Musím to umět vysvětlit. Miliardář Najafi odmítá investovat do AI a kryptoměn

V ojedinělém interview o své investiční kariéře prozradil magnát soukromého kapitálu Jahm Najafi, co hledá ve firmách, jak vydělává na praskajících bublinách na trhu a proč je optimistický ohledně Ukrajiny.

Jednašedesátiletý Jahm Najafi je soukromý investor a filantrop z Phoenixu. Najafi se narodil v Íránu a do USA emigroval se svým starším bratrem Francisem v roce 1975, když mu bylo dvanáct let.

Po studiu na Berkley a Harvardu zahájil kariéru na Wall Street prací pro společnost Salomon Brothers, než se v roce 1990 spojil se svým starším bratrem, aby mu pomohl řídit společnost Pivotal Group, která se zabývá investicemi do nemovitostí.

V roce 2002 se však Najafi vydal vlastní cestou – založil společnost Najafi Companies, firmu zaměřenou na akvizice, která spravovala jeho vlastní kapitál.

Jeho nejlukrativnější investicí byla v roce 2003 sázka v hodnotě sto milionů dolarů na registrátora domén Network Solutions, kterého o čtyři roky později prodal za osm set milionů dolarů. V roce 2009 Najafi koupil desetiprocentní podíl v klubu Phoenix Suns za odhadovaných 43 milionů dolarů; tento podíl má nyní hodnotu čtyř set milionů dolarů.

V průběhu let investoval do celé řady odvětví, například do zábavního průmyslu, spotřebního zboží a dalších sportovních franšíz, včetně týmu McLaren formule 1. Loni podepsal slib Giving Pledge, v němž se zavazuje, že během svého života nebo po své smrti rozdá alespoň polovinu svého jmění, jehož výše se nyní odhaduje na 1,4 miliardy dolarů.

Když se podíváte na současné makroekonomické prostředí, jaká jsou některá z největších rizik, kterým investoři v této době čelí?

Jsou to hlavně geopolitická rizika. Vztahy mezi USA a Čínou, Ukrajina, Izrael. Jedná se pravděpodobně o nejnejistější prostředí od druhé světové války – jak z geopolitického, tak z vnitropolitického hlediska, a to jak v Evropě, tak v USA. Je namístě pokládat si otázku, zda nejsme na pokraji významných změn liberálních tržních principů a demokracie.

To, co totiž skutečně pomohlo americké ekonomice od druhé světové války výrazně růst, byly liberalizace a obchod, které mnoha lidem na celém světě umožnily vymanit se z chudoby. A tito lidé, dejme si ruku na srdce, se pak stali a stále jsou velkými spotřebiteli amerických výrobků.

Amerika je z hlediska technologií a produktů považována za maják a mnoho lidí na celém světě si může dovolit kupovat naše výrobky právě díky tomu, že zbohatli. Je to úžasná vzestupná spirála. Narušení této liberalizace a obchodní politiky je tak obzvlášť znepokojivé.

A co příležitosti? Existuje nějaká konkrétní investiční myšlenka nebo investiční téma, které je podle vás pro investory v současné době obzvlášť významné?

I nadále věřím ve vyhledávání konkrétních geografických oblastí nebo odvětví, jež procházejí náročným obdobím, a v identifikaci produktů a služeb, které nelze nutně nahradit technologií nebo umělou inteligencí. Neinvestujeme do nových nápadů, protože jim nerozumíme nebo nemáme potřebné odborné znalosti. Neinvestujeme tedy do umělé inteligence a nikdy jsme neinvestovali do kryptoměn. Zkrátka neinvestujeme do věcí, které nedokážu jednoduše vysvětlit ostatním.

Z geografického hlediska, pokud bych byl ochoten podstoupit určitá rizika, považoval bych Ukrajinu za velmi fascinující místo. Bude ji třeba přebudovat. Po válce do ní půjdou biliony dolarů kapitálu. Je to odolný národ plný odolných lidí. Nebudou poraženi. Je to fascinující místo, o kterém je třeba přemýšlet z hlediska infrastruktury, ale také z hlediska nemovitostí a lidského kapitálu. V oblasti technologií patří k nejlepším na světě.

Pokud jde o Ameriku, nemyslím si, že nemovitosti a kanceláře zmizí. Děje se ale to, že trávíme hodně času na Zoomu a nejsme tolik v sociální interakci jako dřív. V důsledku toho se rozjíždí zážitková stránka ekonomiky. Lidé jsou ochotni zaplatit prémiovou cenu za specializované akce a různé typy zážitků. Proto se v současné době zaměřujeme na vícedenní sportovní akce, jako jsou X Games, do kterých jsme investovali v roce 2022.

