohlasy byly skvělé, takže to za to určitě stálo,“ dodává s úsměvem.
Divácký vkus se odráží i v samotné skladbě programu. Místní mohli hlasovat pro filmy promítané v letním kině na Masarykově náměstí, festivaloví diváci zároveň tradičně vybírají film, který následně Asociace českých filmových klubů uvede do kinodistribuce.
Tentokrát zvítězil belgicko-nizozemský coming of age příběh Mladá srdce, který bude možné vidět v kinech příští rok v lednu.
Rozmanitý výběr filmů, odborný program a možnost diskuse s tvůrci může pak podle Hejlíčkové hrát roli i při kultivaci filmových diváků.
„Za šest dní sice z nikoho cinefila neuděláte, ale ti návštěvníci dostanou podnět, se kterým můžou přes rok pracovat – chodit na artové projekce, do filmových klubů. Někdy stačí jen zasít semínko zvědavosti,“ míní.
Za šest dní sice z nikoho cinefila neuděláte, ale zasejete semínko zvědavosti. Návštěvníci dostávají podněty, se kterými přes rok mohou pracovat.
Důležitou část příjmu Letní filmová škola získává z akreditací, které jsou dražší než na jiných českých festivalech. Větší část rozpočtu tak padne na filmové kopie a práva na úkor festivalového „lesku“.
„Ta reprezentace pak samozřejmě není taková, jako například v Karlových Varech, ale o to ani neusilujeme. To není přirozenost Filmovky,“ upřesňuje Hejlíčková.
Navzdory zdražení akreditací letos do Uherského Hradiště dorazilo přes osm tisíc diváků. Fronty, které mohly mít u oblíbenějších projekcí přes sto metrů, ale divácký komfort neodrážely. Kvůli omezenému počtu akreditací a zvýšeným kapacitám sálů většina návštěvníků své místo na jedné z 223 projekcí našla.
„Už dlouho to proto máme nastavené tak, že neprodáváme víc akreditací, než je míst v sále. Nepřijde mi férové prodávat akreditaci s tím, že mě nezajímá, jestli se divák dostane do sálu. Musíme samozřejmě najít nějaký balanc, ale je pro nás důležité, aby se u nás návštěvníci cítili pohodlně, “ uzavírá programová ředitelka.