Michelinská hvězda je skvělý magnet, říká šéf českého hotelu v Chorvatsku
Je konec února, a ačkoli chorvatskou Rijeku zalévá slunce, teplota se pohybuje kolem deseti stupňů. I tak je v pětihvězdičkovém hotelu Costabella Beach Resort and Spa mezi Rijekou a Opatií poměrně živo.
Hotel před necelými čtyřmi roky otevřel teplický podnikatel Jaroslav Třešňák, kterého stavba, na jejímž konci je 132 pokojů a 62 vil a apartmánů, vyšla na víc než dva a půl miliardy korun, přičemž přes miliardu si vypůjčil od J&T Banky.
Od začátku hotel, jemuž kraluje výhled na tyrkysově modré moře a ostrovy v Kvarnerském zálivu, stavěl pro celoroční provoz. Do stavby, rozprostírající se na ploše osmnáct tisíc metrů, tak zakomponoval i obří wellness zónu a skoro třicetimetrový vnitřní bazén a konferenční prostory.
V prostoru mezi hotelovými budovami a mořem je navíc obrovská terasa, kde se dá uspořádat party pro stovky lidí.
„Dá se za ni zajet autem, takže tady třeba automobilky můžou dělat představení nových modelů,“ plánoval si krátce po otevření Třešňák. A přesně to se také děje. Naposledy tady letos v únoru novinářům z různých koutů světa Škoda Auto představila novou Škodu Karoq RS a Škodu Octavia RS.
Dohlížel na to i ředitel hotelu Peter Dandar. Cesty šéfů hotelů nadnárodních řetězců bývají klikaté, což platí i pro rodilého Slováka, který se do Rijeky přesunul loni v březnu. Začít tak rozhovor otázkou „kudy vedla vaše cesta do čela hotelu Costabella?“ se vzhledem k tomu, kolik času jsme měli na rozhovor vyčleněno, ukázalo být takticky nepříliš vhodné.
Bylo by totiž potřeba vrátit se až do roku 2001, kdy Dandar skončil vysokou hotelovou školu v Piešťanech, tedy v době, kdy mezinárodní hotelový byznys nebyl na Slovensku téměř žádný.
Kdo měl ambice v hotelnictví něco dokázat, musel za hranice. Úplně stejně jako Peter Dandar, který coby číšník a později i someliér na palubách obřích výletních lodí společnosti Royal Caribbean procestoval Karibik, Jižní Ameriku i Středozemí.
Na jedné z lodí pak dostal nabídku přejít do dovolenkového resortu v Utahu v Salt Lake City, kde tři roky dělal concierge servis.
„V zimě se tam jezdilo lyžovat, v létě hrát golf. Bylo to po zimních olympijských hrách, takže jsme se na tom ještě poměrně dost vezli,“ vzpomíná dnes Dandar, který ale musel po třech letech z USA odejít, protože se mu nedařilo obnovit potřebná pracovní víza.
Místo zpět na Slovensko zamířil do Irska, kde poblíž Dublinu v dalším golfovém resortu strávil pět let. Jenže v roce 2010 přišla globální ekonomická krize a i Irové začali šetřit.
„Možná bych tam zůstal dodnes, ale útlum se projevil v celém odvětví. Majitelé tak museli zatáhnout za brzdu, začali se zbavovat lidí a těm, kteří mohli zůstat, snižovali mzdy,“ vzpomíná na dobu, která ho odvedla zpět na Slovensko.
Skupina J&T totiž v Tatrách otevírala hotel Kempinski, první skutečně luxusní pětihvězdičkový hotel na Slovensku, a Peter Dandar v něm dostal místo F&B manažera, tedy člověka odpovědného za vše, co souvisí s jídlem a nápoji. Kdo na Slovensku nebo v Česku něco znamenal, dřív nebo později tam přijel.
„Období rozjezdu tam bylo skvělé. Nezapomenu třeba na první velký event, kdy se hrálo koňské pólo na sněhu,“ zmiňuje Dandar akci, která přilákala byznysovou i politickou elitu z obou republik.