Jak jste začal s investováním?

Moje investiční kariéra začala v roce 1990, kdy jsem opustil Salomon a vrátil se domů do Phoenixu. Začal jsem se zajímat o investiční příležitosti v oblasti nemovitostí krátce poté, co federální vláda vytvořila společnost Resolution Trust Corporation, aby převzala řadu spořitelních a úvěrových institucí, které zkrachovaly v druhé polovině osmdesátých let.

Připojil jsem se ke svému staršímu bratru Francisovi, se kterým jsme založili malou investiční skupinu. On byl většinovým společníkem a já menšinovým. Mysleli jsme si, že je ten správný čas, abychom se začali zabývat aktivy RTC, protože základní ekonomika nemovitostí byla stále pozitivní. V letech 1990 až 1993 jsme se zaměřovali na získávání nemovitostí a pak hledali kapitál na jejich koupi. V roce 1993 se nám podařilo získat pro naše úsilí tři penzijní fondy. Tuto činnost jsme výrazně rozvíjeli až do roku 2002, kdy jsem odešel.

Rozhodl jsem se založit vlastní investiční společnost Najafi Companies, protože jsem chtěl přemýšlet o investicích v mnohem delším časovém horizontu, než jaký je typický pro private equity fondy. Rozhodl jsem se nezískávat žádný kapitál třetích stran a investovat pouze svůj vlastní, interně vytvořený kapitál.

Jaké byly vaše první investice coby samostatného investora?

Úplně první investice, kterou jsem udělal, byla poměrně malá investice do společnosti vyrábějící doplňky stravy. Tu jsme nakonec o pár let později prodali za více než dvojnásobek.

Druhou investicí, kterou jsme zvažovali, byl podmořský kabel v Pacifiku. Byl položen v devadesátých letech zhruba za 850 milionů dolarů a firma, která jej provozovala, zkrachovala. Chtěli jsme ji koupit asi za deset centů za dolar. Měli jsme na ni vázanou částku asi 66 milionů dolarů, ale kvůli regulačním požadavkům a schvalovacím procesům v různých místních a národních jurisdikcích to mělo trvat šest měsíců.

A během této šestiměsíční lhůty se hodnota výrazně zvýšila a konkurzní správce se rozhodl, že nám ji za nižší cenu neprodá. Dostali jsme tedy odstupné, které činilo deset procent naší kupní ceny.

Jedna z vašich dalších prvních investic, internetová firma s názvem Network Solutions, se stala jedním z vašich největších úspěchů. Jak jste tuto příležitost identifikoval a jak jste ji pak realizoval?

Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl investovat do telekomunikačních a internetových služeb, bylo to, že jsem viděl podobnou dynamiku jako v osmdesátých letech v oblasti nemovitostí. V roce 1996 jsme měli deregulační telekomunikační zákon a došlo k výraznému přílivu kapitálu, který vedl k obrovskému nárůstu trhu. Ten převýšil poptávku, v letech 2000 a 2001 se ceny začaly propadat a řada společností poskytujících telekomunikační a internetové služby skončila.

Napadlo mě, že bychom se na toto odvětví měli opravdu zaměřit, protože zde byla významná, podhodnocená aktiva. Je to téma, které budete vídat po celou dobu mé investiční kariéry, spočívající v neustálém hledání nových a jedinečných příležitostí, jež vyžadují velmi neobvyklé parametry oceňování.

A tak jste našel i Network Solutions?

Na společnost Network Solutions, kterou jsme získali v říjnu 2003, jsme narazili tak, že v druhé polovině roku 2002 existovalo více než sto různých společností, které byly veřejně obchodovány za cenu nižší, než kolik činila výše jejich hotovosti v rozvaze. Rozhodl jsem se zaměřit na podnik, kterému jsem rozuměl, a tím byl Register.com, registrátor doménových jmen, který byl veřejně obchodovaný.

V rozvaze měl asi 240 milionů dolarů v hotovosti, ale jeho akcie se obchodovaly za dva dolary za kus. Bylo to poněkud špatně pochopené, protože tam byly odložené příjmy – každého zákazníka, který si zakoupil doménové jméno, společnost uznala až za dalších dvanáct měsíců, protože se jednalo o roční platbu.

