Neklid ve Francii. Volební pat může přinést firmám stabilitu, obavu vzbuzují extrémy

Když se zaměříte jen na novinové titulky, vypadá to skoro katastroficky. Francie zmítaná vírem volebních kampaní má před sebou přelomový plebiscit: střed obsazený Emmanuelem Macronem se tenčí a v prvním kole jej předběhly oba extrémy, pravý i levý. Politicky může jít zcela jistě o zemětřesení, francouzský byznys, ale i ten český, který tam působí, si však drží rezervovaný odstup. Pravděpodobný výsledek mu totiž může i pomoci.

Například jedna z nejúspěšnějších českých rodinných firem Siko má ve Francii miliardový koupelnový e-shop Livea. Panika se tam ale nešíří. „Naše tamní vedení se shoduje s médii v tom, že pravděpodobně dojde k patové situaci mezi extrémní levicí a extrémní pravicí,“ řekl Forbesu spolumajitel a generální ředitel firmy Tomáš Vala. „Pak bude těžké cokoli prosazovat.“

Ohlasy z Valovy francouzské byznysové větve skutečně odrážejí to, co předpovídají analytici přímo v zemi galského kohouta. Pokud druhé kolo voleb nevybočí dramaticky z kolejí nastavených kolem prvním, dostane Francie rozdělený parlament, ve kterém bude pro kohokoli složité prosadit si svou. Američané tomu říkají „gridlock“ (zablokování).

Co se však zdá politicky volatilní, může optikou byznysu paradoxně znamenat klid na práci. „Nemusí to být úplně špatná zpráva pro byznys, protože to většinou znamená neměnné, předvídatelné legislativní prostředí,“ usuzuje z ohlasů od svých francouzských partnerů Vala.

Na druhou stranu je zřejmé, že francouzské trhy nejsou z vyhlídky, že se k vládě dostanou strany z krajů politického spektra, příliš nadšené. Levý extrém, stranu Nepoddajná Francie, táhne socialista Jean-Luc Mélenchon, jehož strany v minulosti prosazovaly třeba vystoupení z NATO. Pravý kraj okupuje Národní sdružení Marine Le Pen, která má zase blíže k politice protekcionismu místo důrazu na volný obchod.

Skeptické pohledy na věc trochu mírní i ředitelka francouzské pobočky českého výrobce skla Lasvit Eva Křižíková. „Extremisté jsou u bran vlády, francouzská burza se otřásla. Zatímco tento vývoj může vyvolávat obavy, my zůstáváme optimističtí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Francie stále je a zůstane nedílnou součástí otevřeného evropského trhu. Co je však nejdůležitější, věříme, že umění a výjimečná kvalita dalece přesahují politické klima v zemi,“ řekla Forbesu.

A zakladatel Lasvitu Leon Jakimič optimismus Křižíkové sdílí. „Pokud by ale nakonec zvítězili extremisté, věřím, že to bude pouze na jedno volební období, protože bourat je v předvolebním období vždy jednodušší než stavět. Ovšem jakýkoli výsledek na dobrém vkusu Francouzů nic nezmění,“ doplnil pro Forbes.

Podobně se na nálady ve Francii nakonec dívá i Tomáš Vala ze Sika. „Může to být horší zpráva pro obecnou nejistotu ve společnosti a tím i chuť utrácet –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což může ovlivnit domácí spotřebu. Uvidíme,“ říká.

Pro český trh je Francie zajímavý partner. Podle dat Francouzsko-české obchodní komory přesáhl v roce 2023 obrat vzájemného obchodu patnáct miliard eur, o čtyři procenta více než rok předtím. Francie je navíc za Německem a Rakouskem třetím největším investorem v Česku. Tuzemské firmy vyvezly loni do Francie zboží a služby za více než devět a půl miliardy eur.

Hlavní obavy investorů a následné propady hodnoty akcií hned po překvapivém vyhlášení voleb prezidentem Emmanuelem Macronem spočívaly v možnosti, že vládní politiku bude určovat jeden z břehů francouzské politiky.

„Bude příští vláda dělat kompromisy, nebo se zblázní? Pokud se zblázní, bude to masivní krach,“ řekla Financial Times hlavní ekonomka pro Evropu banky Barclays Silvia Ardagna.

Trhy už rozkolísanou politickou situaci patřičně „ocenily“ ihned po vyhlášení voleb. Celkem se za červen francouzské akcie propadly o 5,5 procenta, po prvním kole voleb, naznačujícím nesnadnost sestavit krajní pravicovou či levicovou vládu, ale šly obratem zase nahoru.

V podobném duchu píše o situaci ve francouzském byznyse i deník Le Monde – podnikatelé podle něj vyčkávají. Vládu krajních alternativ si nepřeje nikdo, zároveň však nechtějí panikařit. Výše popsaný pat v Národním shromáždění, momentálně se jevící jako nejpravděpodobnější možnost, by cestu pro radikální změny prakticky zablokoval.

Úplně jinou kategorií jsou ale makroekonomické výhledy. Ty zosobňují obavy investorů, Francie je totiž se svým stavem veřejných financí mezi nejhoršími státy evropské sedmadvacítky. Koncem loňského roku dluh Francie překročil 110 procent roční hodnoty HDP země, podpořený schodkem státního rozpočtu 5,5 procenta.

A recepty Le Pen a Mélenchona? Pravicové Národní sdružení prosazuje radikální snížení daně z přidané hodnoty na elektřinu, paliva a další energie z dvaceti na pět procent a také úplné zrušení daně na některé základní potřeby. Levicová Nepoddajná Francie se zavázala ke zvýšení minimální mzdy a zmrazení cen některých základních potravin. Ani jedna strana tak francouzskou státní pokladnu zřejmě nezachrání, spíše naopak.