Jenže uběhly tři roky a slovenský hotelový manažer znovu zatoužil po změně. Tentokrát v rámci řetězce odešel do Nairobi, kde síť Kempinski otevírala svůj první hotel v Keni. Speciálně vybraný tým z celého světa ho měl za úkol rozjet a dostatečně vytrénovat místní tým, jemuž ho po roce předal.
Dandar poté coby F&B manažer na rok zamířil do hotelu Kempinski v Baku v Ázerbájdžánu, následně do slovinské Portorože a odtud zpět na Slovensko, kam ho znovu přitáhla skupina J&T. Nejprve do jejího hotelu Grand Hotel River Park v Bratislavě, poté do Košic do hotelu Double Tree by Hilton, kde se na jeho vizitce poprvé objevila funkce general manager.
Když uteklo tři a půl roku, v rámci skupiny Hilton začal sledovat, kam dál by se mohl vydat. A zjistil, že je vypsaná pozice na šéfa hotelu v Rijece.
„Lákal mě obrovský potenciál, který ten hotel má. Každý, kdo sem poprvé přijede, je oslněný tím, co vidí. Zároveň jsem měl otazník ohledně toho, jestli je Rijeka dostatečně silná destinace na to, aby dokázala přitáhnout dostatek hostů. Je to průmyslové město a například Dubrovník, Split nebo Pula mají v rámci turismu lepší zvuk,“ přiznává.
Chorvatsko loni navštívil rekordní počet turistů. Jaký byl váš rok?
Nemůžu říkat přesná čísla, ale hotel se otevíral v létě roku 2021 a od té doby obsazenost kontinuálně roste. Nestalo se, že by za celou dobu nastal nějaký propad. (Majitel hotelu Jaroslav Třešňák Forbesu dodatečně sdělil, že průměrná celoroční obsazenost hotelu je zhruba sedmdesát procent, pozn. red.)
Takže Rijeka jako destinace uspěla?
Zdá se, že ano. A s ní i hotel, kterému kromě toho, jak vypadá a že je součástí sítě Hilton, pomáhá i zvuk nedaleké a turisticky známější Opatije, která je na opačné straně zálivu. Co naopak nepomáhá, je slabé letecké spojení Rijeky, což nás dost omezuje. Rijeka malé mezinárodní letiště má, ale zřejmě nedokáže přitáhnout aerolinky.
Jak velký vliv na obsazenost má to, že je hotel otevřený celoročně?
Vliv to má, ale nejsilnější je samozřejmě letní sezona, která se naštěstí stále prodlužuje. Dá se říct, že letní sezonu u nás máme od května až do poloviny října. Takový byl od začátku koncept hotelu a tomu je i nastavená obchodní strategie.
Mimo hlavní sezonu proto hodně stavíme na korporátní klientele. Teď tu například na několik týdnů máme event Škody Auto.
Dalším silným segmentem jsou od listopadu až do konce dubna víkendové pobyty, které oslovují hlavně lokální klientelu. Osvědčil se nám model, kdy na pátek až neděli máme nabídku pro lidi z města, kteří si chtějí odpočinout, dobře se najíst a využít velké wellness centrum.
Odkud tito hosté jsou?
Bavíme se hlavně o hostech z Chorvatska a Slovinska. Ze Záhřebu jste u nás za necelé dvě hodiny, ze Slovinska za hodinu.
Kdo k vám jezdí nejvíc?
Kdybychom brali počet přespání po celý rok, vedou Chorvaté. Přes léto jsou to ale Rakušané a Němci.
Co Češi a Slováci?
Pokud bychom oba národy sečetli, Češi a Slováci by byli na pátém místě za Chorvaty, Rakušany, Němci a hosty z USA. Je zajímavé sledovat, že turisté ze střední Evropy postupně nahrazují výpadek, který vidíme u hostů z Německa a Rakouska.
Co si budeme povídat, německá ekonomika není v nejlepší kondici a tamější host se chová velmi racionálně. Velmi dobře si rozmyslí, jestli peníze za luxusní produkt utratí doma, nebo dá přednost Chorvatsku. Tím neříkám, že tu letos a v dalších letech německý host nebude. Bude tady pořád, jen ten poměr bude klesat.