Udělal jsem si průzkum a zjistil jsem, že ve Scottsdale existovala rychle rostoucí místní společnost GoDaddy. Zavolal jsem jejímu zakladateli Bobu Parsonsovi a řekl: „Hej, Bobe, tvůj obor a tvé podnikání mě opravdu fascinují, pojďme navázat partnerství.“ A on řekl: „To je skvělý nápad, pojďme do toho.“

Bohužel však Register.com nakonec získala jiná společnost. Asi o tři týdny později mi Bob zavolal a řekl: „Právě se mi ozvali z VeriSign. Chtějí prodat Network Solutions. Máš zájem?“

Věděl jste, o co jde?

Ano. V té době byla Network Solutions považována za velrybu v oboru. Byl to největší registrátor doménových jmen. Bob nakonec, coby konkurent, nemohl jako partner v této transakci pokračovat, takže jsem pokračoval sám a podařilo se mi ji uzavřít v listopadu 2003 za sto milionů dolarů.

Naší filozofií bylo, že pokud někdo kupuje doménová jména, potřebuje také webové stránky, potřebuje být k nalezení na webu, potřebuje hosting a potřebuje služby elektronického obchodu. To vše je dnes samozřejmostí, ale v roce 2003 to tak nebylo.

V následujících třech letech jsme buď získali, nebo vybudovali všechny tyto další služby a z původního obchodu s doménovými jmény za 35 dolarů ročně jsme udělali měsíční opakující se příjmy. Manažerský tým pracoval bezchybně a v roce 2007 jsme ztrojnásobili EBITDA, zdvojnásobili příjmy a obdrželi jsme nabídku na odkup. Rozhodli jsme se jednat s několika stranami a nakonec jsme tuto firmu prodali za osm set milionů dolarů.

Investovali jste do různých typů odvětví. Jaký je váš přístup při vyhledávání příležitostí v odvětvích, která jsou vám méně známá?

Nejdůležitějším úkolem, který máme, je spolupracovat se správným manažerským týmem. Mohl bych studovat dané odvětví celé roky, ale stejně bych se ani zdaleka nepřiblížil úrovni odborných znalostí manažerského týmu. Náš přístup ke každé investici proto spočívá v tom, že najdeme ten správný tým, pak mu položíme správné otázky, přemýšlíme o strategii a nepřekážíme mu a necháme ho dělat jeho práci.

Moje filozofie je taková, že správní rada by nikdy neměla transakci řídit. Správní rada by měla být u toho a vědět, kdy má zpochybnit předpoklady a předložit nějaké nápady, ale nakonec je to vždy manažerský tým, který dělá konečné rozhodnutí.

Co do tohoto procesu přinášíte vy?

Naší přidanou hodnotou je znalost obecné tržní ekonomiky, znalost oceňování a tvorby cen a schopnost přemýšlet o podnikání jinak. Například v případě společnosti Network Solutions se manažerský tým považoval za registrátora doménových jmen.

My jsme řekli: „Ne, my jsme poskytovatel online služeb.“ Tato změna v přístupu okamžitě objasnila, co děláme a v jakém odvětví působíme. Nebo třeba firma Trend Homes se považovala za společnost působící v oblasti výstavby domů. Řekli jsme: „Ne, vy působíte v oblasti tvorby domovů. To znamená, že musíte zákazníky provázet od samého začátku až do konce, a to i poté, co se nastěhují.“

Můj názor je, že spokojený zákazník je vždy tou nejlevnější formou marketingu. Je třeba zajistit, aby byl každý zákazník spokojený a aby produkt, který mu poskytujeme, měl pro jeho život skutečně přidanou hodnotu. Proto do některých odvětví neinvestujeme.

Jakých?

Neinvestuji do žádného podniku, o kterém bych nemohl s vážnou tváří vyprávět svým dětem. Nebudeme třeba investovat do podniků, které poskytují půjčky na splátky. Nebudeme investovat do herních nebo hazardních podniků. A celé další řady různých podniků, bez ohledu na to, kolik peněz bychom mohli vydělat.

Mluvili jsme o úspěchu, nyní se podíváme na neúspěch. Jaká investice pro vás byla zklamáním a co jste se z ní naučili?

Jedním z odvětví, která jsme si mysleli, že bychom mohli změnit, byla oblast vývoje obsahu. Existuje celá řada agentur a správcovských společností, které vytvářejí balíčky s obsahem. Tyto firmy o sobě historicky uvažovaly jako o podnikání založeném na poplatcích. Dávají dohromady producenty, herce, scenáristy a další strany a účtují si určité procento.

My jsme tento byznys považovali za základní skladiště informací. Řekli jsme si tedy, že využijeme všech těchto znalostí k tomu, abychom mohli mít přidružený investiční nástroj a efektivně vytvořit jedno kontaktní místo, kde bude veškerý obsah vytvářen interně v rámci agentury nebo správcovské společnosti.

Když dojde k systémovým krachům, nakupujete podniky, které jsou v základu stále zdravé.

Taková byla teze společnosti Resolution, jejíž činnost byla zahájena v roce 2013. Dva nebo tři roky jsme se jí intenzivně věnovali. Do tohoto podnikání jsme významně investovali a vytvořili si tak přidružený investiční nástroj, který zajišťoval investice do obsahu. Ale bohužel se naše teze nenaplnila.

Na tu myšlenku bylo ještě příliš brzy a podnik neuspěl. Porušil jsem své první pravidlo: v tomto odvětví nedošlo k žádnému významnému narušení. A bylo jasné, že klíčová je realizace. Neprovedli jsme to příliš dobře a uvědomili jsme si, že je velmi obtížné změnit myšlenkový proces lidí v celém odvětví.

Řekněte nám více o své investiční filozofii týkající se identifikace neobvyklých cenových parametrů. Co tím myslíte?

Řekl bych, že jde spíše o identifikaci ekonomických nebo pro dané odvětví specifických narušení. Poprvé se tak stalo na počátku devadesátých let na trzích s nemovitostmi, kdy skutečně došlo k tomu, že jsme o podnicích začali uvažovat jako o dlouhodobých investicích na období pěti až deseti let.

Musíte totiž brát v úvahu jak riziko poklesu, tak příležitost k růstu. Trhy se otočí, a pokud je základní podnikání zdravé, vrátíte se zpět. Ostatně během krize na trhu s nemovitostmi v devadesátých letech jsme najednou nepřestali používat budovy. Stejně tak ani poptávka po telekomunikačních a internetových službách nezmizela během krize na počátku tohoto století. V těchto odvětvích byl jen obrovský převis nabídky kapitálu nad poptávkou, což vedlo ke zhroucení cen.

Totéž se stalo v letech 2008 a 2009 během krize na trhu s bydlením. V roce 2009 jsme se tedy rozhodli koupit stavební firmu Trend Homes.

Když dojde k systémovým krachům, nakupujete podniky, které jsou v základu stále zdravé. Můžete efektivně nakupovat na základě nižších čísel EBITDA, ale také nižších násobků, protože z investičního hlediska není tak velká poptávka.

Takže během oživení se nejen EBITDA a základní ekonomické podnikání nadále zlepšují, ale násobky také výrazně rostou. V podstatě se jedná o zdvojnásobení. V roce 2012 nám národní stavební firma učinila nabídku na Trend Homes, kterou jsme nemohli odmítnout, a tak jsme z této investice vystoupili.

Kdybyste mohl dát svému dvacetiletému já nějakou radu ohledně investování, jaká by to byla?

Nedělej příliš mnoho definitivních rozhodnutí. Dovol si dělat malé chyby, které nejsou fatální, a pouč se z nich. Když přijdeš na křižovatku, zvol jednu cestu. Věz, že máš schopnosti o věcech kriticky přemýšlet na každodenní bázi. S tím, jak se budeš učit víc a víc, klidně měň názory, protože život přináší lekce, při kterých získáš zkušenosti. A čím více zkušeností získáš, tím úspěšnější nakonec v životě budeš.

Mohl byste ostatním investorům doporučit nějakou knížku?

Jednou z věcí, kterých si cením, je být autentický a pravdivý sám k sobě, a proto se mi velmi líbila kniha Williama Greena Richer, Wiser, Happier: How the World’s Greatest Investors Win in Markets and Life. Je to báječná kniha, protože se opravdu týká autentičnosti – toho, jak být skutečný a pravdivý a vést naplněný život.

Další knihou, kterou jsem četl na začátku své kariéry, byla One Up On Wall Street od Petera Lynche. Utkvěla mi v paměti, protože jedna z jeho rad zněla: „Dávám si jen deset velkých rozhodnutí ročně. Takže teď, když se rozhodnu něco koupit nebo prodat, vždycky si odškrtnu jedno ze svého seznamu deseti rozhodnutí. Proto by rozhodnutí, která dělám, měla být zatraceně dobrá.“