Jak se liší cena za pokoj mimo sezonu a o letních prázdninách?
Když vynecháme hotelové vily, které jsou cenou někde jinde, u dvoulůžkového pokoje se mimo sezonu cena pohybuje kolem 150 eur za noc, během víkendu 200 eur. V červenci a v srpnu je to dvojnásobek. Pak jsou tu ještě dražší rodinné vily, o které je během prázdnin zájem tak velký, že bychom jich byli schopni obsadit mnohem víc.
Když se o letních prázdninách rozhodnu, že chci přijet, dostanu u vás pokoj?
Možné to je, ale po zkušenosti z loňska vám to stoprocentně slíbit nemohu. Kdo chce mít jistotu, měl by rezervovat předem.
Budete letos zdražovat?
Ano, letní cena bude vyšší. Minimálně o pět procent.
Součástí hotelu je i restaurace Nebo, která má už čtvrtým rokem po sobě michelinskou hvězdu. Pomáhá to do hotelu přilákat hosty?
Nebo funguje jako skvělý magnet. Velká část hostů, kteří se přijdou najíst, se v hotelu i ubytuje. Jak jsem říkal, že Rijeka není obecně příliš známá, michelinská restaurace je něco, co je sem nasměřuje i mimo sezonu.
Nebo funguje zajímavě i pro korporátní klientelu. Ukazuje se, že některé firmy své zaměstnance či hosty rády odmění večeří v michelinském podniku.
Vydělává Nebo samo na sebe, nebo ho musíte dotovat z provozu hotelu?
Odpovím vám tak, že Nebo je náš dobrý marketingový nástroj.
Hotel potřebuje přes tři stovky zaměstnanců. Jak se vám daří shánět nové?
Je to čím dál tím těžší. V minulosti tady prý taková situace nebyla, ale poslední dva roky je to celkem problém. Nejen v Rijece, ale i jinde na pevnině a na ostrovech. Chorvatská vláda ale loni dobře zareagovala a urychlila proces zaměstnávání cizinců, což pomohlo i nám.
Proč se nedaří přesvědčit místní?
Hlavní problém je v tom, že lidé nechtějí v hotelovém byznysu dělat. A pak je tu faktor mzdy. Platem nedokážeme konkurovat například retailu nebo IT sektoru.
O jakých povoláních se bavíme?
Dřív byl problém hlavně s nižšími pozicemi, které pracují spíš v zázemí hotelu. Pokojské, lidé do kuchyně, údržba. Teď už to ale řešíme i u vyšších pozic, jako jsou kolegové na recepci, concierge, obchodní oddělení… I tam máme zahraniční zaměstnance.
Odkud tito lidé jsou?
Většinou ze zemí třetího světa. Filipíny, Nepál, Indie. Pět lidí máme i z Jižní Ameriky. Někteří se o nás dozvědí prostřednictvím sítě Hilton, ale velkou část jich aktivně vyhledáváme my sami.
Jaké na ně máte požadavky?
Musejí především ovládat jeden, ideálně dva světové jazyky, přičemž chorvatština někdy není priorita. Výhodou je samozřejmě zkušenost z práce v hotelu nebo v restauraci.
Tady máme výhodu v tom, že můžeme těžit z poptávky zaměstnanců Hiltonu v jiných zemích, kteří chtějí změnu v rámci řetězce, což je zajímavý bonus i pro ty, kteří u nás začínají.
Jak dlouho v čele hotelu Costabella plánujete zůstat?
Teď to neřeším, protože práce tady mě baví a naplňuje. Obecně ale platí, že zůstávám, dokud sám sebe dokážu motivovat k tomu, abych přicházel s inovacemi. Když začínám cítit, že začíná vyprchávat motivační faktor, kdy ze sebe člověk sype nové nápady na zlepšení, je na čase jít dál. U mě to bývá doba kolem tří let.
The post Michelinská hvězda je skvělý magnet, říká šéf českého hotelu v Chorvatsku appeared first on Forbes.